Díky hypoteční krizi jste se seznámili s americkými NINJA (z anglického „no income, no jobs, no assets“, „bez příjmu, bez práce, bez majetku“). Znáte ale evropské NEET?

Tak se označují lidé ve věku 15-29 let bez zařazení: bez práce, vzdělání a odborné přípravy. Člověk nemusí chodit daleko, aby mezi svými příbuznými, přáteli nebo sousedy někoho takového našel: v Evropě jich je 14 milionů. Mezi mladými je to každý šestý.

To se však začíná prodražovat. Podle studie evropské agentury Eurofond jde o 153 miliard ušlých zisků. To je víc než roční rozpočet EU (142 miliard eur). Když už jsme u toho: sledovali evropští NEET v posledních dnech nekonečnou debatní frašku kolem rozpočtu na příštích sedm let? Vědí, že v Bruselu je Evropa neuvěřitelně bohatá, ač bychom to v době krize a utahování opasků nečekali? Tak bohatá, že chce následujících sedm let rozdat do všech stran bilion eur? 420 miliard eur na zemědělství, dalších 300 miliard na podporu „koheze, růstu a zaměstnanosti“.

Jinými slovy jde o přesun prostředků z takzvaně bohatých regionů do regionů takzvaně chudých, a co na tom, že za a) 15 francouzských departmentů vykazuje nižší HDP na obyvatele než Řecko a že za b) 350 miliard eur rozdaných v posledních šesti letech přineslo jen velmi sporné výsledky, ať už mluvíme o soudržnosti (viz Řecko), růstu (očekávaný pokles v letošním roce -0,3 %) nebo zaměstnanosti (v EU 25 milionů nezaměstnaných).

Dalších 58 miliard jde pro „Evropu jako globálního hráče“, které přitom chybí společná obranná politika a při řešení veškerých nedávných konfliktů (Libye, Sýrie, Izrael-Palestina, Írán) silně chyběla. A nezapomínejme ani na 56 miliard administrativních výdajů EU.

Nový rozpočet?

Rozpočtová politika by mohla vypadat i jinak. Šlo by o to přestat dotovat chyby a minulost Unie a začít se konečně zajímat o její budoucnost, to znamená mladé lidi, a zejména ty označované jako NEET.

Nikomu neušlo, že zástupci EU, zcela zaujati obranou národních či byrokratických zájmů, chtějí prostě a jednoduše zrušit Erasmus, jediný opravdový, konkrétní a celoevropský úspěch Evropské unie posledních let. Studentský výměnný program zahájený v roce 1987 umožnil třem milionům mladých Evropanů studovat v některé ze zemí Unie. Jejich studia dotoval skromnou částkou (250 eur měsíčně). Přispěl tak k vytvoření evropského ducha a povědomí, tedy k něčemu přesně opačnému, než k čemu jsme vedeni dnes.

Dnešní realitou je uzavírání se do sebe uvnitř hranic státu. Chybí projekty pro nové generace a řešení naléhavých finančních situací je jen krátkozraké. Od svého vzniku stál Erasmus celkem 4,1 miliardy eur. To je méně než chybovost u plateb z rozpočtu EU v roce 2011 (4,9 miliardy eur).

Studenti i zaměstnanci Erasmu

Čas posledního zvonění Erasmu nepřišel. Není naopak pravý čas na to jeho roli posílit a vytvořit Erasmus pro zaměstnání? Program by každoročně dotoval například do výše sociálního a zdravotního pojištění (proč by ne?) milion ročních pracovních dohod v soukromém sektoru, tedy skutečná místa v tržním hospodářství.

Každoročně by tak milionu mladých Evropanů nabídl příležitost nejen pracovat, ale najít práci navíc v některé ze zemí Unie a s tím i cestovat, naučit se žít v odlišném prostředí, v cizím jazyce. Zapomenout na úzkoprsý nacionalismus a zhoubný protekcionismus a vytvořit namísto byrokratické Evropy Evropu podnikatelskou. Při průměrném ročním platu 20 000 eur a výdajích na sociální a zdravotní pojištění ve výši 40 % se dá mluvit o osmimiliardové dotaci ročně. Je to moc, investovat 6 % rozpočtu EU do takového projektu?

Musíme dát za pravdu stoupencům rozpočtové kázně a kontroly: bilionový evropský rozpočet je pro státy, domácnosti a firmy, které musejí radikálně škrtat, aby snížily deficit a výdaje, doslova urážkou. Existuje-li ovšem nějaká investice, kterou je třeba zachovat a navýšit, pak je to investice do budoucnosti. Erasmus pro zaměstnání by vrátil mladým lidem naději, vytvořil by prostředí k dynamickému růstu pro celou Evropu a posílil by evropského ducha.

Mimo to by přispěl ke zvýšení konkurenceschopnosti evropských podniků tím, že by jejich novým zaměstnancům ulevil od výdajů na sociální a zdravotní pojištění. A také by navrátil legitimitu evropským institucím, které jsou dnes vzdáleny jak firmám, tak občanům.