Z důvodu "ilegální činnosti" byly 9. června z Libye vyloučeni představitelé Vysokého komisařství OSN pro uprchlíky (UNHCR). Zároveň započalo nové kolo vyjednávání o partnerské smlouvě mezi Libyí a Evropskou unií. Je těžké uvěřit, že šlo o shodu náhod: už několik let se Evropa spoléhá na podporu Tripolisu ve snaze ubrzdit migrační proudy směřující do zemí ležících na březích Středozemního moře. Kaddáfí se nebojí neustále navyšovat cenu.

Libye, evropské azylové centrum

Libye je dnes hlavní tranzitní zemí pro desítky tisíc Afričanů snících o Evropě. Podle odhadů místních úřadů dnes na libyjské půdě přebývá mezi jedním a dvěma miliony cizinců. Velká část z nich sem přišla s nadějí dostat se přes Středozemní moře do Itálie: většina z oněch 37 000 přistěhovalců, kteří se na jihu poloostrova v roce 2008 ze svých provizorních lodí vylodili, vyplula právě z libyjských pláží.

Aby skoncoval s tímto jevem, který jeho spojenci z Ligy severu přirovnávají k invazi, Silvio Berlusconi s Muammarem Kaddáfím uzavřel smlouvu o přátelství, jejíž součástí je i úsilí o usměrnění migračních vln. Její vstup v platnost loni na jaře se nejprve projevil vypovězením asi 850 přistěhovalců do Libye, které se rovnalo pohrdání mezinárodním právem: Ženevská konference zakazuje vypovězení potenciálních uprchlíků do země, kde by jejich život mohl být v ohrožení. Podle svědectví získaných organizací Human Rights Watch jsou přistěhovalci vypovězení do Libye zpravidla uvrženi do vězení.

Pokud ovšem nejsou vypuzeni zpět do své země původu, kde ty, kdo se pokusili uniknout pronásledování, čeká ještě méně záviděníhodný osud. Italská vláda obvinění mezinárodních organizací ignoruje a zdůrazňuje účinnost kolaborace s libyjskými úřady: v roce 2009 se počet ilegálních přistěhovalců vyloďujících se na Sicílii a Lampeduze snížil o téměř 90 %.

Smlouva EU s Libyí závisí na přistěhovalecké otázce

A ani ostatní členské země EU tyto praktiky zdaleka neodsuzují – naopak, s Francií v čele využívají italské iniciativy k tomu, aby se dožadovaly rychlého dojednání partnerské smlouvy s Libyí, která by migrační otázku vyřešila. Sedmé kolo jednání, které začalo 8. července mezi Evropskou komisí a libyjskou diplomacií, je věnováno právě tomuto palčivému tématu Loni v létě Evropská unie navrhla otevřít na libyjském teritoriu "kontaktní body", které by uprchlíkům umožnily podat žádost o politický azyl bez toho, aby museli riskovat nebezpečnou plavbu přes moře.

Komisař pověřený otázkami azylu a imigrace Jacques Barrot se tehdy osobně na místo vypravil, aby tam prostudoval možnosti takového systému. Po tom, co shlédl místní "příšerné podmínky přijetí", však Vysoký komisař pro uprchlíky, který Barrota doprovázel, vyjádřil vážné rezervy. Nebyly bezdůvodné: země nepodepsala Ženevskou konvenci, která upravuje mezinárodní uprchlické právo. Podle Cecilie Malmströmové která Barrota v únoru nahradila, tak nebude žádná smlouva o přistěhovalcích podepsána, dokud se Libye ke Konvenci nepřidá.

V tomto kontextu se rozhodnutí uzavřít kancelář UNHCR a vypovědět jejích 26 zaměstnanců ze země jeví jako tvrdá rána Evropanům – avšak též oněm asi 9000 uprchlíkům, o které se kancelář starala. Podle západního diplomata se Libye k tomuto opatření rozhodla údajně proto, aby omezila pronikání uprchlíků na své teritorium. Kaddáfí nicméně dobře ví, že Evropa potřebuje smlouvu, jejíž část týkající se migrace bude mezinárodní právo o uprchlících respektovat – jinak nebude přijata. V tomto smyslu je uzavření kanceláře UNHCR pouze blafováním, které má zvýšit tlak na evropské vyjednávače.

Kaddáfí žádá 5 miliard euro ročně

Od té doby, co pochopil, jak jsou Evropané na otázky ilegální imigrace citliví, jim Kaddáfí rád brnká na nervy. Země, které jsou přímo vystaveny uprchlickým vlnám, jako je například Itálie, dělají ze strachu, aby neotevřel své migrační "ventily", všechno pro to, aby diktátora nepohoršili. Posledním příkladem je spor Libye se Švýcarskem o svévolném uvěznění švýcarského občana, který byl nakonec po čtyřech měsících vazby 10. června osvobozen. Jde o neuvěřitelnou aféru, která započala zatčením diktátorova syna švýcarskou policií a skončila v únoru rozhodnutím nevydávat dále víza evropským cestujícím. Itálie se ve sporu přidala na stranu Kaddáfího a obvinila Bern z toho, že země Schengenského prostoru "bere jako rukojmí."

Cíl Tripolisu je jasný: Evropa si chce zajistit naši spolupráci, ať tedy platí. Libye po EU požaduje, aby financovala zabezpečení jejích vlastních hranic s Nigérií a Čadem. Komise je ochotná vyložit na stůl 20 milionů euro. Kaddáfí chce 5 miliard. Ještě nedávno figuroval Muammad Kaddáfí na předních příčkách mezinárodních teroristických černých listin. Dnes se těší evropské přízni a rychle se vyvíjí v jednoho z nejmistrnějších vyděračů. I pokud se z něj stal, jak by se nyní zdálo, přijatelný obchodní partner, jako člověka bychom se ho neměli o nic méně obávat.