Vliv Evropy upadá. Ač to bylo patrné už během kodaňského summitu o klimatu, kde evropská vůle po dosažení závazné smlouvy o snížení skleníkových plynů nedošla naplnění, finanční krize problémy ještě více zdůraznila.

Rozhodnutí poskytnout pomoc zemím, kterým hrozí bankrot, bylo přijato až příliš pozdě, navíc bylo k jeho prosazení zapotřebí obrátit se na Mezinárodní měnový fond (MMF). To samé platí i pro opatření směřující k zavedení ekonomického dohledu: i ta byla přijata příliš pozdě. Bylo by zapotřebí vytvořit skutečnou politickou unii, která by byla schopna donutit země jako Řecko ke korektnímu jednání.

Nedostatek národního dynamismu

Nedostatek národního dynamismu je výsledkem nedostatečného dynamismu na úrovni jednotlivých států. Například v Maďarsku tento fakt vedl k politické krizi, která podrývá vše, co je spojeno s Evropou. Pravicová strana Fidesz tak dosáhla na začátku roku 2010, uprostřed finanční krize, dvoutřetinové většiny v parlamentu, což jí umožňuje měnit ústavu podle libosti.Taková situace otevírá cestu diktatuře, tím spíš, že výsledek voleb je výrazem nedůvěry vůči stávající politice. Volné pole působnosti je tak ponecháno extremistickým názorům, jež propaguje například ultrapravicový Jobbik, který z politických a sociálních obtíží obviňuje židy a Romy. Tato krize je však jen krajní variantou špatné politické nálady, kterou lze pocítit takřka ve všech členských státech EU a která blokuje konstruktivní politiku.

Je zvláštní, že se Evropa staví vůči tomuto úpadku rezignovaně. Příčinou může být samotný úspěšný proces evropské integrace, který přinesl prosperitu a bezpečí, ale který rovněž způsobil, že lidé považují blahobyt za samozřejmost. Vše, co ohrožuje takto vytvořený ráj, končí nespokojeností, voláním po tom, aby bylo „méně Evropy,“ a hledáním obětních beránků: židů, Romů, muslimů nebo „boháčů“.To spolu s absencí národního politického dynamismu členským zemím brání v dodržování zásadních slibů, jako je aplikace cílů Lisabonu z roku 2000. Evropa se nestává světově nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou založenou na znalostech: tohoto cíle zřejmě nedosáhne ani nový plán „Evropa 2020“.

Chybí prostor pro skutečnou reflexi

Další příčinou úpadku je extrémně rychlý oběh informací. Politici a političky čelí jedné mediální masáži za druhou. Nevzniká tak prostor pro hlubší zamyšlení a hledání trvalejších řešení problémů. Sami lídři navíc nemají dostatek znalostí ani prozíravosti a proto jen těžko obhajují nezbytnost nepopulárních politických opatření.

Vezměme si příklad stárnutí populace. V EU zatím stále ještě připadají čtyři aktivní občané na jednoho důchodce. V roce 2040 už to však budou pouze dva aktivní občané. Stárnutí obyvatelstva je třeba vykompenzovat přílivem imigrantů. Podle Eurostatu vstoupí do EU do roku 2050 40 milionů přistěhovalců. Zčásti to umožní vyrovnat dopady slabé porodnosti a zvyšující se střední délky života. Politici přitom chtějí imigraci zbrzdit. Bez přistěhovalců se ale úpadek Evropy zrychlí.

Věřme, že finanční krize dá politikům na srozuměnou, že je třeba negativní tendenci zvrátit. K tomu je zapotřebí, aby se proměnili ve schopné lídry, kteří dokážou společně pracovat a mobilizovat inovační schopnosti Evropanů tak, aby se Evropská unie přizpůsobila měnící se době.