Vyberte si jazyk
Snaží se snad banky zbavit projekty na regulaci mezinárodních financí veškeré jejich podstaty? Jejich přítomnost v kuloárech Evropského parlamentu ve Štrasburku a Evropské komise v Bruselu, kde usilují o to, aby byl jejich názor vyslyšen, je každopádně výrazná. A protože proti nim nestojí prakticky žádná opozice, využívají k tomu všech možných prostředků. Bankovní daň, kontrola bonusů, regulace spekulativních fondů, zákaz prodejů na krátko – námětů na lobbing by se našlo mnoho. A právě to zneklidňuje mnohé poslance všech politických barev, kteří se minulý týden chopili iniciativy a sepsali výzvu, v níž kritizují nerovný boj o vliv mezi všemocným finančním světem na jedné straně a takřka nepřítomnou občanskou společností na straně druhé.
Socialistická europoslankyně Pervenche Berèsová, která včera předstvavila hlavní závěry své zprávy o finanční krizi, vyvolala svým návrhem, aby členské státy bojkotovaly investiční banku Goldman Sachs, malou senzaci. Ale pozor, neradujte se předčasně, Berèsová si nedělá iluze. „Návrh nakonec nebude schválen, ale je to způsob, jak formulovat problém dvojí moci těchto bank.“
Expertní skupina pod předsednictvím poradce z BNP-Paribas
Bankovní specialitou se tak stal entrismus. Například právní předpis o evropském finančním dohledu, který je nyní ve fázi přípravy, vzešel přímo ze zprávy, kterou si objednala Evropská komise a která byla předána 25. února 2009. Text, označovaný za příliš ‚měkký‘, zpracovala skupina „znalců“ v čele s Jacquesem de Larosière, bývalým šéfem Banque de France, ale především současným poradcem generálního ředitele BNP-Paribas, jemuž asistovalo sedm dalších expertů, z nichž tři – Rainer Masera (ex-Lehman Brothers), Otmar Issing (Goldman Sachs) a Onno Ruding (Citigroup) – přišli ze soukromého sektoru, i když v minulosti zastávali po určitou dobu veřejné funkce. To už jsou celkem čtyři bankéři (ze tří amerických společností…) plus pátý, Callum McCarthy, bývalý předseda britské Financial Services Authority, který je znám svým negativním postojem vůči jakémukoliv příliš omezujícímu dohledu. Většina těchto lidí tedy z finančního průmyslu přímo vzešla nebo k němu má blízko… Jak se tedy divit výsledku?
„To je přece normální,“ zaznívá z okolí komisaře Michela Barniera, který má na starosti vnitřní trh a finanční služby, „vždyť jsou to ti nejlepší znalci v oblasti, která vyžaduje enormní odbornost. Koho jiného žádat o radu?“ A právě v tom je ten problém. „Úředníci Evropské komise nemají v dané oblasti dostatečné kompetence,“ potvrzuje jeden z francouzských úředníků v Bruselu. „Proto se obracejí na banky.“
Transparentní, mocné a účinné harašení
Záležitost je závažná do té míry, že Barnier minulý týden dospěl k závěru, že tu panuje nespokojenost a že bude zapotřebí ony slavné „expertní skupiny“ „více diverzifikovat a otevřít.“ Evropská komise se kvůli nedostatku interních zaměstnanců s potřebnými kompetencemi v průběhu let obklopila více než tisícovkou takovýchto skupin odborníků, kteří jí radí s tvorbou předpisů.
Fungování, složení a pravomoci těchto skupin jsou neprůhledné, na což pravidelně upozorňuje nevládní organizace Alter-EU, která se zaměřuje na pronásledování lobby působících v Bruselu. Jen v oblasti financí lze napočítat 19 lobbistických skupin, které operují na generálním ředitelství pro vnitřní trh. Podle Alter-EU, která v říjnu 2009 zveřejnila na dané téma studii, je osm z těchto skupin zcela pod vlivem finančního světa. Jedná se například o skupinu zabývající se finančními deriváty, bankovními problémy nebo manipulací trhu. Komise velice nerada zodpovídá otázky týkající se expertních skupin. Libération ji požádala o jejich kompletní seznam a přesné složení. Po dvou měsících obdržela seznam… internetových odkazů. Získané informace jsou přinejmenším neúplné: tak například skupina s názvem „bankovní problémy“ sice udává jmenný výčet odborníků, ale už neupřesňuje, ke které společnosti příslušejí. Od skupiny zabývající se deriváty se dozvíme, že v ní pracuje 34 expertů z bankovního sektoru a 10 zastupujících veřejnou sféru, ale jména lobbyistů soukromého sektoru nejsou uvedena… Je poměrně šokující, že zástupců finančního průmyslu působících v těchto skupinách je téměř dvakrát více než úředníků pověřených vypracováním legislativy v oblasti financí.
Nelze se tudíž divit, že žádný z předpisů, o nichž se vede diskuze v Evropském parlamentu a v Radě ministrů, nevyvolá skutečný rozkol. „Nejpřekvapivější je, že Evropská komise je velice vnímavá k dominantnímu diskursu anglosaských bank,“ pokračuje zmíněný francouzský úředník. Jako kdyby bylo důležité nepohádat se se Spojenými státy.“ Podle názoru mnohých europoslanců je toto bankovní ‚harašení‘ relativně transparentní. Ale také mocné, velice mocné. A tudíž účinné.
