Nobelovu cenu za evropskou sexuální revoluci

Rozhodnutí Nobelovy komiseudělit cenu Evropské unii je prý podobné udělování Oskarů za celoživotní dílo – cena vždycky přijde s minimálně dvacetiletým zpožděním a ve strachu z blížící se smrti nositele. S výjimkou britských středo-pravicových médií, která rozhodnutí z minulého týdne označila rovnou za „špatnou parodii“ či „opožděný aprílový žertík“, s podobnými argumenty přišla většina evropských mainstreamových médií.

Tato kritika zní rozumně, osobně ji však pokládám za nesmysl. Všichni se dnes možná shodují, že Nobelova cena je oceněním již dosažených výsledků, máme však mnohem silnější důvody pokládat ji – jako tomu bylo v případě Obamova ocenění v roce 2009 – spíše za cenu za úspěchy budoucí. Kdybych to měl vysvětlit jedním slovem, řekl bych: Erasmus.

Erasmus je výměnný studentský program Evropské Unie, který byl spuštěn v roce 1987, je velice populární na celém kontinentě. V ekonomických rubrikách britských médií, které se zabývají zprávami o Evropě nejčastěji, o něm však prakticky neuslyšíte.Od jeho počátku se těchto výměn zúčastnilo přes 2,5 milionu studentů z celé Evropy. Británie je jednou z nejpopulárnějších destinací, avšak navzdory své velikosti patří mezi ty méně aktivní účastníky.V akademickém roce 2009/10 do Británie v rámci programu Erasmus přijelo 22 650 zahraničních studentů, do zahraničí jich ale odjelo jen 11 723.

Španěl si vezme Vlámku

Mnoho ze studentů na pobyt odjelo, aby se už domů nevrátili. Němci se zamilovali do Španělek, Řekyně se vdaly za Francouze, Poláci měli děti s Portugalkami. Italský spisovatel Umberto Eco minulý rok prohlásil, že „Erasmus vytvořil první generaci mladých Evropanů“. Jde podle něj o skutečnou „sexuální revoluci: mladý Katalánec potká vlámskou dívku. Zamilují se do sebe, vezmou se a stanou se Evropany, stejně jako jejich děti.“

Osobně si nedokážu představit, že by tito rodiče a jejich děti byli schopni poslouchat nacionalistické štváče bez protestů. Určitě by se ozvali. A co je ještě důležitější, mnoho z nich v příštích dvaceti letech pronikne do médií, obchodu a politiky, a budou stále více přemýšlet v nadnárodních souvislostech. Pokud se krizi eurozóny podaří překonat – a to je velká neznámá – je šance, že po ní bude následovat období míru tak dlouhé, že posledních 67 let se bude zdát pouhým okamžikem.

Romantická cena

Britští euroskeptici tvrdí, že za všechnu tu romantiku přes hranice můžeme děkovat nikoliv evropským byrokratům, ale volnému obchodu mezi státy. Kdo se však kdy zamiloval na obchodní schůzce? Krása systému jako je Erasmus spočívá v tom, že umožnil mladým lidem poznat se dříve, než o takových setkáních začnou přemýšlet čistě pragmaticky jako o příležitostech k obchodním výměnámm předtím, než si nasadí studené kapitalistické masky.

A vůbec, kdo říká, že tato cena nemá být romantická? Pokud opravdu věříte, že pouze volný obchod je zárukou soužití kultur, mohli bysteNobelovu cenu za mír rovnou udělit Ronaldovi McDonaldovi. To by teprve byla pro Evropu inspirace.

Předseda Evropské komise Manuel Barroso prozatím odmítl upřesnit, na co budou peníze z ceny užity. V době, kdy Španělsko musí z finančních důvodů svůj příspěvek na program Erasmus drasticky snížit, by využití oněch 923 680 eur na jeho rozšíření – nejen pro studenty, ale i pro „taxikáře, instalatéry a další pracovníky“, jak Eco dále navrhl – bylo konečně ze strany Bruselu tím správným signálem. Nobelova cena pro evropskou sexuální Unii – to by tu teprve bylo něco vzrušujícího.