Dvourychlostní Evropa zrychluje

Když Španělsko, které v současné době předsedá Evropské unii, v lednu vyzvalo k posílení hospodářské spolupráce v rámci Unie a sankcím vůči příliš zadluženým zemím, tak se španělský předseda vlády Zapatero stal terčem posměchu.

Avšak zanedlouho poté, co se virus krize stal hrozbou pro celou eurozónu, se myšlenka koordinace v Bruselu dostala do módy. „Krize jsou nejlepším urychlovačem reforem“ – prohlašují v této době evropští diplomaté. Jedinou nevýhodou je, že budoucí reformy by mohly EU rozdělit na kluby více a méně integrovaných zemí a Polsko (stejně jako další „noví“ členové) se musí bít za to, aby do druhé kategorie nesestoupily.

O všem rozhoduje francouzsko-německý tandem

Probíhající změny urychlené řeckou krizí stále více poukazují na to, že rozhodnutí přijímají Němci a Francouzi, kteří tak obchází Evropskou komisi. Eurozóna, která se stala tvrdým jádrem Unie, vytvořila mezivládní fond [Evropský fond stability], se sídlem v Lucemburku, který má s minimální účastí Bruselu přidělovat finanční pomoc těm zemím eurozóny, které budou čelit vážným finančním potížím.

Jeden za všechny, všichni za jednoho. Dohoda o tomto fondu de facto upravuje smlouvy o EU, prohlásil nedávno Pierre Lellouche, francouzský ministr pro evropské záležitosti. Navíc, navzdory jisté zdrženlivosti ze strany Berlína, Francouzi pracují na vytvoření stálé rady zemí Euroskupiny, která by koordinovala hospodářské politiky a dohlížela na rozpočtovou disciplínu.

Co se týče Německa, tak to by chtělo přísně potrestat země, které by se provinily notoricky laxním přístupem k rozpočtovým otázkám, prostřednictvím přerušení možnosti čerpat finance z fondů EU (včetně strukturálních fondů).I když kancléřka Angela Merkelová ujišťuje, že reformy by se měly týkat všech sedmadvaceti členských států EU jako celku, je těžké si představit, že by takový systém přísných sankcí byl přijat v Londýně, který dává neustále veliký pozor na udržení své suverenity a práv v rámci Unie. Pokud se hospodářská koordinace sedmadvaceti zemí ukáže jako neproveditelná, omezí se jen na eurozónu. Je velice málo pravděpodobné, že by se Německo vzdalo svého boje za stabilitu eura, prohlašuje vysoce postavený diplomat EU.

Zajisté, Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy se rozcházejí v detailech reforem, které se mají uskutečnit, avšak jak Němce, tak Francouze i Nizozemce spojuje stále větší nedůvěra k Evropské komisi. Copak to nebyla ona, kdo selhala ve svém kontrolním poslání vůči Aténám, které po mnoho let falšovaly statistiky?, ptají se kritické hlasy, které rovněž poukazují na příliš velkou změkčilost této Komise, která není schopna okamžitě reagovat na projevy finanční krize. Je to právě ta Komise, která po řadu let doporučovala vyhodnocování návrhů rozpočtů členských států. Ministři financí nejprve tuto myšlenku přijali, nicméně z ní Evropskou komisi vyšachovali.

Varšava by měla do rozjetého vlaku naskočit

Evropská unie je postižena krizí důvěry, jak vnitřní, tak vnější, domnívá se rakouský politolog Paul Luif. Snížení role Komise a ostatních komunitárních institucí oslabuje procedury, které by měly zajistit velkou účast všech členských států v rozhodovacím procesu EU. Například během diskuzí o fondu nouzové pomoci se nebral v potaz počet křesel v Evropském parlamentu, ani hlasů v Radě, té které země, nýbrž názory největších unijních plátců a jejich diagnózy krize.

„Po mém zvolení do čela Evropské rady mě nazývali belgickou šedou myší. Dnes slýchám, že své pravomoci zveličuji. Jaký neuvěřitelný pokrok za pět měsíců,“ ironizuje Herman Van Rompuy, který se stále více získává navrch nad předsedou Komise José Manuelem Barrosem. Členské státy totiž svěřují práce na reformách proti krizi raději Belgičanovi než Portugalci.

Rozvoj hospodářské spolupráce, záchranných systémů, a samotné uplatňování sankcí v eurozóně nepochybně povede k prohloubení rozdílů v Unii, k vytvoření dvourychlostní Evropy, ve které by se Polsko a spolu s ním i ostatní země mimo eurozónu mohly stát okrajovými méně integrovanými zeměmi, jejichž hlas tak bude i méně slyšet. Polsko a Švédsko se proti tomuto scénáři aktivně staví. Avšak můžeme takový proces opravdu zastavit? Můžeme zpomalit integraci jádra Unie, aby nezabránilo přijetí Polska do eurozóny?

Vícerychlostní koncept je špatný, protože pochází z doby minulé. Nikdo se dnes o vytvoření tvrdého jádra nesnaží, jedná se jen o záchranu z krize. Není překvapující, že ty nejdůležitější země Evropské unie se neobrací k bruselským úředníkům, ale že zavádí své vlastní ideje, které považují za nejlepší. A někdy raději dávají přednost o tom diskutovat mimo Brusel, přiznává jeden polský diplomat. Spíše než blokovat prohlubování hospodářské koordinace by Varšava měla následovat země v čele a do tohoto rozjíždějícího se „vlaku“ co nejdříve naskočit.