Rozhodnutí Bulharska [z 11. prosince na Radě ministrů zahraničních věcí EU] o tom, že zamezí jakémukoliv stanovení data pro zahájení vstupních rozhovorů Makedonie do Evropské unie, je skvělou zprávou pro ty, kdo ve Skopje nemají Bulhary v lásce. Doposud nevynechaly jedinou příležitost k šíření nacionalistické propagandy, ale dnes mají konečně pro tuto politiku pádný argument. Sofie na nejvyšší úrovni potvrdila, že nepodpoří návrh, aby makedonští sousedi učinili významný krok vstříc vstupu do evropské rodiny.

Podle řady názorů však chce nynější makedonská vláda spíše ukázat prstem na ty, kteří mohou za dosavadní neúspěch – tedy Bulharsko a Řecko, než stanovit datum zahájení přístupových rozhovorů.

Bulhaři pod tlakem

Ale měly skutečně bulharské úřady na výběr? Mohly i přes makedonské provokace podporovat – či dokonce i lobbovat – za vstup Skopje po vzoru Polska, které se bilo za pobaltské státy, Řecka za Kypr či Rumunska za Moldavsko? Odpověď je bohužel negativní. Staly by se totiž legitimním cílem nacionalistů, kteří neustále požadují demisi ministra zahraničních věcí Nikolaje Mladenova kvůli jeho „shovívavosti“ k zemím jako Makedonie, Srbsko a Turecko.

Makedonští národovečtí populisté usilující o to, aby veřejné mínění nevěnovalo pozornost skutečným problémům, a tak cílí na vztahy se sousedními zeměmi a – jakkoli se to může zdát paradoxní – našli v Bulharsku skvělé spojence. Jsou to postavy, které bychom mohli označit jako „profesionální komentátory“ makedonských záležitostí – hrstka veřejně známých osobností, které se staly odborníky, na něž se média pravidelně obracejí s žádostí o komentář ke vztahům mezi oběma státy. Nejsem sice příznivcem teorie spiknutí, ale kromě jejich zájmu o Makedonii je všechny spojuje příslušnost k někdejším komunistickým bulharským tajným službám.

Hra nacionalistů

Úplně stejně jako se nacionalistům ve Skopje podařilo postavit velkou část populace proti Bulharsku, těm bulharským se podařilo přesvědčit většinu spoluobčanů, aby se evropské aspiraci Makedonců posmívalo nebo ji nepřátelsky napadali. A to je to nejhorší. Těmito špatnými vztahy trpí Bulhaři i Makedonci. Tyto hloupé rozmíšky vedou ke stagnaci hospodářských vztahů a zmrazení důležitých společných projektů, které by přitom mohly skutečně změnit životy lidí, jako třeba stavba železnice mezi Sofií a Skopje.

Pokud tedy Makedonie a Bulharsko usilují o skutečné zlepšení vzájemných vztahů, musí se oba začít soustředit na společné projekty. Díky nim by se lidé žijící na obou stranách hranic mohli těšit z „plodů své práce“ a „opět se milovat jako bratři“, jak napsal básník Nikola Vapcarov [(1909-1942), jeden z hrdinů protinacistického odboje v Bulharsku], jehož odkaz by měl sloužit ke sbližování a nikoliv rozdělování, jak tomu doposud bylo [Skopje si stejně jako u řady dalších bulharských historických a literárních osobností nárokuje „makedonský původ“ Vapcarova].

Pozor na Balkán

A v neposlední řadě by stálo za to, aby si Makedonci a Bulhaři zkusili místo vzájemných obviňování alespoň na chvíli představit, jak se na jejich spor dívají ostatní Evropané. V jejich očích totiž jde o další „typicky balkánský“ spor, což je bohužel celkem závažné označení, protože všichni mají na paměti bratrovražedné války, které Balkánský poloostrov zpustošily.

Z dlouhodobého hlediska není v zájmu žádného z dotyčných států vzájemné spory prodlužovat. Čím dříve si Bulhaři a Makedonci uvědomí, že se řítí do propasti, tím lépe pro jejich evropskou budoucnost. Vyvíjejme na ně proto tlak, aby se tyto sporné otázky vyřešili do března příštího roku, aby se Makedonie konečně dozvěděla datum zahájení rozhovorů s Bruselem a aby se Bulharsko stalo jeho upřímným spojencem na evropské cestě.