Zákon o rovnosti pohlaví“ zmizel 1. ledna 2009 po 28 letech své existence. Rozhodnutím švédského parlamentu tento a šest dalších antidiskriminačních textů nahradil společný zákon proti diskriminaci. Švédská vláda si od toho slibovala zjednodušení ochrany proti diskriminaci, což je oblast, ve které Švédsko zaostává za Spojenými státy a zbytkem Evropy. Nicméně tento nový zákon, který už přímo neobsahuje prosazování rovnosti žen, s sebou přináší jiný přístup. Cíl původního zákona o rovnosti byl jasně stanoven: „na prvním místě zlepšit postavení ženy ve světě práce.“ Avšak tento cíl se v novém textu už neobjevuje. Doposud každoroční povinná analýza odměňování zaměstnanců [která má odhalit platové nerovnosti mezi pohlavími] se bude provádět jen jednou za tři roky a bude se týkat menšího množství firem.

Po reformě v oblasti reformy ani vidu, ani slechu

Ačkoliv je Švédsko jednou z nejvíce rovnostářských zemí na světě, kde se všichni vedoucí představitelé politických stran zastoupených v parlamentu – kromě křesťanských demokratů a Umírněných – pokládají sami sebe za feministy, tak se v oblasti rovnosti pohlaví za posledních dvacet let učinilo jen málo významných politických rozhodnutí. V současné kampani [před podzimními parlamentními a komunálními volbami] s rozsáhlými reformami v oblasti rovnosti nepřichází ani pravice ani levice. Dorazil tak jeden z největších projektů společnosti naší doby už na konečnou?

Po řadu let bylo Švédsko průkopnickou zemí. Zlatým věkem rovnosti byla 70. léta. Po mateřských dávkách přišla rodičovská dovolená. Zrušilo se společné zdanění manželů, byl přijat nový zákon o potratech, jesle začaly být samozřejmostí a rodiče malých dětí dostali právo na šestihodinovou pracovní dobu. Další nová opatření pak ale byla vzácností a diskuze změnila svou podstatu. V 80. letech se kladl důraz na zastoupení žen ve světě politiky, v organizacích a firmách. V posledních letech se pak diskutovalo hlavně o boji proti násilí páchanému na ženách, zejména zločinům ze cti, ale také o zpřísnění postihů za sexuální trestné činy. Avšak tato politika přispívala k boji proti kriminalitě stejně jako k prosazování rovnosti. Dnes se ale po rozhodnutích, která mohou mít dopad na každodenní život občanů a na moc a vliv pohlaví ve společnosti, slehla zem.

V současné diskuzi mezi ostatními tématy vyčnívá jedna iniciativa: reforma systému rodičovského pojištění [která v sobě zahrnuje zejména rodičovské dovolené a snížení pracovní doby rodičů], která má povzbudit muže k tomu, aby jej využívali více než doposud. Avšak tato otázka je předmětem kontroverze. Podle jedné studie, kterou v roce 2008 provedl odborový svaz Unionen, si 40 % jeho členů z celkového počtu 4 400 respondentů přeje současný systém zachovat. A většina z těch, kteří se vyslovili pro změnu, chtějí zároveň mít „naprostou volnost“ v rozhodování o tom, kdo zůstane doma, a nechtějí o tuto volbu přijít. Jedním z témat, které čas od času vzbudí vlnu ohlasu, je i právo na plný úvazek, který dnes levicová aliance prezentuje jako feministickou záležitost, protože většina žen pracuje na poloviční úvazek. Avšak ani tady to neslibují prosadit do zákona.

Rovnost je příliš riskantní a nevýnosná

Proč se vlastně do velkých reforem nepouštíme? Teoreticky bychom mohli odpovědět, že je tomu tak, protože muži a ženy mají dnes stejné možnosti, ačkoliv je možné diskutovat o jejich skutečné svobodě volby. Ostatně politici vědí, že rodinná politika je jednou z nejnebezpečnějších oblastí, do kterých mohou kdy vstoupit. „Jestliže rovnost nefiguruje mezi prioritami této volební kampaně, tak je tomu kvůli tomu, že se mezi tradičními politickými stranami dá vypozorovat patriarchální postoj, který spočívá v nahlížení na rovnost jako na něco podružného,“ tvrdí Gudrun Schymanová, mluvčí strany Feministická iniciativa. Nabízí paralelu s ekologickou stranou a její prvotní nesnázi prosadit se s tématem životního prostředí předtím, než jej postupně převzaly i všechny parlamentní strany.

Pro skutečnost, že se stranám nedaří včlenit problematiku rovnosti do vlastních politických projektů, existuje vícero možných vysvětlení. Jedním je, že v minulosti bylo snadnější pro jednu silně dominantní stranu, jako například sociální demokracii, která byla kdysi téměř státostranou, prosazovat politiku založenou na ideologických přesvědčeních, aniž by se musela obávat o krátkodobé veřejné mínění. Dnes se tato situace změnila, strany jsou více oportunistické a rovnost se tak chápe jako téma, na kterém se dá za velkého rizika o hodně přijít a jen málo získat. Nicméně Pravicová aliance – která je v této oblasti spíše nováčkem – se zde snaží prosadit s cílem oslovit voličky, kterých má pravice méně než levice. Co se týče Gudrun Schymanové, tak ta je přesvědčena o tom, že strana Feministická iniciativa si projde stejnou cestu jako kdysi Zelení a jednou budou muset k otázce rovnosti zaujmout postoj všechny strany.