Zpráva Tisk v Evropě (2/5)
Média nablízku: francouzský prezident François Hollande líbá po květnovém vítězství svou partnerku, politickou novinářku Valérie Trierweilerovou

Francouzští novináři se stále podbízejí mocným

Vzájemné úmluvy mezi médii a politiky za vlády prezidenta Sarkozyho kvetly jako nikdy předtím. Zdá se ale, že místo, aby se starých zvyků snažil rychle zbavit, novému a diskrétnímu prezidentovi Hollandovi blízké vztahy s médii nijak nevadí.

Zveřejněno dne 25 prosince 2012 v 09:00
Média nablízku: francouzský prezident François Hollande líbá po květnovém vítězství svou partnerku, politickou novinářku Valérie Trierweilerovou

Jeden z hlavních francouzských konzervativních deníků propustil svého šéfredaktora, očividně s nadějí, že se tak zavděčí nové vládě. Kulturní týdeník se naopak rozhodl na tutéž pozici jmenovat partnerku jednoho z nově jmenovaných ministrů. Člověk, kterého nahradila, nyní pracuje pro nového prezidenta. Volba Françoise Hollanda, který se letos na jaře stal po sedmnácti letech prvním levicovým prezidentem, přinesla změny v mnoha zpravodajských médiích i řadu potenciálních zájmových konfliktů. Změnil se také obsah zpravodajství.

Mnohá média, která jsou z velké části levicově orientovaná, s oblibou kritizovala Hollandova předchůdce Nicolase Sarkozyho, nyní se však mnohým novinářům zdá, že se jim kvůli méně dramatickému stylu nového prezidenta nedostává materiálu. Hollande se podle nich ukázal být opravdu neuvěřitelně nudný, především pro zpravodajské zdroje, které mají ve zvyku o vládě informovat, jakoby na ničem jiném nezáleželo, a dělat z pařížské politické scény základ zpravodajství celkově.

Ve Francii, kde jsou odedávna osudy některých novinářů pevně spjaty se členy vlády, které kritizují nebo chválí, je dělící čára mezi politiky a zpravodajskými médii často nejasná. V případě Sarkozyho byly jeho konexe s lidmi ve vedení médií považovány tak trochu za skandál a během jeho mandátu vyvolávaly tyto incestní vztahy silnou kritiku.

Závislost na státních dotacích

Hollande svou prezidentskou kampaň založil na slibu „jít příkladem“. Avšak v zemi, kde má velká část pařížské elity shodný původ, studovala na stejných školách a chodí na stejné večírky, je tradiční propletenec mezi novináři a politiky velmi odolný. Daniel Carton, který ve Francii dříve působil jako reportér, viní zpravodajská média, která podle jeho názoru nekladou těmto poutům dostatečný odpor. „Přesně vědí, čemu se vyhnout, aby se jim věci nevymkly z rukou, ale nedělají to,“ říká Carton, který zájmové konflikty v prostředí francouzských médií tvrdě kritizuje.

Newsletter v češtině

Tištěná média jsou silně závislá na státních dotacích. Výběr šéfů veřejnoprávních médií, která představují asi polovinu nejsledovanějších televizních a rozhlasových kanálů, podléhá politickému tlaku. Soukromá média vlastní společnosti či investoři, jejichž politické zaměření a obchodní vztahy se státem jsou také zcela zřejmé, což oslabuje princip žurnalistické nestrannosti.

Asi nejkurióznější situace se během voleb odehrála kolem Etienna Mougeotta, jehož kariéra v křesle šéfredaktora pravicově zaměřeného deníku Le Figaro začala a skončila spolu s prezidentským obdobím Nicolase Sarkozyho, jehož byl Mougeotte nadšeným stoupencem a údajně i politickým rádcem. „Jsme noviny pravého středu a podporujeme Nicolase Sarkozyho,“ vzkázal vloni Mougeotte deníku levého středu Le Monde. Jeho list pravidelně sklízel kritiku, a to někdy i od vlastních reportérů, že pouze reprodukuje názory vlády.

Ve francouzských mediálních kruzích se proslýchá, že prezident Hollande požádal, aby byl Mougeotte propuštěn, což se také v červenci stalo. Vydavatel deníku Le Figaro Serge Dassault je senátorem za Sarkozyho politickou stranu UMP. Je však i šéfem velké zbrojařské firmy a obecně se má za to, že k Mougeottea nechal propustit, aby se Dassaultova skupina ukázala před novým prezidentem v dobrém světle.

