Studenti boloňské univerzity na náměstí Piazza Santo Stefano.

Generace “Neets”, co nemá Nic

Čtrnáct milionů mladých Evropanů nepracuje ani nechodí do školy. Říká se jim „Neets" z anglické zkratky. Jak krize pokračuje a rozdíly mezi státy se prohlubují, neustále jich přibývá. Sociologové varují před sociálními a zdravotními dopady fenoménu.

Zveřejněno dne 28 listopadu 2012 v 16:39
Studenti boloňské univerzity na náměstí Piazza Santo Stefano.

Ať už je to neapolský nezaměstnaný mladík, nedospělá matka v Sasku-Anhaltsku, jeden z mnoha odpadlíků ze střední školy v nizozemském Lelystadu nebo pecivál s depresemi ve Vilniusu, mají jedno společné. Ve srovnání s minulostí je mezi nimi a zaměstnanými Evropany stále hlubší rozdíl.

„Čísla o rostoucí nezaměstnanosti mladých šokují. Ovšem do výpočtů obvykle zahrnujeme pouze mladé lidi, kteří do práce mohou a hlavně chtějí. Také je tu ovšem obrovská skupina těch demotivovaných, kteří se pracovnímu trhu vzdalují,“ uvádí do telefonu Massimiliano Mascherini z Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek. Ve své studii se zabýval mladými lidmi, kteří nepracují ani nestudují (odborně „Neets“ - not in education, employment, or training). Studoval zázemí a chování „povalečů“ a náklady, které pro Evropu představují.

Výsledky jsou znepokojivé. Čtrnáct milionů mladých Evropanů sedí doma a nic nedělá. To je 15,4 procenta mladých lidí mezi 15 a 29 lety. Pro některé je život bez práce dobrovolná volba, někteří cestují, ale u většiny jde o něco jiného. „Ztrácejí důvěru v instituce a v lidi vůbec. Ocitají se v sociální i politické izolaci. A je větší pravděpodobnost, že se dostanou do křížku se zákonem,“ říká Mascherini.

Hendikepy a nefunkční rodiny

Brusel sleduje vývoj kolem těchto mladých s obavami, protože jde i o finanční problém. Podle Mascheriniho výpočtů stála nezaměstnanost mladých členské státy vloni 153 miliard eur [3,9 bilionu korun], zatímco v roce 2008 to bylo 119 miliard [tři biliony korun]. A to jsou přitom konzervativní odhady, které zahrnují jen náklady na sociální služby a nikoli výdaje na zdravotní péči nebo spojené s potíráním kriminality.

Newsletter v češtině

Ředitel nizozemského centra pro profesní vzdělávání a pracovní trh (Kenniscentrum Beroepsonderwijs Arbeidsmarkt, KBA) Ton Eimers zná problémovou skupinu velice dobře. „Často jde o mladé lidi s nějakým hendikepem, problémy s učením nebo neutěšenou situací v rodině.“ Sociolog z Nijmegenu hodnotí [Mascheriniho] studii velmi kladně. „Vysokou studijní úmrtnost a nezaměstnanost považuje jako projev stejného typu problému: jde o mladé lidi, kterým hrozí ztráta kontaktu se společností. Během krize problémy této skupiny narůstají.“

Je pozoruhodné, že mladí lidé reagují v různých částech Evropy na takovou situaci různě. V anglosaských státech a v zemích střední a východní Evropy jsou “Neets” pasivní. Zklamali se ve společnosti i institucích a mají pocit, že jim nikdo nechce pomoci. Reagují tedy odvrácením se od společnosti. Tato skupina nepovažuje politiku za něco důležitého a velká část z nich proto ani nechodí volit. Klíčová slova jejich stavu jsou: vysedávání před televizí, sociální izolace a osamělost.

