Zatímco celkově bylo v Estonsku na přípravu obyvatel na příchod eura vynaloženo mnoho snahy, informovanost rusky mluvící komunity byla naopak podceněna. Leží za tím nezájem, se kterým se rusky mluvící média k tomuto tématu staví, ale i neschopnost estonské vlády zprostředkovat rusofonní komunitě informace.

V městě Narva díky tomu kolují nejrůznější dohady. Věří se například, že centimy estonské koruny nebudou vyměňovány, nebo jen v nižším kurzu. Říká se též, že během prvních dní nové měny nebude v obchodech dost hotovosti či malých bankovek. Tyto dohady by mohly přimět “bábušky”, aby chytly vnoučata a utíkaly vyměňovat mince na bankovky pomocí jediného městského automatu, který je umí počítat. Proč s vnoučaty? Protože pro ně je tato bankovní služba k dispozici zdarma. Mnozí též již nyní směňují estonské koruny za eura, s očekáváním eventuálního podzimního zvýšení kurzu.

Výdělečné směnárny

Lépe informované směnárny v tomto příhraničním městě na svých tabulích vystavují jen takové kurzy, jaké se jim hodí. Nejabsurdnější pověsti cirkulují ohledně ceny rublu: říká se, že jeho cena půjde jako všechno nahoru. Každý „specialista” má v tomto směru vlastní vysvětlení: „Když ve Finsku euro zavedli, ceny vzrostly. V Estonsku rostou už teď (…), když rostou všechny ceny, proč ne i cena za rubl?”

Ruská měna představuje pro velkou část obyvatel pohraničí důležité platidlo, jelikož umožňuje denní přejezdy na druhou stranu řeky, za nákupem a prodejem zboží. Pro populaci jde tedy o citlivé téma. S nástupem eura bude rubl logicky levnější. Prozatím však směnárny z podobných fám profitují k tomu, aby si mohly s kurzy třech devíz „hrát” a místní tak chytře mást. Na to, aby se kurz rublu vůči euru stabilizoval, zejména v mysli samotných Estonců, si tak budeme muset počkat do konečného stažení estonské koruny.

Pro urovnání situace je však nutné, aby estonské úřady udělaly vše potřebné a zabránily rozšiřování nesmyslů podobných tomu, který jsem slyšel od jedné staré dámy: „Já si v prosinci vyměním všechny své peníze za rubly. Jeden totiž nikdy neví…”