Práce pro všechny prezidentovi muže a ženy

Zpravodajský a kulturní magazín Les inRockuptibles jmenoval svou novou šéfredaktorkou Audrey Pulvarovou, známou rozhlasovou a televizní moderátorku, tehdejší partnerku Arnauda Montebourga, ministra Hollandovy vlády a prominentního člena Socialistické strany. Pulvarová nedávno oznámila, že se s Montebourgem rozešla, a 21. prosince dala i demise ve vedení časopisu, další podobné vztahy ale trvají.

Aféra prezidenta Hollanda s Valérií Trierweilerovou, jeho nynější partnerkou, začala, když o něm Trierweilerová dělala reportáž před deseti lety. Letos na podzim s velkou nevolí odmítla nabídku místa v televizním zpravodajství a zůstává dál kulturní recenzentkou týdeníku Paris Match.

Pulvarová na pozici šéfredaktora nahradila Davida Kesslera, který nyní pracuje jako Hollandův poradce. Reportér rádia Europe 1, který se specializoval na justici, se pro změnu stal mluvčím ministerstva spravedlnosti. A politický reportér ekonomického deníku Les Échos začal pracovat v premiérově tiskové kanceláři.

K povolebním změnám došlo i ve veřejnoprávních médiích. V říjnu jmenoval prezident Hollande nového ředitele francouzské mezinárodní rozhlasové a televizní zpravodajské sítě, RFI a France 24. Slíbil, že legislativu, která mu takové zásahy umožňuje, změní, ale až příští rok. Očekává se, že ve funkci budou nahrazeni i nynější ředitelé Radio France a France Télévisions, které oba jmenoval Sarkozy. Ten zavedl současný zákon, jež dává prezidentské funkci pravomoc vybírat šéfy veřejnoprávních médií, v roce 2009. Tehdy bylo toto opatření komentátory kritizováno jako čistě mocenský tah. Sarkozy prohlásil, že se pouze snažil odstranit nános „pokrytectví“ ze jmenovacího procesu, který měli do té doby pod kontrolou členové rady vybraní přímo vládou.

Hollande neprodává

Veřejnoprávní média už dnes neslouží státní propagandě, jako tomu ve skutečnosti bylo až do konce 60. let, zůstávají však pod vládním „dohledem“, říká sociolog Jean-Marie Charon, který se zabývá mediálním zpravodajstvím. Na státu jsou závislá i soukromá média, alespoň finančně. Vláda jim v minulém roce udělila dotace v celkové výši 1,5 miliardy dolarů (1,1 miliardy eur).

Pro levicové publikace je velmi těžké „udržet si od vlády správný odstup“, říká Charon. Radost, která byla z politického zpravodajství deníků Libération, Le Nouvel Observateur a Le Monde během letošního léta jasně cítit, se od té doby změnila v rozladění. Ať už je orientace francouzského média jakákoliv, po odchodu prezidenta Sarkozyho mnoho z nich baží po větším touží po větším vzruchu.

„Měli jsme pět relativně výjimečných let – jediný člověk stál ve středu všeho,“ říká Pierre Haski, spoluzakladatel a redaktor zpravodajského webu Rue89. „A najednou je z přemíry zpráv nedostatek.“

„Se Sarkozym se zprávy dobře prodávaly,“ dodává Haski, „Hollande pro byznys tak dobrý není“.

Další články z této série :
El País, oběť velkopanských šílenství

Regionální tisk

Přes noviny do politiky

Bernard Tapie „se chopil tisku“, obává se list Libération. Francouzský byznysmen totiž ovládl 19. prosince vydavatelství Groupe Hersant Média (GHM), které vydává řadu regionálních deníků na jihu Francie, především v Nice a Marseille – druhém největším francouzském městě – a v zámořských departmentech.

Tapie je kontroverzní postava. Za Françoise Mitterranda byl ministrem, šéfoval fotbalovému klubu Olympique de Marseille, dostal se do vězení za ovlivňování výsledku zápasu a svého času vlastnil i značku Adidas. Při prodeji tohoto výrobce sportovního vybavení jej na začátku 90. let banka Crédit Lyonnais připravila o vše. Až vláda Nicolase Sarkozyho zprostředkovala urovnání sporu, v rámci něhož mu banka musela vyplatit 300 milionů eur.

List Libération, který „vzpomíná, že byl schopen dát pěstí novináři kvůli článku, který se mu prostě nelíbil“, soudí, že

se určitě nemělo Bernardovi Tapiemu věřit, když přísahal, že se do politiky už nikdy nevrátí. Už patnáct let sní o pomstě. Dnes tak částečně padá jeho maska dvoufázové strategie: koupit deník, aby mohl dobýt zaslíbené město... [...] Ovšem politický a mediální svět od té doby prošel revolucí. On si to ale ještě neuvědomil.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma