Vyberte si jazyk
„Historické“ – za takové označuje vlámský tisk jednohlasně vítězství Nové vlámské aliance (N-VA) nacionalisty Barta De Wevera, který dokázal v deseti letech transformovat své hnutí v neopominutelného aktéra belgické politické scény a zajistit mu 27 křesel (z celkových 150) v dolní komoře Parlamentu. Ve frankofonní části země zvítězila Socialistická strana s 26 mandáty. Socialisté tvoří s celkovými 39 mandáty největší politickou skupinu v zemi, a budou si tak moci poprvé od roku 1974 nárokovat premiérský post.
„Belgii skutečně tvoří dvě země,“ uvádí vtitulku La Libre Belgique: na jedné straně „De Wever, vlámský šampion,“ na straně druhé „Di Rupo, budoucí premiér“. Le Soir dělí rovněž úvodní stránku na půl, přičemž jednu část věnuje De Waverovi a druhou Di Rupovi, „dvěma mužům pro jeden stát“. Vlámský tisk vyhrazuje čestné místo lídru N-VA.
O co jde De Waverovi?
Podle De Morgen De Waver „dokázal najít vlámskému nacionalismu v demokracii znovu místo a uštědřit výprask [xenofobní straně] Vlaams Belang. Už jen za tento posledně jmenovaný čin si zasluhuje uznání.“ De Wever stanul podle mínění vlámského deníku před „obrovskou zodpovědností a mučivou volbou: buď dodrží sliby a najde si v parlamentu většinu, aby mohlo dojít k velké reformě státu a rozdělení bruselského regionu BHV [dvojjazyčný region Bruxelles-Hal-Vilvorde, jablko sváru mezi Valony a Vlámy]. Anebo si strana zvolí strategii postupné degradace: několik týdnů se bude točit v kruhu, pak začne vykřikovat, že s těmihle frankofony se opravdu nedá na ničem dohodnout, načež bude z titulu nejsilnější frakce vlámské vlády všechno v klidu blokovat.
Jediná otázka, na kterou dnes nikdo nezná odpověď, je tato: o co jde samotnému Bartu De Weverovi?“ Jisté je, přizvukuje deníku De Standaard, že „si velká část Vlámů přeje zásadní reformu státu a už nevěří chatrným strukturám [současné] Belgie“. Deník vyzývá ke spolupráci mezi dvěma vítěznými stranami, na čemž bude záviset budoucnost země. „Jiná alternativa než sňatek z rozumu mezi Di Rupem a De Weverem neexistuje. Anebo ano: možnost, že se Vlámsko, Brusel a Valonsko zanoří ještě hlouběji do marasmu.“
K nátlaku, který vyvíjejí vlámští voliči, je třeba ještě připočíst tlak hospodářské situace, připomíná *Het Nieuwsblad*, podle nějž „je tu stále krize. Pořád je tu nátlak ze strany Evropy na to, abychom si udělali pořádek ve státních financích.“ „Vlámové, kteří volili De Wevera a zajistili mu úspěch, ho nepověřili rozdělením země vedví – anebo přinejmenším ne hned – ani tím, aby okamžitě vyhlásil vlámskou nezávislost. [Tito voliči] především nahlas a důrazně vyzývají frankofony a tradiční vlámské strany k reformování země a větší decentralizaci,“ tvrdí Le Soir.
Jak zvládnout předsednictví EU?
Bruselský deník vidí ve volbách z 13. června „obrovskou příležitost“ skoncovat se současnou politickou blokádou, neboť „v obou komunitách jsou u kormidla skuteční držitelé moci. Je to střetnutí dvou sil, které až karikaturně ztělesňují podstatu obou komunit a které mají po volbách nespornou legitimitu. Dvě strany s naprosto odlišnými záměry a ideologickými postoji, které ale mají zároveň politické postavení na to, aby vytvořily skutečný pakt. Budou k tomu mít odvahu?,“ ptá se Le Soir. „De Wever totiž bude muset akceptovat cestu, která vede ve finále k záchraně Belgie, a Di Rupo tu, která spočívá v jejím rozvracování.
Tito dva muži mají osud Belgie ve svých rukou.“ Budou se schopni usnést na takových institucionálních reformách, o nichž všichni shodně prohlásí, že jsou nezbytné k odblokování situace? „Největší otázkou samozřejmě je, jestli je Bart de Wever doopravdy schopen zapojit se do vyjednávacích procesů s frankofony,“ poznamenává La Libre Belgique. „Bude v danou chvíli umět přistoupit na nezbytné kompromisy nutné k dosažení všeobecného konsensu?“
Co se týká socialistického lídra, „rétorika Elia Di Rupa byla rovněž velice umírněná,“ uzavírá La Libre Belgie. Odkazuje přitom na jeho vyjádření, že vůle „velké části vlámského obyvatelstva“ „musí být vyslyšena“. „Vzhledem k tomu, že se přibližně 50 % vlámských voličů otevřeně přihlásilo k separatismu, je od nynějška zřejmé, že se situace výrazně proměnila,“ píše L’Echo, podle nějž „hledání nové vládní koalice bude složité. Vyjednávání by mohla trvat měsíce, přičemž Belgie přebírá v červenci rotující předsednictví EU a musí čelit hospodářské krizi,“ neskrývá obavy ekonomický deník.
