Vyberte si jazyk
Franciszek Gierot doufal, že se to už nikdy nestane. Povídáme si u šálku čaje v restauraci hotelu Corona nedaleko továrny Fiatu. Do tématu rozhovoru zapadá i počasí – nárazy větru bičují okna deštěm se sněhem a mraky jsou tak nízko, že by se jich dalo dotknout. Start do nového roku se moc nevydařil.
Gierot si ve svém autě – černé Lancii Delta – nechal dopis, který si odnesl z kanceláře vedení v Bílsko-Bělé. Obsahuje seznam členů odborové konfederace WZZ Srpen 80, kteří zanedlouho dostanou výpověď pro nadbytečnost. Je šéfem této odborové organizace a podobné obálky obdrželi i předáci dalších odborových svazů v továrně Fiatu v Tychách.
Gierot ví, co bude následovat. Čísla hovoří za vše.. Byly doby, kdy továrna vyráběla 2 300 vozů denně, což znamená, že z výrobních linek sjížděl hotový automobil každých 37 vteřin. V roce 2012 to bylo jen 1 600 a letos to má být jen 1 000. To znamená, že celá jedna výrobní linka bude zbytečná. Z celkového počtu 4 900 zaměstnanců jich přijde o práci 1 450.
Zlatý věk
Slezsko sužuje vysoká nezaměstnanost a nečekané hospodářské propady už dvě desetiletí, takže by to nemělo být nic nového.
Ale během zlatého věku společnosti Fiat Auto Poland SA v roce 2009 opouští závod denně šest nákladních vlaků a 350 kamionů, které rozváží auta do celého světa. Produkce je o 20 % vyšší než v předchozím roce a továrna v Tychách vyrábí tolik automobilů jako pět italských továren Fiatu dohromady.
Zhruba polovinu výroby tvoří model Panda. Nedaleký hotel Corona, kde s panem Gierotem dnes sedíme, je vždy plný zahraničních hostů. Kuchyň má na starosti Pietro, šéfkuchař z Verony, a nikoho v této zemi rolád a červeného zelí nezaskočí špagety s mořskými plody. Zaměstnanci jsou zvyklí slýchat, že jejich továrna je vlajkovou lodí skupiny, nejvýkonnější a nejproduktivnější ze všech evropských závodů společnosti. Výroba jede na tři směny a přesčasy jsou dobře placené. Přímo ve výrobním závodu pracuje zhruba 6 000 lidí a dodavatelé vytvořili odhadem dalších 30 – 40 000 pracovních míst. Místní si podle rytmu továrny mohou klidně seřizovat hodinky. Když končí první směna, okolní ulice jsou ucpané.
Málo Fiatů na parkovišti
Odbory si před třemi lety uvedomily, že zlatý věk nebude trvat navždy, i když výroba stále běžela na plný plyn. Začátkem roku 2010 se odboráři ze Srpna 80 písemně obrátili na tehdejšího ministra hospodářství Waldemara Pawlaka, aby jej varovali před nevyhnutelným poklesem výroby a plánech Fiatu přestěhovat výrobu Pandy zpět do Itálie.
Navzdory odborářským výzvám k intervenci ministerstvo odpovědělo, že nemůže zasahovat do záležitostí soukromé firmy, která má právo dělat vlastní rozhodnutí. Nicméně zapomnělo zmínit, že Fiat Auto Poland neplatí žádné daně z příjmů a těší se i dalším daňovým úlevám, přičemž polští zaměstnanci vydělávají méně než jejich italští kolegové, ačkoli více pracují i vyrábějí.
Fiat mezitím intenzivně vyjednává s vládou v Římě. Padne rozhodnutí: nová Panda se bude vyrábět v Itálii. Představenstvo Fiatu dává jasně najevo, že by dalo přednost pokračování výroby v Tychách, ale nakonec převládne názor, že v těchto těžkých časech by firma měla podpořit především svou domovskou zemi. Nálada v továrně se zhoršuje. Na nespokojenost vzpomíná jeden svářeč, který si přeje zůstat v anonymitě. „Asi před dvěma lety tu někdo poškodil spoustu aut. Poškrábal karoserie, vytahal dráty, v jednom autě se vykálel a nechal vzkaz: ,Hovno platíte, hovno máte.’“
Šest kilometrů bahnem
V průběhu roku 2012 vedení propouští nadbytečné zaměstnance ve skupinách po 29, aby nespadli do kategorie „skupinového propuštění“, které začíná na třiceti pracovních místech. Jeden z důvodů snižování stavu je vidět na parkovišti před továrnou. Jen pár Fiatů a spousta starších BMW, Volkswagenů Passats a Opelů Astra.
Polský trh s automobily je totiž založen hlavně na dovozu starších aut a odráží to i širší trend: auto není jako pár bot, opotřebovává se pomaleji a když dojde ke zpomalení ekonomiky, zákazníci odloží nákup na lepší časy.
Když Franciszek Gierot dopíjí svůj čaj, ze směny se vrací muž, který se představuje jen jako Andrzej („Slezsko je celkem malý kraj,“ vysvětluje). Před časem odešel z Fiatu a dostal práci v jednom z místních uhelných dolů. Plat je celkem slušný, ale musíte být dobrý chodec, protože, když vás pošlou na odlehlé místo, musíte se prodírat klidně i šest kilometrů bahnem. Andrzej, který strávil v Tychách několik let říká: „Nějakou dobu to šlo. I ty firemní akce měly úspěch. Ale potom začali utahovat šrouby. Osekali prémie za produktivitu. Když nebylo dost práce, nutili nás vybrat si dovolenou. Odešel jsem, protože jsem se začal cítit jako v pracovním táboře a ne v normální továrně. Fárání není tak únavné a stresující.“
Generální stávka na obzoru
Dělníci v továrně samozřejmě říkají, že se odbory mohly víc snažit a že jsou jejich předáci moc smířliví. Prý měly víc tlačit na management, pohrozit okupační stávkou. Franciszek Gierot kroutí hlavou a ptá se, zda nemají odbory náhodou zákazníky přesvědčovat, aby dali do šrotu stará auta a koupili si nové Fiaty. *„V posledních třech letech jsme dělali, co bylo v našich silách, a nakonec jsme toho také dost vyjednali. Počet rušených pracovních míst se podařilo snížit o 50. Ti, kdo do konce ledna dobrovolně odejdou, dostanou podle počtu odpracovaných let devět až osmnáct výplat.
Výpověď nedostanou zaměstnanci v předdůchodovém věku a svobodné matky. V případě manželských párů bude moct jeden z manželů v práci zůstat. Když se výroba opět zvedne, budou bývalí zaměstnanci první, kdo dostane práci. „Dělají se škrty, ale fabrika poběží,“ ujišťuje Gierot. Ale co dodavatelé? Ti těžce závislí na objednávkách z Fiatu budou muset propouštět také. Co k tomu vláda říká? Ministr práce a sociálních věcí Władysław Kosiniak-Kamysz slíbil, že pro místní úřady práce vyhradí rezervní prostředky. Pomoc nabídlo i město Tychy. I když už může být pozdě. Na únor je v celém regionu naplánována generální stávka, která je první podobnou událostí za několik desetiletí.
