Letošního prvního července slaví öresundský most deset let od svého otevření. Atmosféra před deseti lety přitom zdaleka nebyla tak slavnostní. Složitá cesta započala už v létě roku 1991, kdy se riksdag a folketing [švédský a dánský parlament] rozhodly postavit mezi Kodaní a Malmö most a tunel.

Dobře zorganizovaní ekologičtí aktivisté zahájili masivní protesty. Ambice jižních Švédů rozvíjet integraci a odstraňovat bariéry mezi Švédskem a Dánskem byly pociťovány jako rozčilující vrtochy a téměř systematicky rozmetávány bez jakéhokoliv vztahu se skutečnou stavbou. Náklady na výstavbu mostu [celkem 3 miliardy euro] poskytly vodu na mlýn kritikům projektu a znásobily nespokojenost zejména v zapadlejších regionech, které tvrdě bojovaly s nedostatkem investic v oblasti infrastruktur. Jiní pak varovali před očekávatelným nárůstem kriminality. Obávali se, že most bude sloužit jako hlavní tepna obchodníkům s lidmi, zbraněmi a drogami. Jejich obavy se potvrdily.

Přitom ve Skåne a většině hrabství jižního Švédska panovala neotřesitelná důvěra v projekt, nadšení a železná vůle ho uskutečnit. Dánové přistupovali v téže době k výstavbě vlažně. Veřejnost nevěnovala projektu žádnou pozornost a mávala kolem sebe klišé o jak se patří afektovaném Švédovi a jeho strohém živobytí, které se řídí otvíracími hodinami systembolaget [státní obchod kontrolující prodej alkoholu] a státem – ochráncem a velkým bratrem v jednom.

Počet přeshraničních pracovníků vzrostl z 2000 na 20 000

Po velkolepém slavnostním otevření a prvních měsících, kdy si zvědavci přišli prohlédnout nové dílo, počet návštěvníků klesl, a to v daleko větší míře, než se předpokládalo a očekávalo. Po krušných začátcích se provoz posléze rozběhl. Výměny a dohody o spolupráci mezi jedenácti univerzitami a vyššími školami öresundského regionu se zintenzivnily a získaly na konstruktivnosti. Od roku 2001, během nějž byl most poprvé celoročně užíván, se automobilový provoz zvýšil o 141 %. V roce 2009 přes něj každý den přejelo 72 000 osob – 41 300 autem a 30 400 vlakem – což je dohromady 26 milionů osob ročně. Toto číslo by se mělo ještě zvýšit. Všechny statistiky poukazují na rostoucí integraci mezi oběma zeměmi.

Před započetím výstavby mostu pracovalo v obou zemích 2 000 přeshraničních pracovníků. V roce 2009 už jich bylo 20 400. 95 % z nich bydlelo ve Švédsku a pracovalo v Dánsku. Ale i v Malmö působí 291 dánských podniků, což představuje zhruba 5 400 zaměstnanců. Šestatřicetiletá Dánka Ida Hastrupová se do čtvrti Husie v Malmö přistěhovala s manželem a dcerou před čtyřmi lety. Pracuje na kodaňském letišti Kastrup. „Ve Švédsku se nám moc líbí. Lidé tady respektují pravidla. Velký rozdíl je zejména v tom, jak se tu pohlíží na děti. Ve Švédsku představují budoucnost. V Dánsku jsou odsouvány do pozadí.“

Poražení ekologičtí aktivisté

I ekologičtí aktivisté se svými temnými scénáři – pokles průtoku vody v úžině, zánik některých druhů rostlin a ryb – nakonec museli přiznat prohru. Mostní pilíře a větrný park v Lillgrundu naopak umožnily vytvořit umělý útes, kde žijí v chráněném prostředí ryby, chaluhy a slávky. Velký skok kupředu zaznamenala rovněž ekonomika, obchod, výzkum, cestovní ruch a pracovní a realitní trh.

Můžeme ale mluvit o „öresundských občanech“? „Já těmhle povídačkám o absolutní integraci a zrození nového občana moc nevěřím,“ říká Orvar Löfgren, profesor antropologie na univerzitě v Lundu. „Je důležité uchovat si svou národní identitu, své zvláštnosti a rozdíly. Právě to činí život v regionu neobyčejně zajímavým a dynamickým, právě to nás láká na druhé straně průlivu.

Podle Löfgrena „je důležitý způsob, jakým lidé využívají možností, které jim region nabízí v oblasti povolání, bydlení, kultury a volného času. Činnost, hodnoty, praktické výhody a pocit sounáležitosti, to vše se začleňuje do života, do životního rytmu každého.“