Ultra tvrdá Paříž

Když se Nicolas Sarkozy rozhodl nyní, necelé dva roky před prezidentskými volbami, že z bezpečnosti udělá ústřední téma politické debaty, a že ostře zakročí proti ilegálním přistěhovalcům a Romům na našem území, zařadil tím Francii mezi země, které bychom mohli nazvat „klubem ultra tvrdých“. Jedná se o státy, jejichž bezpečnostní politiku silně ovlivňuje krajní pravice.

Klub utra tvrdých

V Itálii se bezpečnost rýmuje s bojem proti ilegální imigraci. Spíše než o radikalizaci by se dalo mluvit o zevšeobecňování. Xenofobní a populistická Liga Severu, která je pilířem koalice, již vede Silvio Berlusconi, a stranou ministra vnitra Roberta Maroniho, udělala z otázky bezpečnosti vládní prioritu. Ministr má za to, že po dohodě s Libyí učinil vyloďování ilegálních přistěhovalců na pobřeží Itálie takřka přítrž (- 88 % mezi 1. srpnem 2009 a 31. červencem 2010), a kritiky ohledně nerespektování práva na azyl a osudu uprchlíků vytlačených zpět do Libye si nijak nebere k tělu. Rovněž ho těší, že legislativa, kterou si vyžádala jeho strana, byla posílena zavedením „ilegality jakožto kriminálního deliktu“ v srpnu roku 2009 či bodového systému povolení k pobytu v únoru letošního roku.

V Nizozemí dokázal Geert Wilders vytvořit klima, v němž se mísí otázky nedostatečné bezpečnosti, integrace cizinců a postavení islámu. Budoucí vláda – zřejmě menšinová koalice liberálů a křesťanských demokratů s vnější podporou Wildersovy strany – zařadila boj za větší bezpečnost do svého programu. Wilders hodlá posílat delikventy z řad cizinců zpět do jejich vlasti a zpoplatnit nošení islámského závoje.

Od svého volebního průniku v roce 1999 se švýcarská Demokratická unie středu (UDC) snaží zbavit debatu o bezpečnosti komplexů. Hlavní strana v zemi považuje „cizince“ za nepřítele, který ohrožuje helvétské hodnoty, ať už se jedná o utečence, přeshraničního pracovníka, radikálního islamistu nebo Roma. Xenofobnímu smýšlení je nakloněna více než čtvrtina švýcarských voličů, což vede tradičně pravicové strany k tomu, aby operovaly na stejné půdě.

„Klub umírněných“

V Německu se bezpečnostní politika zaměřuje na boj proti islámskému terorismu a neonacismu. Legislativa je od atentátů z 11. září 2001 neustále posilována. V roce 2009 odhlasoval Bundestag velice kontroverzní zákon, který umožňuje odsoudit člověka za „připravovaný“ zločin. Útoky na vybrané etnické skupiny ale veřejnost z historických důvodů celkově odsuzuje. Pouze NDP, silně menšinová neonacistická strana (méně než 2 % hlasů na federální úrovni) staví na útocích proti cizincům svou živnost. NDP je považována za stranu politicky nehodnověrnou a pro demokracii nebezpečnou. Nicméně o nedostatečném začleňování turecké komunity se v Německu vede pravidelně debata.

Ve Španělsku se debata o bezpečnosti tradičně točí kolem boje proti teroristické organizaci ETA. Socialistická vláda premiéra Zapatera k tomu připojila druhou, mediálně velice sledovanou prioritu: násilí páchané na ženách. Bezpečnostní politika se rovněž zaměřuje na ilegální přistěhovalce. Na konci roku 2008 vznikla v rámci španělské policie „jednotka pro vyhošťování zahraničních delikventů“. V roce 2009 bylo ze země vyhoštěno 7 600 zahraničních delikventů. Reforma zákona o cizincích, která vešla v platnost na konci roku 2009, jmenovitě protáhla maximální dobu pobytu ilegálních přistěhovalců v tranzitních centrech ze 40 na 60 dní. S výjimkou katalánské xenofobní strany Plataforma per Catalunya, která byla založena v roce 2003, ale politici imigraci s delikvencí příliš nesměšují.

Zvláštní případ Británie

Konzervativní premiér David Cameron hodlá zmírnit politiku „dozorčího státu“, k jehož vzniku přispěli labouristé po teroristických atentátech v Londýně v roce 2005. Chce zregulovat používání kamerového systému, který tvoří přibližně 4,2 milionů CCTV (uzavřený televizní okruh) rozmístěných v britských ulicích, a posílit právo na demonstrace, které bylo v posledních letech tlumeno. „Great Repeal Bill“ by měl také upravit předpisy ohledně archivace vzorků DNA v britské databázi.

Pohled z Bukurešti a Sofie

Repatriace Romů jsou zbytečné a pokrytecké

Po tom, co bylo 19. srpna ve Francii 93 rumunských Romů předmětem „dobrovolné a humánní repatriace“, rumunský deník Evenimentul Zilei předpovídá, že „většina z nich se do Francie vrátí, jakmile to jen bude možné.“ Jelikož Rumunsko pro tyto populace nemá žádné „konkrétní reintegrační programy“, jakmile se „francouzské novinářské týmy, které zde přijely zachytit místní atmosféru, vrátí domů,” „problém zůstane nevyřešen“. V Bulharsku deníkNovinar vytýká evropským politikům, že „Romům měří jinou mírou.“ List připomíná, že snaha sofijských úřadů zlikvidovat romský tábor uprostřed hlavního města po tlacích ze strany UE rychle odezněla a ptá se, proč ti, kteří se tehdy rozhořčovali, nyní neprotestují proti opatřením Nicolase Sarkozyho.