Ještě jí neodzvonilo.

Nepohřbívejte EU tak rychle!

Rozsudek smrti, který nad Evropou vyřkl americký politolog Charles Kupchan, vyvolal řadu reakcí. Proces řízení krize eura ukazuje, že integrace navzdory obtížím pokračuje, poznamenává Il Sole 24 Ore.

Zveřejněno dne 3 září 2010 v 14:11
Ještě jí neodzvonilo.

Německá kancléřka Angela Merkelová představila 13. května svou vizi Evropy v nové perspektivě. Stalo se tak u příležitosti předání Ceny Karla Velikého polskému premiérovi Donaldu Tuskovi, v době řeckého hospodářského a finančního tsunami. „Krize eura,“ zdůraznila kancléřka, „není stejná jako jiné krize. Jedná se o nejtěžší zkoušku, kterou Evropa zažila od podepsání Římské smlouvy v roce 1957. Je to zkouška existenciální. Pokud v ní neuspějeme, budou důsledky nevyčíslitelné. Pokud se nám podaří krizi přemoci, vyjde z ní Evropa silnější než kdy dřív.“

Tato slova byla tak neočekávaná, že mezinárodní tisk zůstal doslova paf. „Chceme-li krizi překonat,“ dodala kancléřka, „musíme čelit reálným výzvám efektivněji, ze situace vyvodit potřebné právní důsledky a víc než kdy dřív sjednotit hospodářskou a finanční politiku. Musíme být iniciativní rovněž nad rámec ekonomické sféry, například tím, že vytvoříme evropskou armádu. Konečně pak musíme hájit naše principy a hodnoty, to znamená demokracii, ochranu lidských práv a trvale udržitelný růst.“

Navzdory napětí se hospodářská vláda vytváří

Ve světle slov Angely Merkelové ukazuje analýza amerického profesora Charlese Kupchana, který hovoří o konci evropské integrace, do jaké míry je složité, a to nejen za oceánem, porozumět Evropě do hloubky. I když se zdá být tento rozsudek smrti, vyřčený v zemi vydané na pospas krizi tak tvrdé, že ztratila veškeré ponětí o identitě a budoucnosti, poněkud provokativní, je Evropa se svými ještě nejasnými obrysy stále plavidlem, jež postrádá jasně vymezený cíl.

Středisko moci se kvůli krizi přesunulo z Bruselu do Berlína. K tomu, abychom si plně uvědomili, jak významnou úlohu hrálo Německo v této aféře, je zapotřebí vyjít z komuniké Evropské rady z 11. února 2010. Tou dobou zuří naplno řecká krize a množí se výzvy, aby hospodářsky silnější státy projevily s Aténami solidaritu. Slovo „solidarita“ se v komuniké nicméně neobjevilo. Tehdy čerstvý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy podpořil postoj Berlína, který zdůraznil zodpovědnost Řecka a uznal nutnost spoluúčasti všech zemí v zájmu zachování stability eura. Evropská rétorika se v té době mění: společná solidarita ustupuje národnímu zájmu.

Newsletter v češtině

V období mezi únorovým zasedáním Rady a zasedáním Rady z konce března se Angela Merkelová chopila evropské iniciativy a zcela odsunula na okraj jak předsedu Evropské komise José Manuela Barrosa, tak i Hermana van Rompuye.Rozhodnutí Evropské rady se domlouvají mezi Paříží a Berlínem ve shodě s prezidentem Evropské centrální banky Jean-Claude Trichetem, který hraje klíčovou roli prostředníka. Navzdory napjatým vztahům se zdá, že obě hlavní města nastoupila cestu spolupráce a společného ekonomického řízení eura.

Všechny evropské země se přibližují německému modelu

V dubnu se v důsledku rozvleklého evropského rozhodování, které Trichet opakovaně kritizoval, otevírá volné pole působnosti finančním trhům, přesvědčeným o tom, že politická angažovanost Berlína vůči Evropě je čím dál slabší a že solidarita je nenávratně zpřetrhána. To byl ale omylu v odhadu. Rozhodnutí přijatá začátkem květnadala vzniknout systému společné pomoci [stabilizační mechanismus], který následně zbrzdil řeckou krizi. Euro představuje „základní kámen evropského projektu,“ prohlásila Angela Merkelová. „Jeho pád by měl pro Evropu katastrofální důsledky.“

Euro ostatně Německu přináší nezanedbatelné výhody. Všechny evropské země se snaží přiblížit německému ekonomickému modelu založenému na větší fiskální disciplíně, na strukturálních reformách umožňujících úpravu rozdílů v rovině konkurenceschopnosti, na tvorbě mechanismu řešení krizí a na posílení hospodářské koordinace.

Tyto body ostatně figurují na pořadu dne pracovní skupiny vedené Hermanem Van Rompuyem, která předloží výsledky v příštích měsících. V červenci dosáhla Evropská rada dohody ohledně vytvoření společné diplomatické služby a rozhodla, že některé formy řízení hospodářských krizí budou trvalého rázu. Mario Monti nadto rozvinul novou strategii pro vnitřní trh a rovněž vznikly nové projekty týkající se společného rozpočtu.

Krize a její důsledky tak ukázaly evropským zemím novou tvář globalizace. Státy, které porozuměly přínosu a povinnostem eura, nyní nově definují společné zájmy. Možná budeme potřebovat nové evropské smlouvy, jak to naznačila kancléřka Merkelová, stejně jako nové politické perspektivy. Pokud krize nepředznamenala konec evropských časů, jak to tvrdí Charles Kupchan, tak nicméně otočila přesýpací hodiny.

Reakce

Čtyři recepty pro krušné časy

Článek Charlese Kupchana vzbudil v řadách evropských analytiků paradoxně vlnu hrdosti a optimismu. Čtyři z nich, které oslovil Il Sole 24 Ore, přiznávají, že se Evropa sice potýká s problémy, ale na konci cesty ještě nestojí. Marta Dassùová z Aspen Institute vidí příčinu potíží spojených s řízením EU v tom, že Unie „už není snem, ale skutečností.“ Klíč ke krizi pak podle ní spočívá v urovnání nevyvážeností, které vznikly v důsledku rostoucí síly Německa. Ekonom Franco Bruni se domnívá, že „cesta k oživení začíná finančními reformami. Rozpočtové politiky, na nichž pracuje EU, by měly přinést větší soudržnost.“ Ředitel Evropského střediska pro politické studie Daniel Gros je toho názoru, že „oživení musí vzejít z členských států“ a že „přijde ve chvíli, kdy si voliči uvědomí, že nadešel čas na změnu.“ Stefano Micossi, který vyučuje na Collège d’Europe v Bruggách, pak soudí, že „symbolem současné slabé Evropy je pár Barroso-Van Rompuy“ a že jí „chybí mezinárodní lídři a buzola.“ Navzdory tomu „reakce členů EU na riziko platební neschopnosti dokazuje, že ačkoliv [Evropě] chybí řidič, začala zatáčet.“

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!