S Pakistánem máme problém

Deset dní po zemětřesení na Haiti, v lednu letošního roku, dosáhla slibovaná pomoc již miliardy dolarů. Během zemětřesení v roce 2005 v Pákistánu bylo za několik dní nasbíráno necelých 300 milionu dolarů. Tsunami v roce 2005 též vyvolala nevídanou vlnu solidarity. Podle diagramu publikovaného listem Podle diagramu publikovaného listem The Guardian se však zdá, že i se svými 20 miliony postižených, pákistánské povodně nedojímají ani evropské vlády, ani jejich občany, kterým je pak zatěžko sáhnout do kapes.

Téměř tři týdny uplynuly od začátku katastrofy a „OSN a několik mezinárodních dárců konečně bere na vědomí rozsah tohoto neštěstí,“ všímá si v této souvislosti pákistánský deník The Nation, podle kterého „zatímco některé země, jako jsou Spojené státy, se snaží o svých snahách všemožně referovat a tradiční spojenci Pákistánu (Saudská Arábie, Čína, Irán) v tichosti dodávají pomoc jak to jde, EU zůstává lakomá“.

Stoupá islamofobie

„Mnozí Pákistánci jsou reakcí Západu překvapeni“, píše pákistánský historikTariq Ali v listuSüddeutsche Zeitung. „Někteří z nich,“ říká, „si ji vysvětlují tak, že jelikož je jejich země považována za útočiště teroristů, Evropa a Spojené státy do peněženek raději nesahají. Situace je však o něco složitější a problém není na straně Pákistánu. Důvodem, proč je mezinárodní pomoc natolik omezená, je ve skutečnosti to, že od útoků 11. září se Evropy a části severní Ameriky zmocnila očividná islamofobie. V nedávném výzkumu odpověděla více než polovina dotázaných osob na otázku ’co ve vás napoprvé vyvolá slovo Islám’- ’terorismus.’ Jistěže,“ uvádí na pravou míru Tariq Ali, „tato studie byla provedena ve Velké Británii, víme však, že Francouzi, Holanďané a Dánové smýšlejí stejně, jako Britové. Pákistán je pod vodou a zbytku světa je to jedno,“ konstatuje s hořkostí: „ano, latentní předsudek proti zemím s muslimskou kulturou je jedním z důvodů chabé mezinárodní pomoci. K tomu se přidává další faktor, tentokrát místní: velký počet Pákistánců si peníze raději nechává, ze strachu, aby neskončily v kapsách jejich zkorumpovaných politiků.“

„Ke své špatné mezinárodní pověsti Pákistán už roky sám přispívá“, odpovídá na to nesmiřitelný deník Jyllands Posten, podle kterého je země „považována za jedno z nejnebezpečnějších míst na světě, jadernou mocnost s armádou, která se nechce či nemůže měřit s Talibány a Al-Kajdou a s tajnými službami, které Talibány přímo podporují.“ Přesto, argumentuje dánský deník, „i když Pákistán sympatie nevzbuzuje, velkou pomoc přese všechno potřebuje.“

„Bude mít náboženská diskriminace vliv na humanitární pomoc?“, ptá se listLibération, podle kterého pomoc pocházející od muslimských organizací zdaleka předčí dary od jiných neziskových organizací. „Vůbec ne,“ odpovídá na to,De Volkskrant, ve kterém dva představitelé takových organizací tvrdí, že „v případě podobných katastrof, jako v Pákistánu, se humanitární pomoc dává do pohybu od prvního dne a peníze z fondů pro mimořádné události jsou uvolňovány okamžitě.“

Chybí dojemné reportáže

Navzdory tomu, co v posledních dnech tvrdilo množství komentátorů, „politická situace není faktorem determinujícím úspěch či neúspěch sbírky“, vysvětluje profesor filantropie na amsterdamské Svobodné univerzitě v listuTrouw. Podle jeho mínění „dary závisí především na obrazovém materiálu. Takový materiál musí být výstižný, humánní a zveřejňovaný během určité doby. Informace o katastrofě navíc musí být pro média prioritou.“

To proto deník Libération ponouká zpravodajské složky, aby kolem katastrofy „vytvářely mediální rámus“. „Z důvodů nedostatku fotografií a absence výrazných a dojemných reportáží zdroj štědrosti vyschl,“ analyzuje situaci deník, který též připomíná „elementární pravidlo: spravedlnost potřebuje rozum, ale charita je založena na citech. Bez nich chybí elán, chybí iniciativa, chybí lidská solidarita“.

Po tom, co na sebe solidarita Evropanů tak nechala čekat, se nyní pomalu objevuje. Zatímco Francie už volala po vytvoření složek schopných na podobné pohotovosti reagovat, Komisařka pro humanitární pomoc Kristallina Georgievová ohlásila, že „brzy“ podá návrh nové strategie, která by EU pomáhala tyto záležitosti zvládnout, píše serverEUobserver. Pod všestranným tlakem tak EU zvýšila svůj podíl na pomoci na 115 milionů euro (z oněch 460 milionů fondů pro mimořádné katastrofy, které požaduje OSN) a chystá se též zorganizovat mezinárodní konferenci dárců v říjnu tohoto roku, vysvětlujeSüddeutsche Zeitung.

„Konečně Evropané dostali kuráž upřednostnit neskutečné utrpení obětí před negativní image Pákistánu na Západě, “píše v této souvislosti mnichovský deník. Ve hře je však rozsah této pomoci, všímá si list: „ti, kteří finančně podpoří dlouhodobou rekonstrukci země, se nebudou omezovat na zmírnění utrpení obětí. Budou též pracovat na ustavení míru v tomto regionu.“ To však bude znamenat větší finanční závazky: „západní země, které utratily stovky milionů na záchranu svých bank, budou kvůli stabilitě v Pákistánu muset znovu sáhnout do kapes.“