Zmenšenina zhroucené Evropy

Horlivá politika úspor madridské vlády nahrává separatistickým tendencím Barcelony. Katalánsku, které se v hospodářské a daňové oblasti přetlačuje s ústřední vládou, hrozí narušení sociální a regionální rovnováhy, na níž vyrostlo demokratické Španělsko.

Zveřejněno dne 2 října 2012 v 14:47

Před Katalánskem se popáté v jeho historii otevírá vidina nezávislosti. Snaha emancipovat se od Madridu má několik aspektů.

Španělský stát je politickým výtvorem, který stojí na sestavě dohod, jež mu zaručují trvalou hospodářskou a sociální nadvládu, a který se postavil nad národy, z nichž má každý vlastní identitu a dlouhou historii. Slabiny tohoto celku se projevily v roce 1978 v období španělského přechodu k demokracii, kdy spolu soupeřily nacionalismus a centralismus. Autonomní společenství byla institucionálním a právním výsledkem takto uzavřeného obchodu.

Kdo se měl dobře a kdo lépe

Ve skutečnosti však šlo o obchod zcela jiný: finanční stavidla štědře otevřená autonomním společenstvím, velké stavební projekty, modernizace, budoucnost. Dokud bylo dost peněz na investicem které upevňovaly pokojnou nadvládu místních elit, uspořádání fungovalo. Pravice tuto dobu velmi dobře vystihla na národní i místní úrovni: když [ministerský předseda v letech 1996-2004] José María Aznar z paláce Moncloa prohlásil, že se „Španělsku vede dobře“, odpověděl mu na to [předseda katalánské vlády v letech 1980-2003] Jordi Pujol z paláce Generalitat, že „Katalánsku se vede ještě lépe“.

Jenže dnes má katalánská vláda strany Convergència i Unió [Konvergence a jednota, pravice] na kontě 822 000 nezaměstnaných a 22 měsíců soustavných škrtů v sociální oblasti. K tomu se nyní přidalo zmrazení financí autonomním společenstvím. Rozhodla o něm centrální vláda s ohledem na novelu španělské ústavy, která proběhla nadzvukovou rychlostí na rozkaz Berlína a Bruselu. Rozkaz jako vždy poslušně vykonali velice horliví místní „agenti“ jako Lidová strana (PP) a socialisté (PSOE). Titíž, kteří ve chvíli, kdy se Katalánci domáhají možnosti rozhodovat o právu na sebeurčení v referendu, hlásají nedotknutelnost ústavy.

Newsletter v češtině

Posedlost škrty

Hlavní bod změněné ústavy, nová rozpočtová dohoda mezi Madridem a autonomními společenstvími, se zdá být posedlá úsporami. Působí proto jako pomník absenci zdravého politického rozumu. Přehlížení závažných dopadů, které budou mít škrty ve veřejných financích na vztah mezi Madridem a regiony, je důkazem naprosté politické nezodpovědnosti.

Ve Španělsku, stejně jako v Portugalsku či v Řecku podpálil berlínský pyroman spolu s místními „agenty“ veškerou sociální rovnováhu a vůbec mu nezáleží na tom, že požárem uvolní cestu nejstrašnějším démonům: vše musí padnout za oběť bohyni úsporných opatření.

A katalánská vláda dokáže z této politické nezodpovědnosti dokonale těžit. Současný předseda katalánské vlády Artur Mas, který se postavil jako vlajkonoš do čela separatistického hnutí, připomíná [guvernéra souostroví Madeira] Alberta João Jardima.

Konzervativec Mas čelí, stejně jako Jardim, katastrofálním hospodářským a sociálním výsledkům své vlády poznamenané rozkladem systému veřejných služeb a sociálních práv. Obviňuje Madrid, že je pouhým žroutem peněz Katalánců, které by se jinak mohly investovat do veřejných služeb a projektů v jejich regionu.

Odvést pozornost

Nemáte dojem déjà-vu? Separatismus, jímž se katalánská vláda ohání, je pro ni především výhodným nástrojem, který odvádí pozornost od sociálního a hospodářského úpadku způsobeného její vlastní politikou.

Španělsko dnes více než Portugalsko nebo Řecko připomíná hroutící se Evropu v menším měřítku. Řešení, s nimiž přichází trojka, vedou k sociálnímu, politickému a územnímu rozkladu. Možná bychom měli z balkánské katastrofy vyvodit nějaké ponaučení. Ovšem dějinné vědomí je něco, co od pánů z trojky a jejich zaměstnanců nemůžeme očekávat. Jednají totiž dokonce v rozporu s ním.

Pohled z Katalánska

“Katalánský vlak se už rozjel moc rychle”

Na možnost, že se autonomní oblast od Španělska zcela oddělí, nepohlíží Katalánsko nutně jako na katastrofu, zdůrazňuje komentátor barcelonského deníku La VanguardiaFernando Ónega.

Když parlament povstane a žádá referendum, které by iniciovalo proces státní transformace, a ústřední vláda ohlásí, že je připravena mu v tom zabránit, máme tu počátek konfliktu. A když katalánské deníky píší o demokratickém právu a madridské se naopak rozčilují nad „bláznivým chováním [předsedy katalánské vlády] Artura Mase”, konflikt se z politické sféry rozšiřuje na celou společnost.

Otázkou je tedy, jak v transformaci pokračovat, ale vyhnout se přitom čelní srážce vlaků. […] Artur Mas se nyní zavázal referendum uspořádat, ačkoliv [premiér Mariano] Rajoy k němu nedal svolení. Demokratický proces se tak mění ve výzvu a v politický převrat. Ať se nikdo v Madridu nenechá zmýlit – ustoupit zpět bude nemožné, či alespoň velmi těžké. […] Nevím, jestli již teď není příliš pozdě. Rozjetý katalánský vlak totiž už jen těžko půjde zastavit.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma