Vytvářet trvale udržitelnou politiku ještě za tepla, tj. v reakci na dramatické události, je vždycky značně delikátní. Bylo třeba dnes, deset dní po násilných incidentech v Saint-Aignan [vyvolaných smrtí mladého Roma, kterého v noci z 16. na 17. července při pokusu prorazit silniční zátaras zastřelil jeden četník], svolávat do Elysejského paláce schůzku na téma „kočovníci a Romové“ a odůvodňovat to „problémy, které vyvolává chování některých z nich“? Nicolas Sarkozy byl za toto rozhodnutí velice kritizován. Co bychom si ale přečetli či vyslechli, kdyby hlava státu a jeho vláda bývali neudělali nic? Důležitá je teď jedině odpověď na otázku, jaká politika bude navržena. Názor si bude třeba utvořit na základě závěrů dnešní debaty.

Umožní například to, že bude respektována časová lhůta potřebná k reflexi mezi prohlášeními učiněnými ještě „za tepla“ a konečnými rozhodnutími, vyjasnit si, o čem se má vlastně debatovat? Umožní to správně od sebe odlišit fakta a předsudky týkající se Romů? A upřesnit si, o kom se vlastně mluví a koho se budou výsledná rozhodnutí týkat? Budou se týkat kočujících osob sloučených do této administrativní kategorie proto, aby bylo možné vyloučit etnické označování Francouzů romského původu, anebo Romů, kteří přišli v posledních letech především z východní Evropy? Otázky, které si jedni a druzí kladou, nejsou vůbec tytéž. Stejně tak jejich cíle. Hledat pouze jedinou odpověď na národní úrovni by bylo jistě nenáležité. Vyhánět Romy, kteří ve své zemi původu žili usedlým životem, z jedné osady do druhé a bránit francouzským kočovníkům v sezónním kočování čím dál více omezujícími urbanistickými pravidly dozajista nevede k velkým pokrokům.

Dlouhá zkušenost stigmatizace a diskriminace Romů v Evropě si žádá nastolení politiky dialogu. Má to jednu podmínku – každý musí převzít svůj díl zodpovědnosti. Jedni musejí respektovat zákon, druzí ho musejí aplikovat (jmenovitě zákon „Besson“ o přijímacích prostorách). Pomalu, ale jistě tak možná bude možné najít uspokojující odpovědi na otázku, která obchází Evropou přinejmenším od třináctého století. Po osmi stech letech bloumání kolem tohoto tématu (a mnohých dramatech) bude potřeba této možnosti pokroku využít.