I přes nekonečné noci, vyjednávací maratony, neustálé legislativní dodatky, závod o získání dalšího dílu mezinárodní pomoci [ve výši 31,5 miliardy eur] a nekonečné škrty má ve skutečnosti ministr financí Jannis Stournaras ze všech členů vlády vůbec nejsnadnější úkol. Jeho ministerská role v bankrotujícím státě je nevděčná, nutná rozhodnutí jsou bolestivá, ale situace je neměnná. Bankrot zůstává bankrotem a když vám nikdo nechce půjčit, není, kdo by vám půjčil.

Avšak výzva, před níž stojí ostatní ministři, jejich náměstci a celé vedení státní správy kromě ministerstva financí, je mnohem významnější.

Jejich úkol se neomezuje na správu nynější reality, ale nese s sebou vytváření reality nové. Provizorní přežití státu ve vyspělém světě závisí na tom, jak budou tito lidé schopni zařídit podmínky k rozjezdu ekonomiky, ke vzniku nového bohatství. Navíc v prostředí ochromeném po pádu Lehman Brothers a zavřených finančních kohoutků, které na konci roku 2008 zavedlo řecké hospodářství do recese.

Škrty a reformy

Jde o těžký úkol, který je mnohem složitější než škrty ve výdajích a zvyšování daní. Svědčí o tom i protesty, které jsou spíše proti úsporným opatřením než proti reformám.

Hodně lidí si řekne, že ve chvíli, kdy ministr financí jen škrtá a škrtá, je obnova řeckého státu a vytvoření prostředí pro rozvoj něco zhola nemožného.

Zkušenost však říká, že nejde vždy jen o ekonomický problém. Řecko má ve vyspělém světě nejvyšší počet lékařů na obyvatele a učitelů k počtu studentů. Avšak, a to už před krizí, byla úroveň vzdělávacích a zdravotnických služeb tak nízká, že tlačila ty, kteří si to mohli dovolit k využívání privátního sektoru. Sociální výdaje byly v Řecku před krizí v evropské normě, ovšem jejich dopad na snižování chudoby za západní Evropou zaostával.

Kromě toho eurokomisař pro regionální politiku Johannes Hahn v neděli zmínil, že naše země nedostatečně čerpá evropské fondy a to kvůli nedostatkům ve veřejné správě a kvůli špatné koordinaci mezi úřady.

Nejde založit firmu

V mezinárodních analýzách konkurenceschopnosti investoři nekritizují ani tak daňovou zátěž jako složitosti zákona. I poté, co došlo ke zlepšení: vznikla „jednotná kontaktní místa“ a procedury jsou rychlejší, se jeden můj přítel nedávno pokusil založit na Kykladách firmu ve zdravotnictví. Třikrát se musel vydat přes Egejské moře, dva měsíce běhat od úřadu k úřadu, aby to nakonec vzdal.

O tomto selhání se málo mluví jak ve vládě, tak v opozici. Jejich mlčení ukazuje, že náš největší deficit, pane Sturnarasi, není ve veřejných financí, ale v nápadech a návrzích toho, co bude potom.