Příchod podzimu 23. září neznamenal konec léta pouze pro obyčejné smrtelníky, ale i pro finanční trhy. Od Tokia přes Evropu po New York zaznamenaly burzy téměř všude výrazný pokles kurzů.

Co se děje? Mezinárodní trhy platí cenu za odeznění tří iluzí, které je provázely v průběhu léta. Ta první, poměrně infantilní, nicméně velice rozšířená, by se dala nazvat „iluzí kouzelného proutku“. Jedná se o myšlenkovou deformaci vedoucí k přesvědčení, že vlády a centrální banky jsou v rozmezí několika týdnů nebo měsíců schopny zvrátit některé dlouhodobě zakořeněné negativní tendence. Stačí několikařádkové reglementační nařízení nebo úprava některých nepraktických zákonů, a všechno bude zase jako dřív – zahrada (finančních) rozkoší opět ponese lahodné plody.

Ve skutečnosti je krize, s níž se již pět let potýkáme, jevem daleko závažnějším. Její bacily pronikly takřka všude, do ekonomiky i do společnosti, nejen do kurzů na burze. Její zdolání bude trvat řadu let, pokud je vůbec možné ji zdolat. Ozdravná opatření představují cestu plnou nástrah. Aktérům na finančních trzích, kteří tomu nevěří, hrozí, že na to doplatí.

Jsou Evropané ochotni přinášet oběti?

Druhá iluze panující kolem trhů souvisí s tou první. Podle ní byl už lék na oživení reálné ekonomiky, ať už s pomocí kouzelného proutku, nebo bez něj, nalezen a bude mít na burzu bezprostřední a pozitivní dopady. Ve skutečnosti existují navržené léky pouze dva a žádný z nich zatím řešení nepřinesl. Prvním je silná injekce k posílení likvidity, řešení, kterého se drží Američané a které umožňuje držet americkou ekonomiku nad vodou, které ji ale zřejmě nedokáže skutečně oživit. Druhým lék má podobu evropské směsice úsporných opatření (dnes) a opatření na podporu produkce spolu s ozdravenými veřejnými financemi (zítra), tedy řešení, které ze své podstaty vyžaduje hodně času, velkou trpělivost a nějaké ty oběti. Samozřejmě za předpokladu že se následně dostaví výsledky.

Jsou Evropané skutečně ochotni na tyto oběti přistoupit a prokázat nezbytnou trpělivost? Tato otázka vyvolává přinejmenším váhavé odpovědi, čímž se dostáváme ke třetí iluzi. Podle ní jsou vlády schopny přijmout jakékoliv opatření s ohledem pouze na životaschopnost hospodářskou, a nikoliv politickou, to znamená bez ohledu na reakci obyvatelstva.

Nejlepší příklad nám samozřejmě poskytuje Řecko, kde je kladen důraz na nezbytnost toho či onoho nového rozpočtového škrtu, aniž by se přitom dařilo „díru“ ve veřejných financích zalátat. S každým novým utažením šroubu ale roste nespokojenost, jak dokazují i bouřlivé demonstrace z 26. září, a rozšiřují se řady těch, které láká myšlenka všeho nechat a vystoupit z eurozóny. To by dozajista euru žádný užitek nepřineslo, a ještě méně pak Řekům, kteří by vzhledem ke stavu své platební bilance možná už ani nebyli schopni zaplatit za obilí a ropu, aby přečkali zimu.

Svět není jen o burzovních kurzech

Ve Španělsku sice situace není tak temná, ale manévrovací prostor tím není o nic užší. Itálie má zřejmě ruce volnější, jak se zdá z prohlášení představitelů známých přísnými postoji, jako je prezident Bundesbanky, o schopnosti země dostat se z potíží bez zahraniční pomoci. Itálie je jednou z mála zemí, kde má většina rodin poměrně slušné úspory a kde pokles spotřeby souvisí nejen s poklesem příjmů určité části obyvatelstva silně postižené krizí, ale i s všeobecným strachem z budoucnosti.

Problém politické životaschopnosti nevyvstává pouze v údajně slabých státech. Dokladem toho je Francie, kde téměř souběžné informace hovoří o překročení hranice tří milionů nezaměstnaných a propadu křivky popularity prezidenta Françoise Hollanda, za jediný měsíc o 11 %. Dokladem jsou i dnes velice zjevné známky německé hospodářské recese a zdaleka ne ideálního ovzduší, které vládne v řadách berlínské vládní koalice. Neexistuje žádná evropská země, byť na pohled stabilní, která by se neobávala o budoucnost své ekonomiky.

Proto se burzy hroutí nebo jsou, když jde všechno dobře, extrémně opatrné. Koneckonců i když mají aktéři na finančních trzích často dojem, že žijí na jiné planetě, jsou i burzy výrazem této společnosti s jejími obavami a nejistotou. Svět není jen o burzovních kurzech, ale zahrnuje i nákupní seznamy hospodyněk, čím dál to častější zdroj zoufalství. A je iluzí si myslet, že ve střednědobém či dlouhodobém horizontu dojde k oživení burz, bude-li se hospodyním dařit špatně.