Když si Shakespeare mohl dovolit/ fouknout nos do Desdemonina kapesníku/ proč bych si já nemohl hrát na toreadora s býkem, který unesl Evropu?/ Rád bych ho skolil svým neviditelným plnicím perem vraženým přímo mezi rohy“ – těmito slovy začíná článek 44 „Evropské ústavy ve verších“. Dílo bylo publikováno ve třech jazycích a bylo již představeno v Barceloně, v Bruselu a v Praze. Rumunský básník Mircea Dinescu bojuje s humorem a ironií za právo volného pohybu v EU a vybízí ke svobodě mezi evropskými občany, překonávající náboženské a kulturní rozdíly.

Článek 44 pojednává o právu na „manželství naoko“ a je součástí odstavce týkajícího se „základních práv“ evropského občana. Níže můžeme číst: „Tak si mohu smluvit výhodný sňatek se slečnou/ a bez problémů získat francouzský, belgický či německý pas/ jako vandrák, kterého jsem potkal před dvaceti lety ve vlaku do Novosibirsku/ a který snil o tom, že uteče z Divokého východu do Izraele/ tím, že se ožení se starou Židovkou/ protože ženu nepovažoval za přepych, ale za dopravní prostředek/ bez křesťanských komplexů/ měl za to, že koneckonců/ i Ježíš byl plodem ‚milostného trojúhelníku‘“.

Zatímco se ratifikace Evropské ústavy táhne, neboť ji některé členské státy odmítají podepsat, zdá se, že na sebe básníci vzali roli předvoje a přicházejí s „řešením“ pro evropské sjednocení.

Projekt „Evropské ústavy ve verších“ spustila v roce 2008 skupina belgických umělců působící pod názvem „Kolektiv bruselských básníků“.Tato skupina poslala první verzi poetické ústavy autorům ze všech koutů světa: 50 básníkům evropského původu od irského nositele Nobelovy ceny Seamuse Heaneyho až po Evu Coxovou, autorku rakouského původu usazenou v Austrálii.

Výsledkem je text o téměř 100 stranách, který reflektuje nejen evropské myšlení, ale symbolicky také problémy, se kterými se Evropská unie potýká. Každý autor napsal svůj příspěvek ve vlastním jazyce. Poté iniciátoři projektu pod vedením Davida Van Reybroucka a Petera Vermeersche texty „zremixovali“.

Co se týká případného sociálního dopadu „Evropské ústavy ve verších“ (v kontextu debat o sjednocení Evropy skrze poezii), je Dinescu spíše skeptický: „Ten text jsem vybral proto, že zpracovává prastaré téma východního barbara – Homo Esticus. Všichni žijeme na Divokém východě. Je to hořké konstatování. Básníci už dávno nejsou hlasem obce. Dříve, alespoň v komunistickém světě, bývala poezie zbraní. Strach ze slov, z náznaků dělal své. V dnešních dobách kapitalismu je básník spíš pro smích, o tom si netřeba dělat iluze.

Text je rozdělen do osmi kapitol, z nichž se každá dále dělí do několika článků. Ústavě odpovídají i hlavní nadpisy: „Základní ustanovení“, „Listina základních práv“, či „Evropská hymna“. „Evropská ústava ve verších“ byla dosud přeložena do francouzštiny, angličtiny a holandštiny a postupně bude překládána i do dalších jazyků. Úryvky z ní jsou k nahlédnutí na webových stránkách: www.europeanconstitutioninverse.com.