Vyberte si jazyk
Timothy Kalyegira má pro svou vládu jednoduchou radu: z rozvojové pomoci kraďte, kolik jen můžete. Když evropské země neznají „lepší způsob, jak s penězi svých daňových poplatníků nakládat než ten, že je předají prokazatelně zkorumpované vládě“, pak je „jen logické“, že je zkorumpovaní vládní úředníci utratí za nové domy a drahá auta.
Timothy Kalyegira je v Ugandě známým komentátorem. Své názory pravidelně prezentuje v nezávislém deníku Daily Monitor. Jeho sarkastický komentář je reakcí na jeden z největších skandálů, který kolem finanční pomocí Ugandě vypukl nedávno.
Evropská unie, Británie, Irsko, Dánsko, Norsko a Německo však už pozastavily finanční pomoc Ugandě ve výši 225 milionů eur. Byla to reakce na zcizení nejméně 10 milionů eur pro severní Ugandu, jež se zotavuje z válečného konfliktu. Požadují, aby se finance vrátily, jinak program znovu nespustí.
„EU by raději viděla vlastní občany spát na ulici“
Komentátoři, novináři a čtenáři ugandského tisku reagovali opovržením, sarkasmem a nedůvěrou. Hlavní část viny samozřejmě leží na úřednících ugandské vlády, kteří si namastili kapsy, avšak nejsou částečně vinny i evropské země? Dál totiž dávají peníze vládě, která už v minulosti mnohokrát prokázala, že má sklon krást. „Avšak z nějakých důvodů,“ říká Kalyegira, by evropské vlády navzdory hospodářské recesi „raději viděly vlastní občany spát na ulici a jíst ve vývařovnách“, než aby se Afričané museli obejít bez západní pomoci.
Peníze, které byly v Ugandě ukradeny, měly podpořit státní rozpočet a byly proto převedeny přímo na vládní konta. To se dělá proto, aby země, které pomoc dostávají, mohly nejlépe rozhodnout, kde je jí nejvíce potřeba. Navíc je rozpočtová podpora, alespoň teoreticky, zdrojem politického vlivu. Uganda byla v 90. letech první zemí, která tuto podporu ze Světové banky dostala. Prezident Yoweri Museveni tak byl odměněn za svou politiku makroekonomické stabilizace. Museveni od té doby zemi vládne už 27 let a korupční skandály se staly součástí místní politiky.
Rozpočtová podpora však nemá žádoucí účinky, jak potvrdil v úterý Karel Pinxten, člen Evropského účetního dvora, v souvislosti s celkovou částkou 1,6 miliardy eur, které EU minulý rok slíbila na pomoc tohoto typu věnovat. „Jakmile jsou peníze převedeny, už na ně nevidíme,“ řekl Pinxten. „Takové riziko už v budoucnosti nejsme připraveni přijmout“.
Jeho slovům věří jen málo Uganďanů. Dárce koneckonců v minulosti neodradila od dalšího poskytování rozpočtové podpory ani krádež peněz od organizací OSN a globálního fondu, který bojuje proti AIDS, tuberkulóze a malárii.
„Můžeme si proto být jisti, že zanedlouho uslyšíme, že západní pomoc do země znovu plyne,“ říká Kalyegira. „A jakmile se sem dostane, ugandští ministři si budou znovu kupovat luxusní auta, brát své ženy a milenky na nákupy na západ a stavět v Kampale nová nákupní centra.“ To vysvětluje jeho bezostyšné doporučení, aby člověk kradl, co může. Pokud dárci nechtějí na dobrou radu slyšet, musí za to nést následky.
Neokoloniální závislost
I další z komentátorů Joachim Buwembo napsal, že mu zlodějská vláda v Ugandě vyhovuje. Pokud bude totiž ve svých praktikách pokračovat, západu nezbude než rozvojovou pomoc definitivně zastavit a konečně tak ukončit tento „neokoloniální“ vztah závislosti. Jako bonus by to navíc podle Buwemba vedlo ke snížení korupce. Jednoduše proto, že už by nebylo co krást.
Zástupci severní Ugandy, pro níž byly ukradené finance určeny, však nechtějí, aby byla pomoc jednoduše zastavena. Na rozdíl od novinových komentátorů v Kampale mají totiž z peněz, alespoň teoreticky, prospěch. Nemají ale námitky proti jejímu pozastavení, dokud nebudou viníci potrestáni.Timothy Kalyegira has a simple piece of advice for his government: steal as much aid money as possible. If European countries “have nothing better to do with their taxpayers' money than give it to a government with a proven track record of corruption,” then it is “only logical” that corrupt government officials will spend the money on houses and expensive cars.
