Údaje o polském HDP nenechávají nikoho na pochybách – hospodářská recese dorazila i sem. Země i nadále zažívá růst, avšak mnohem pomalejší. Meziroční růst klesl z 3,5 % v prvním čtvrtletí na 2,4 % v druhém kvartále.

„Údaje o růstu HDP hluboce zklamaly očekávání,“ uvádí Maja Oettigová, hlavní ekonomka společnosti KBC Securities ve Varšavě a členka ekonomické rady polského premiéra.

Proč se tím trápit, říkají někteří, když ekonomika prokazatelně stále roste. To je pravda, ale hospodářství rozvinutých zemí se řídí jinými pravidly než hospodářství těch rozvojových. Pro Polsko je růst pod 4 % v podstatě tím samým, čím je pro Německo hospodářská recese. Když růst zpomalí, začne se zvyšovat nezaměstnanost a právě nedostatek pracovních míst, nikoliv HDP, je nejcitlivějším ukazatelem propadu ekonomiky.

„V červnu nezaměstnanost klesla na 12,3 %, jde však o naprosto sezónní efekt. Na konci roku by se mohla zvýšit na 13,5 %,“ předpovídá Goettigová.

Ačkoliv ministerstvo financí nedávno uvolnilo 500 milionů zlotých na oživení pracovního trhu, vyhlídky rozpočtu pro příští rok zůstávají optimistické. Ministr Jacek Rostowski oficiálně očekává roční hospodářský růst ve výši 2,2 % a míru nezaměstnanosti pod 13 procent. Zádrhel je v tom, že Rostowski nemá nad těmito indikátory žádnou kontrolu a ekonomové se vesměs shodují, že jeho předpoklady nejsou reálné.

„Pan ministr Rostowski pouze hádá, jako to dělají všichni ostatní, jelikož nemá ani ponětí o tom, jak dlouhá a hluboká hospodářská krize v eurozóně nakonec bude. Pokud se růst zpomalí na 2,2 %, nezaměstnanost vzroste na 15–16 %,“ říká Piotr Kuczyński, hlavní ekonom investiční společnosti Dom Inwestycny Xelion.

Nedostatek tlumičů

Současný rozpočet EU se chýlí ke konci, rozpočet na rok 2014-2015 bude k Polsku pravděpodobně méně štědrý a nové projekty, které EU financuje, nezačnou před rokem 2015. Před třemi roky mělo Polsko štěstí, že hospodářské zpomalení přišlo v době, kdy příliv dotací z EU do Polska dosahoval vrcholu.. Podle varšavského ministerstva financí se bude EU v roce 2013 podílet na růstu pouhými 0,5 %.

Na pomoc nepřijde ani druhý „tlumič šoků“, kterého Polsko tehdy využilo – bezprecedentní daňová expanze. Když Polsko v roce 2009 zasáhla globální hospodářská recese a daňové výnosy najednou prudce klesly, vláda dala před rozpočtovými škrty přednost riskantnímu zvýšení státního deficitu na 7,4 % HDP, aby neduživý hospodářský růst zachránila. Místo oživení však přišel další pokles.

Zbývá pouze třetí „obranný štít“ – tedy volně plovoucí měnový kurz. V roce 2009 způsobil odliv kapitálu pokles v ceně zlotého o 30 %, což okamžitě posílilo konkurenceschopnost polských vývozů.

Kromě zlotého však v podstatě žádné „tlumiče šoku“ neexistují a jediný krátkodobý nástroj k oživení ekonomiky je pod kontrolou národní banky, nikoliv vlády samotné. Guvernér Polské národní banky Marek Belka již jasně naznačil, že banka připravuje snížení úrokových sazeb.

Naopak vláda může růst významněji stimulovat jen stěží. Nejde pouze o peníze – ministr financí je především rukojmím svých vlastních slibů. To on se Evropské komisi zavázal, že sníží státní deficit na 2,2 % HDP do roku 2013, a pokud ve své snaze poleví, bude to pro finanční trhy signál, že se mají začít zbavovat polských státních dluhopisů. Tím se zvýší náklady na obsluhu dluhu a rozpočet se změní v chaos. Vláda je chtě nechtě nucena pokračovat v utahování opasků a zavádět úsporná opatření, která jsou obyvatelům Španělska, Portugalska či Řecka již důvěrně známa. Tato rozpočtová disciplína hospodářské zpomalení nutně prodlouží.

Nutností je expanze na východ

Jak se chce Polsko dostat zpět na dráhu rychlého růstu? Jak chce dosáhnout minimálního tempa 4 % ročního růstu, nutného k tomu, aby nezaměstnanost nestoupala a rozpočet byl vyvážený?

Po dvaceti třech letech zkušeností s tržní ekonomikou nemůže již Polsko, co se růstu týče, spoléhat na jednoduché konkurenční výhody a snahu dohnat více rozvinuté země. Mzdy v Polsku trvale rostou a země tak brzy či později přestane disponovat výhodně levnou pracovní silou. Moudří varují, že by země měla rozvíjet svou vlastní průmyslovou základnu, jelikož právě průmyslová výroba nabízí nejvyšší zisk z produktivity a největší potenciál pro růst. Polsko by se tak nemělo řídit podle jiných zemí a raději identifikovat sektory, ve kterých se jeho firmám daří, a systematicky je podporovat. Je třeba začít investovat do inovace. Jinými slovy začít stavět loď spíše než dál čekat, že se ostrov opět zazelená.

Zároveň je nutné začít se zaměřovat na nové trhy, ne nutně na Dálném východě, ale raději za východními hranicemi.

„Rusko se nedávno stalo členem Světové obchodní organizace, Ukrajina a Bělorusko jsou velkými trhy, na kterých mají polské výrobky dobrou pověst. Kvetoucí přeshraniční obchod je toho nejlepším důkazem,“ říká Piotr Kuczyński.

Polská strategie vůči těmto třem zemím, které by mohly být jeho největšími trhy, je však založena na hodnotách a zatím nebyla příliš efektivní. Pro západní Evropu Polsko zůstává subdodavatelem či destinací, kam lze přemístit část výroby, avšak pro východní Evropu je nejbližší moderní ekonomikou, která je jí kulturně bližší než hospodářství německé či nizozemské. Bez expanze na východ nebude Polsko schopné vyrovnat se s poklesem vývozu do eurozóny.