Po Češích, Nizozemcích, Slovácích půjdou volit i Belgičané - 13. června 2010

Laboratorní myš Evropy

Belgie se dlouho považovala za prototyp toho, čím by jednou mohla být Evropa. Nyní stojí před volbami, které možná povedou k jejímu konečnému rozpadu. Pro ostatní členské státy by to mohlo být zvěstí prohlubujícího se rozdělení mezi severem a jihem.

Zveřejněno dne 11 června 2010 v 16:25
Po Češích, Nizozemcích, Slovácích půjdou volit i Belgičané - 13. června 2010

Když se v roce 2007 v Belgii naposledy konaly parlamentní volby, tak vytvoření plně funkční koaliční vlády trvalo 282 dní. Země je na 13. června svolána k novým volbám. Vytvoření další koalice může být dnes mnohem těžší. Mezi holandsky mluvícími obyvateli Vlámska na severu země v předvolebních průzkumech vede populistický neurvalec Bart De Wever, který popisuje francouzsky mluvící obyvatele na jihu jako „závisláky“ navyklé na přívod peněz od hospodárných Vlámů. Daňový systém chce rozdělit na dvě části, stejně tak sociální péči a další veřejné výdaje. Král a země nazývaná Belgie prozatím zůstat mohou, ale „přirozený vývoj“ Vlámska směřuje k vytvoření samostatného státu, prohlašuje De Wever.

Belgie, špatný evropský model superstátu

Mezi frankofony, kteří tvoří 40% belgické populace, podle předvolebních sondáží vede socialista Elio Di Rupo, jehož válečný pokřik zní „solidarita“ v rámci Belgie (tj. zachování stávajících transferů z Vlámska). Přestože veřejné zadlužení Belgie dosahuje 99% národního příjmu, Di Rupo slibuje zvýšení výdajů na zdravotnictví a penze vyšší než je inflace. Koalice se musí nějakým způsobem vytvořit na základě shody těchto dvou mužů. Volební kampaň nic úchvatného nepřinesla. Belgičtí lídři se během ní téměř nevyjadřovali k nejhorší hospodářské krizi této generace. Místo toho se hádali o jazyková práva v několika vlámských obcích, kde žije mnoho francouzsky mluvících obyvatel, a o další místní mystéria.

Po řadu let se federální Belgie domnívala, že bude modelem pro Evropskou unii, ve které budou pravomoci putovat směrem do regionů a též naopak do euro-superstátu, ve kterém budou národy jen prázdnou skořápkou. Není překvapením, že Belgičané si tuto vizi zamilovali. Slibovali si od ní, že se jejich problémové království rozpustí ve Spojených státech evropských (s Bruselem jako hlavním městem). Ale Evropa se vydala jinou cestou.

Ukázalo se, že vybít národní státy není jen tak a že politice EU dominuje několik velkých národních lídrů. Místo toho tyto volby ukázaly na Belgii jako na jiný druh modelu: unii, ve které rozdělení mezi severem a jihem podkopává hospodářskou a politickou integraci. Vezměme si De Weverovo heslaření. On neremcá jen o přesunech miliard euro z Vlámska. Rovněž tvrdí že daňoví kontroloři se na jihu země snaží mnohem méně. Reptá, že silnice ve Vlámsku lemují radary, zatímco ty valonské jsou bez kamer. Vlámský ministr pro regionální rozpočet si stěžuje, že šetrné Vlámsko plánuje do roku 2011 rozpočtový přebytek, zatímco francouzsky mluvící vládcové v Bruselu a Valonsku plánují deficit ještě na dalších pět let.

Newsletter v češtině

Germánský blok obviněný z egoismu

I na sever od Belgie byla Evropa sotva součástí voleb, které se konaly 9. června v Holandsku. Avšak Mark Rutte, lídr pravicové liberální strany VVD a možný budoucí premiér, přislíbil, že se bude snažit o velké škrty v nizozemských platbách do EU a odmítl pomoc EU chudším regionům jako pouhou „recyklaci peněz“.Toto jsou nářky kulturního střetu mezi severem a jihem, stejně tak jako novinové titulky v Německu se ptají, proč by Němci měli platit, aby mohli Řekové odcházet do důchodu v 55 letechSvé dopady to má i pro EU. Evropa je rozdělená na germánský blok odhodlaný zachránit euro prostřednictvím rozpočtové disciplíny a blok jižní, vedený Francií, která chce situaci zachránit pomocí věcí jako levnějších půjček skrze euroobligace a přesunů od bohatých k chudším v rámci „fiskální“ unie.

Jenže pokud má potíž se zachováním své transferové unie Belgie, jednotná země s jednotnou státní pokladnou, jakou naději má Evropa na vytvoření takové unie zcela od píky? Jižní zastánci „solidarity“ obviňují seveřany ze sobectví. To je však moc zjednodušující: nejedná se pouze o boj o peníze. Belgie nabízí Evropě i další lekci: aby voliči souhlasili s přesuny bohatství, musí cítit, že příjemci jsou jim demokraticky odpovědní. Eurosnílci říkají, že fiskální-transferová unie se musí vybudovat na legitimnosti Evropského parlamentu. Ve skutečném světě však většina voličů neví a ani se nestará o to, kdo je v Evropském parlamentu zastupuje.

Takto závažný projekt se tak staví na křehkých základech a zhroutí se. Dobrá, pak tedy, říkají snílci, předsedové Evropské komise a někteří členové Evropského parlamentu by měli kandidovat v celoevropských volebních obvodech. Až jednou kontinent přijme panevropskou politiku, všechny metody rozpočtových a fiskálních unií se stanou možnými. Vše zní dost logicky, ale demokratické rozpory se v Evropě prohlubují. Jen se zeptejte Belgie, desetimilionové země, která má problém dosáhnout panbelgické politiky.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma