Vyberte si jazyk
„Summit, který se klidně vůbec nemusel konat.“ Verdikt deníku Dziennik Gazeta Prawna o víkendovém setkání zemí G20 je jednoznačný. „Lídři G20 v Torontu nevyřešili žádný hospodářský problém,“ dodává polský deník, podle kterého „se ti nejvlivnější politici nedokázali shodnout na ničem hmatatelném.“ Summit „nedotáhl ani otázku globální bankovní daně, ani nástrojů na posílení kapitálu bank.“
„Čtyři summity poté [G20 ve Washingtonu v roce 2008], tisíce bankrotů, miliony ztracených pracovních míst a miliardy euro utracené za záchranné plány a stále přešlapáváme na tom samém místě,“ notuje mu El Mundo. Podle konkurenčního listu El País „není výsledek summitu povzbudivý,“ protože „nedošlo ke schválení tolik nutné koordinace hospodářských politik dvaceti účastnických zemí.“ Stejně tak i deník Libération se domnívá, že „‘Géčka’ uvízla na mrtvém bodě.“ „G8 v Huntsville a G20 v Torontu spíše přispěly k prohloubení stávajících rozporů, než k vyřešení krize. Projednání myšlenky mezinárodní bankovní či finanční daně se odsunulo až na svatého Dyndy a jestliže se sice všichni zavázali ke snížení deficitů, tak to se ovšem uskuteční podle ryze individuálních pravidel.“
Podle listu Frankfurter Allgmeine Zeitung, který zastává názor, že cesta z krize vede přes liberalizaci mezinárodního obchodu, státy G8 a G20 tento víkend opět potvrdily svou nemohoucnost. „Skutečnost, že některé průmyslově vyspělé země nejsou schopné naslouchat přáním a názorům rozvíjejících se zemí se pro budoucnost G20 ukazuje jako nebezpečná,“ píše „FAZ“. To se týká zejména postoje k dani z finančních operací, kterou rozvojové země nepostižené krizí odmítají. „Jejich nevole měla být pro Evropany příležitostí, aby se tázali po smyslu těchto daní a zavrhli je,“ domnívá se německý deník. „Jestliže smysl G20 spočívá ve schvalování evropských názorů, tak je zapotřebí to rovněž zavrhnout. A jestliže se G20 má stát seriózním mezinárodním ekonomickým fórem, tak by bylo irealistickým snílkovstvím si představovat, že evropské názory jsou měřítkem všech věcí,“ uzavírá.
„G20 posvětila návrat principu ‘každý za sebe’,“ píše ve svém komentáři Le Figaro. „Nadefinování konsenzuální hospodářské politiky, která by překonala krizi, se nesetkalo s úspěchem. Mezi Německem posedlým snižováním deficitů (…), Spojenými státy, které se zas obávají, aby se následkem příliš přísného šetření nezbrzdil hospodářský růst, a Francií na půli cesty mezi oběma zeměmi hledáme společnou vodící linii marně. G20 byla vytvořena během nejsilnějšího náporu finanční bouře a v čase krize osvědčila svou užitečnost. Avšak schůzka v Torontu rovněž odhalila její limity. Nastolení určité podoby světové hospodářské vlády, což je už tak dost složité v rozsahu omezeném na evropskou úroveň, není otázkou zítřka.“
„Ve skutečnosti,“ vysvětluje Tageszeitung „neshody v rámci G8 a G20 zavazují [aktéry], aby se znovu zaměřili na otázky, ve kterých lze změny opravdu uskutečnit: pro Evropany to dnes znamená na Evropu.“ „TAZ“ uzavírá, že nejlepší zprávou z tohoto summitu je, že „Merkelová a Sarkozy jsou zřejmě rozhodnuti zavést daň na finanční transakce v Evropě – či jen eurozóně – pokud se proti tomu postaví Londýn.“
„Navzdory všemu,“ poznamenává EUObserver, „evropští politici deklaraci o snížení deficitů veřejných financí o polovinu do roku 2013 přivítali jako vítězství.“ „Přijetím těchto cílů se G20 zavázala k úsporám v podobě nesoucí německý rukopis,“ komentuje deník La Repubblica. „V Kanadě se nehrál zápas Německo-Spojené státy“ i když „Angela Merkelová může vytvářet dojem, že jej vyhrála,“ vysvětluje deník. „Poté, co Německo přesvědčilo Evropu, exportuje svou doktrínu na světovou úroveň. A zdá se, že Barack Obama, poslední keynesiánský lídr, se vydává na ústup. Berlín o blahodárném účinku veřejné podpory na růst zkrátka nepřesvědčil. Avšak zdání bývají klamná a v případě Merkelové se brzy ukážou jako Pyrrhovo vítězství. Slouží k uklidnění německého veřejného mínění, které je nakloněno škrtům v rozpočtové oblasti a urychluje marginalizaci Evropy, tím, že ještě rychleji přesouvá „mocenská těžiště k novým dynamickým zemím, do prostoru mezi Amerikou, Čínou, Indií, Brazílií a Ruskem.“