Na jihu žijí i bez práce politikou

Naopak ve středozemních státech je problémová kategorie mladých politicky aktivní. „Mladí lidé ve Španělsku a Řecku vycházejí do ulic z jednoho dobrého důvodu,“ říká Mascherini. „Necítí, že by politici reprezentovali jejich zájmy, a právě proti tomu protestují. Mají sklony k radikalismu. Pokud se v těchto státech objeví nějaké extremistické uskupení, hrozí, že mezi těmito mladými lidmi najde silnou podporu.“

„Přestože se jako země s nejvyšší nezaměstnaností vždy zmiňuje Španělsko, situace v Itálii a Bulharsku je mnohem znepokojivější,“ soudí Mascherini. „Španělé mají relativně dobré vzdělání a hodně pracovních zkušeností. Nezaměstnanost mladých je v tomto případě přímým důsledkem krize. Problémy v Bulharsku a Itálii jsou spíše strukturálního rázu. Výuka a další vzdělávání tam nenaplňují potřeby pracovního trhu. V Itálii navíc mladí vysedávali doma už dlouhá léta a to celou situaci ještě zhoršuje.“

Sociolog Eimers vysvětluje rozdíl mezi pasivní a aktivní nespokojeností jinak. „Domnívám se, že frustrace přechází v hněv v jižní Evropě častěji, protože ta čísla jsou zkrátka vyšší. Kdyby tady v Nijmegenu (Nizozemsko) najednou vyskočila nezaměstnanost mladých na 40 procent, zdejší mládež by stavěla barikády také. Ale, když je vás málo, pravděpodobnější je, že se budete stydět a zůstanete doma.

Podle studie je jediným evropským regionem, v němž by “Neets” nikdy nešíleli, Skandinávie. „V těch zemích jsou do společnosti a politiky zapojeni všichni mladí, ať už mají či nemají práci, ať studují či studia předčasně zanechali,“ říká Mascherini. „Zemím jako Švédsko a Dánsko se ostatně daří. Není tam propast mezi výukou a trhem práce. Rozdíl mezi nimi a Itálií s Bulharskem nemůže být větší.“

Obchod s drogami a náctileté matky

A Nizozemsko? Podle Mascheriniho je to příkladná země. „Pár strukturálních problémů by se našlo, ale je tu hodně projektů a fungující kontrola, i když problémových případů kvůli krizi přibývá.“

Podle Hennie van Meerkerkové je to však pohled růžovými brýlemi. Je předsedkyní představenstva školy Scalda, odborného učiliště v Zeelandu pro bývalé studenty středních škol, kteří nechali studia a jsou bez práce. „Řada z nich má psychologické problémy, trpí depresemi a často se dostanou do kontaktu s policií,“ říká.

Obavy z kriminality jsou na místě, soudí Mascherini. Jeho studie ukazuje, že tito mladí lidé se mohou snadno stát obětí drog nebo alkoholu. „Může to být jak příčinou, tak důsledkem odchodu ze školy nebo nezaměstnanosti. Mladí lidé, kteří dlouho sedí doma, často trpí depresemi, které vedou k alkoholu a drogám. Z drogové závislosti se řada z nich dostane k obchodu s drogami. Dívky se často stávají příliš brzy matkami.

Van Meerkerková podotýká: „K dispozici nejsou téměř vůbec žádná stálá pracovní místa. A právě tito mladí lidé, kteří se neumí dobře vyjádřit nebo měli problematické dětství, trpí nejvíce.“

Sociolog Eimers s tím souhlasí. „Čísla nemusí být tak vysoká jako ve Španělsku či Itálii, ale tvrdé jádro naší problémové mládeže se v krizi rozrůstá. Už v době, kdy chodí do školy, lze předvídat, že budou mít potíže v práci. Rozhodně by měla lépe fungovat spolupráce mezi místními úřady, správou sociálního zabezpečení a organizacemi odpovědnými za povinnou školní docházku. Nesmíme čekat, až se něco pokazí.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma