"Boboizovaná" hamburská čtvrť Schanzenviertel, duben 2010.

Když z umělců jsou podnikatelé

Umělci se stávají první obětí tzv. ‚boboizace‘ [z francouzského ‚bobo‘ – buržoazní bohém] některých čtvrtí evropských metropolí, za kterou přitom podle názoru veřejnosti nesou zodpovědnost právě oni. Je to proto, že mnozí z nich touží proniknout do establishmentu, tvrdí spisovatelka Tanja Dückersová.

Zveřejněno dne 16 července 2010 v 16:12
Retinafunk  | "Boboizovaná" hamburská čtvrť Schanzenviertel, duben 2010.

Téměř ve všech evropských metropolích bojují obyvatelé a spisovatelé proti tzv. boboizaci čtvrti, ve které bydlí. Umělci mají nicméně v tomto směru čím dál horší renomé. Muži a ženy, kteří bývali mluvčími rebelující avantgardy, se dnes touží stát součástí vládnoucí třídy.

Už po několik desítek let se v mnoha velkých evropských městech usidluje hlavní jádro paralelní kultury ve zchátralých, omšelých čtvrtích, čímž jim vdechne nový život. Právě umělci a tvůrci stojí často u zrodu mnohých projektů na renovaci města. Stále hledají levné bydlení, ateliéry nebo kanceláře a investují do čtvrtí, z nichž se ostatní snaží kvapem vystěhovat.

Atraktivní čtvrtě

Dlouho to vypadalo, že tato tendence umožňuje levicové sociální kritice navázat úzké vztahy s různými formami uměleckého projevu. Ve městech, jako je Frankfurt, Hamburk či Berlín, tito kreativní usedlíci uhájili – často s velkou dávkou humoru a přesvědčení – své místo proti zatvrzelým urbanistům a bezohledným developerům.

Právě jim patří z valné části dík za to, že je dnes v těchto městech tolik vyhledávaných čtvrtí. Po znovusjednocení Německa nahradil klasického obyvatele politicko-ideologického smýšlení umělec s osobními ambicemi.

Newsletter v češtině

S podobným jevem se setkáváme takřka všude: v Berlíně, Hamburku, Kolíně nad Rýnem, stejně jako v Amsterdamu, Kodani, Barceloně, Londýně, Varšavě či v Praze platí, že jakmile se někde usadí umělci, okamžitě je následuje kohorta kaváren a módních restaurací. Po nich začnou přicházet mladí lidé – muži s pětidenním strništěm a neo-post-něco ženy v nostalgickém vintage stylu –, kteří horlivě pracují na svých laptopech a pouštějí se do nových „projektů“.

Takto obydlená čtvrť rychle získá na atraktivitě. Začnou se tu usazovat nezávislé butiky, po nich galerie a architektonické ateliéry. Ceny nájmů vzrostou závratnou rychlostí.

Průkopníci boboizace

Nedávný útok stoupenců autonomní levice proti berlínské galerii je pro tuto změnu statutu symptomatický. Umělci a tvůrci už nejsou hlasateli rebelující avantgardy, ale průkopníky boboizace čtvrtí a představiteli nové buržoazie vlastníků.

Napjaté vztahy nepoukazují pouze na reakční umělecké vnímání agresorů, kteří očividně mohou tolerovat přítomnost umělců jen tehdy, pokud slouží jejich účelům. Odhalují také, do jaké míry se změnil vztah mezi uměním a politickým vnímáním.

Módně oblečení umělci v brýlích už dávno nebrojí proti buržoazním hodnotám, ale naopak se snaží dostat mezi vládnoucí třídu. Tito lidé vyrostli v době, kdy odvětví služeb lákalo investory a kdy kreativní ekonomika zaznamenala rychlý růst.

Nikde nelze úzkou propojenost tvorby a prostředí byznysu pozorovat lépe než zde. Image umělce coby opuštěné bytosti, poustevníka žijícího na okraji společnosti, vzala dávno za své. Dnes úspěšní umělci nesmějí chybět na žádném večírku a objevují se všude tam, kde je třeba být. O svou kontaktní síť se starají stejně pečlivě jako podnikatelé, prohánějí se po uměleckých veletrzích po celém světě a letadlem létají stejně často, jako jiní jezdí autobusem.

Nicméně sláva je stejně jako všude jinde vyhrazena jen hrstce ‚happy few‘, kteří dokážou prorazit. Jejich kariéra inspiruje celou generaci epigonů, pro něž už umění není spojeno s výjimečnou prekérní profesionální dráhou, ale představuje prostě jen prostředek, jak předstihnout ostatní.

Umělec-podnikatel nucen opustit svou čtvrť

Je tedy přirozené, že urbanisté a investoři dělají na umělce a tvůrce hezké oči. Podle známých tezí amerického sociologa Richarda Floridy existuje úzký vztah mezi kulturou a hospodářským růstem, jinými slovy kulturní prostředí představuje významný implantační faktor.

Image tvůrce-podnikatele je přitom často pouhým klišé, které nemá s realitou mnoho společného. Ve městech, jako je Hamburk, Kolín nad Rýnem nebo Berlín, která se považují za střediska umělecké tvorby, patří podle ročních příjmů většina umělců k nižším vrstvám. Právě oni musejí často jako první opouštět čtvrti, na jejichž obnově se podíleli, protože už nemají prostředky na placení vysokých nájmů.

Na umělce a tvůrce, kteří nyní ztělesňují boboizaci čtvrtí, veřejnost často pohlíží jako na ty, kteří na systému nejvíce vydělali. Tato interpretace odhaluje zejména to, že liberální Zeitgeist [duch času] dokázal stvořit módu, kterou jsou dokonce i aktivisté autonomní levice ochotni brát vážně.

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma