Brzy se nejspíše budeme muset omlouvat za to, že jsme. Řada velkých evropských zemí s obavami sleduje, jak se blíží osudný rok 2014, kdy už nebudou moci Bulharům a Rumunům klást omezení v přístupu na pracovní trh. Některé země se proto už chystají v tom nějak zabránit a udělat z nich evropské občany druhé kategorie.

Nizozemsko už dříve přišlo s nápadem, jak napravit „chybu“ předčasného přijetí Bukurešti a Sofie do EU v roce 2007. Zablokovalo vstup do schengenského prostoru, ve kterém lidé volně cestují, a našlo pro to silnou podporu v zemích jako Německo, Belgie či Finsko.

Víza na obzoru

Přispěla i Francie se svou kampaní proti Romům, kterou doprovází nárůst nedůvěry vůči Bulharům a Rumunům obecně. To, co měli všichni na mysli, nakonec ale zformulovala Británie: Sofie a Bukurešť zůstanou formálně v EU (vždyť vyhnat je ani nelze), ale jejich občané budou opět podrobeni vízovému režimu. Tímto opatřením by zabili několik much jednou ranou: rozptýlí obavy Nizozemců ze zrušení vnitřních hranic, odpor Francouzů k příchodu cizích Romů a strach Britů ze ztráty nejhůře placených pracovních míst.

Časová shoda obou událostí není vůbec náhodná. Britská ministryně vnitra Theresa Mayová 7. října doslova roztrhala zásadní evropskou smlouvu o volném pohybu osob s tím, že toto právo by se mělo „některým zemím“ odebrat. Všem bylo jasné, že jde o Bulharsko a Rumunsko. Den poté zveřejnil bulharský europoslanec Ivajlo Kalfin (Socialistická strana) odpověď, kterou dostal od eurokomisaře pro sociální věci László Andora na svůj dotaz, aby se vyjádřil k diskriminaci, které čelí Bulhaři a Rumuni ve Británii. Brusel dva měsíce nad odpovědí přemítal a dospěl k závěru, že na praxi nevidí „nic k hlášení“.

Dlouhé čekání na papíry

Přesto to diskriminace je, činy to dokazují. Od začátku roku uvedl Londýn do chodu šílenou byrokratickou mašinérii, která dusí zahraniční uchazeče o práci protahováním úředního postupu nad zákonných šest měsíců, čímž Bulhary a Rumuny stále více tlačí do zákrut práce na černo.

Británie je jednou z deseti členských zemí, které si ponechaly právo na přechodné období stran otevření pracovního trhu pro dva nejnovější členské státy v maximální délce sedmi let. Důvod? Masivní příliv Bulharů a Rumunů by mohl destabilizovat britský trh. Podle Eurostatu pracuje na britské půdě zhruba pět milionů cizinců, z nichž pouze 15 tisíc Bulharů. Podle analytiků je jich sice mnohem více, ale je málo pravděpodobné, ze by země o 63 milionech obyvatel mohla pocítit jejich přítomnost jako zátěž. Musí se často živit jako živnostníci, tedy vydělávají méně, než je minimální mzda, nemají nárok na nemocenskou a konkurují leda dalším stejně ubohým imigrantům.

Nelíbí? Tak běž

Na nedostatky tohoto systému nedávno poukázala ve své reportáži BBC. Skrytou kamerou natočila pracovní peripetie pokojské z Rumunska. Ve chvíli, kdy se žena odváží zeptat, proč dostává třikrát nižší mzdu, než je minimální zákonná hodinová sazba, zaměstnankyně pracovní agentury roztrhá její smlouvu a pošle ji na ulici.

Z pohledu slušných Bulharů je tato diskriminace dokonce dvojí, protože Evropa je trestá i za jejich útrapy v samotném Bulharsku. Snaží se jim zavřít poslední východisko z krize za posledních 20 let, to jest odletový terminál sofijského letiště – symbol naděje, že když se doma nedaří, lze začít nový život pod jasnějším nebem. Zemi už opustil téměř milion mladých lidí a další o tom sní. Uzavření hranic samozřejmě povede ke zrodu protievropských nálad a prohloubení vnitřních problémů. Obzor nových potenciálních emigrantů se logicky odvrátí ke státům nového světa, ale jak to posílí identitu a sílu nové Evropy?

Bulhaři musí na prvním místě směřovat svůj hněv na své vlastní představitele, kteří nesou odpovědnost za bídu v zemi, ale i za špatnou image po celém světě. Náš premiér Bojko Borisov, který už v zahraničí ztratil auru prozíravého muže, by se možná mohl zeptat svého britského protějška Davida Camerona, zda si takto představuje přátelské vztahy, které 7. srpna v Londýně tolik zveličoval. Copak si nepotykali? To bylo samé: „s Davidem jsme se shodli...“ a „řekl jsem Davidovi,“ naparoval se Borisov po své návštěvě na Downing Street.

Ať tedy dnes zvedne telefon a řekne mu: „Davide, to už by stačilo!“