V malém podunajském městě, které obývají Slováci společně s Maďary, jsou k vidění čtyři pamětní desky a památníky, které symbolizují odlišnost obou komunit. Dva z objektů byly vztyčeny na počest významným postavám maďarské minulosti, druhé dva na počest osobnostem historie slovenské. Všechny byly příčinou incidentů nebo vyvolaly polemiku. Naposledy se tak stalo 4. června. Takřka nepozorovaně. Pamětní desku odhalili slovenští nacionalisté. Připomíná 90. výročí Trianonské smlouvy, která Maďarům v roce 1920 odňala třetinu území a na jejímž základě vzniklo Československo. Deska je umístěna na mostě vedoucím přes Dunaj. Vzkaz je jasný: zde začíná Slovensko. Navěky. V této malé zemi s 5,4 miliony obyvatel se na téma národní integrita skutečně nežertuje.

Městu Komárnu, které má 40 000 obyvatel a které často plní titulky novin, dělají starosti spíše důsledky květnových a červnových povodní než politické šarvátky. „Město je klidné. Rozhorlenci udělají tři malé okruhy a jdou domů,“ říká ředitel evropské agentury pro přeshraniční spolupráci Zoltan Bara. Co se Slovenska týče, tam je zklidnili. Slovenská národní strana (SNS), která odhalila pamětní desku, není ve vládě od červnových parlamentních voleb, v nichž dostali populisté po čtyřech letech u moci na pamětnou.

Co se maďarské strany týče, ještě jsme si zajisté plně neuvědomili míru zhoubného dopadu jednoho z prvních opatření, k němuž přistoupila po svém zvolení letos v dubnu pravicová vláda Viktora Orbána, jež se rozhodla udělit maďarské občanství všem maďarským minoritám žijícím mimo území státu. Mezi nimi i 600 000 Maďarů žijícím na Slovensku.

Dvojí občanství nikoho nezajímá

Když se obyvatelé Komárna o tomto opatření dozvěděli, zůstali jako opaření. „Pas? K čemu? Neznamená to ani plat, ani příslib pracovního místa,“ stěžuje si třiadvacetiletá Maďarka Gabriela hledající své první zaměstnání. Mnoho obyvatel Komárna již dnes jezdí za prací přes most představující hranici mezi dvěma zeměmi do maďarského Komaroma. Většina z nich pracuje u společnosti Nokia, která je hlavním investorem v regionu. Odtud také jezdí vlakem do Vídně.

Díky Schengenským dohodám, k nimž se obě země svým podpisem připojily v prosinci roku 2007, padly státní hranice. „Za komunismu panovaly přísné kontroly. Lidé přejížděli hranice, aby si nakoupili tu klobásy, tu hřebíky. Fungovalo tu zkrátka drobné kšeftaření mezi ekonomikami potýkajícími se s nouzí,“ vypráví Gabor na procházce kolem řeky. Ve strážních budkách už nikdo není, ale řidiči se pořád nezbavili zvyku u mostu zpomalit. Na existenci hranice dnes upozorňuje pouze směnárna – Slovensko totiž přešlo na euro, zatímco Maďarsko nadále používá svůj forint.

Nevraživost vyživují politici

Všichni přecházejí a mohou přecházet. Všichni, respektive téměř všichni…Loni byl přechod přes most odepřen maďarskému prezidentovi Lászlómu Solyomovi. Odhalení sochy svatého Štěpána, který je patronem Maďarska a který v roce 1100 založil maďarskou dynastii, jež na Slovensku vládla po několik století, se uskutečnilo bez jeho přítomnosti. Iniciativa komárenské radnice, v jejímž čele stojí, jak si žádá lokalita s 60 % občanů maďarské národnosti, maďarský starosta, Bratislavu pobouřila. Návštěva byla plánována na 21. srpna, výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, jejichž součástí byly i maďarské jednotky. Slováci toho využili jako záminky k tomu, aby projevili své roztrpčení. „Jako kdyby maďarští vojáci obsadili Československo z vlastního popudu,“ směje se uštěpačně Zoltan Bara.

V těchto neustále se opakujících projevech zášti se vše neodehrává jen v rovině symbolické. Minulost zde hraje jistě svou roli: z pohledu Slovenska staletí maďarské nadvlády, z pohledu Maďarů odsun menšin po druhé světové válce. A nejistá přítomnost: pravicová vláda Ivety Radičové, která nahradila populistu Roberta Fica, stále ještě nezrušila zákon omezující používání maďarského jazyka, který vyhlásila předešlá vláda. „Tyto konflikty přiživují politici,“ tvrdí politoložka Dagmar Kusová. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že i mladí lidé „už pociťují nevraživost“. Možná je ještě čas tuto tendenci zvrátit. První mnohoetnická strana Most-Híd získala v červnu v Komárně mnoho hlasů od příslušníků obou komunit – na úkor nacionalistů.