Seznam ultimát se zdá být nekonečný. Na zhruba 17 000 druhů žijících ve Středozemním moři se snáší pohroma v podobě ničení míst jejich přirozeného výskytu, nezřízeného rybolovu, znečištění, globálního oteplování a masivního odtoku zemědělských hnojiv a odpadních vod. „A tyto hrozby v budoucnu pravděpodobně ještě vzrostou, především pak ty, spojené s klimatickými změnami a ničením míst přirozeného výskytu druhů,“ soudí jedna z koordinátorek studie Marta Collová, která pracuje jako badatelka ve vědeckém středisku CSIC na Institutu pro mořské vědy (ICM) v Barceloně.

Nebezpečí se množí. Podle nových výzkumů, které tvoří součást mezinárodního projektu Sčítání mořského života, zaplavilo magickou hlubinu Středozemního moře na 600 „cizích“ druhů. Více než polovina z nich pochází z Rudého moře a do moře Středozemního se dostala Suezským kanálem. Další druhy (celkem 22 %) připluly spolu s loděmi z jiných světových regionů. A každý desátý „unikl“ z akvakulturních farem.

Oteplování moře a vyhynutí druhu

Odhadnout důsledky přítomnosti těchto vetřelců ve Středozemním moři je velice složité. Autoři studie, která byla publikována 2. srpna ve vědeckém časopise PLoS ONE, připomínají případ medúzy Mnemiopsis leidyi, kterou do evropských vod přivezly lodě ze severozápadního Atlantiku a která se v roce 2009 rozšířila od Izraele po Španělsko. V osmdesátých letech pustošila tato medúza Černé moře, zapříčinila zhroucení populace sardelí a způsobila závažné hospodářské škody.

Mnoho těchto invazních druhů pochází z tropických moří a jejich šíření napomáhá oteplování vody. V osmdesátých letech se teplota povrchových vod při středomořském pobřeží pohybovala mezi 16,25 °C v západní oblasti a 22,75 °C v oblasti východní. Vědci se ovšem domnívají, že kolem roku 2050 překročí teplota vody v některých pásmech 24 °C, zdůrazňuje evropská mluvčí Sčítání mořského života Bhavani Narayanaswamyová. „K nejohroženějším druhům ve Středozemním moři patří korály, které obývají hluboké chladné vody a nejsou schopny bránit se proti oteplování vody. Jejich populace klesá,“ říká Narayanaswamyová, která se obává dokonce „lokálních vyhynutí druhu“.

Nejvíce překvapuje to, že nic nevíme

Existuje-li nějaká skutečná iniciativa na záchranu Středozemního moře, pak je to Iniciativa Horizont 2020, kterou před čtyřmi lety zahájila Evropská komise. Cíl si vytyčila ambiciózní: radikální snížení znečištění. Samotná unijní exekutiva předkládá čísla, která dokládají šíři problematiky. Na středomořském pobřeží žije 140 milionů lidí a do regionu každoročně zavítá 175 milionů návštěvníků.

V roce 2025 zmizí v městské zástavbě pod betonem polovina pobřeží. Podle Komise vyvíjí na mořské organismy z 80 % nátlak souš. Více než polovina měst nad 100 000 obyvatel nemá čističku odpadních vod. A 60 % odpadních vod odtéká přímo do moře. Bhavani Narayanaswamyová je skeptická: „Nejsem si jistá, že snížení množství průmyslového, zemědělského a městského odpadu umožní ekosystému Středozemního moře, aby se navrátil do původního stavu.“

Josepa Maríu Gasolu, který rovněž vede výzkum na barcelonském ICM a je jedním ze spoluautorů studie, „nejvíce překvapilo to, že nic nevíme“. Nové údaje, které přineslo Sčítání mořského života, hovoří o 17 000 vědecky popsaných mořských druzích ve Středozemním moři, což je v porovnání s posledními údaji téměř dvojnásobek. Přitom 75 % druhů žijících v mořských hlubinách zůstává neznámých – a mohou tak vyhynout, aniž by kdo zvonil na poplach.