„Siena se červená, ale hanbou.“ Před jednou z místních kaváren komentuje dobrý znalec místních záležitostí nejnovější zprávy o obrovských ztrátách banky Monte dei Paschi. Nutno však podotknout, že nejlepší zpodobnění současné situace mají Sienští už téměř 700 let přímo před očima. „Alegorie dobré a špatné vlády“, cyklus fresek od Ambrogia Lorenzettiho, které zdobí Palazzo pubblico, [kde dodnes sídlí místní radnice], ukazují město v troskách a okolní pole ležící ladem. Tak skončí, budou-li ponechány v rukou „špatné vlády“.

Roberto Barzanti, slavná postava místní levice a komunistický starosta v době, kdy banka Monte dei Paschi slavila 500. výročí svého založení, vidí podstatu dnešních problémů v „pověrčivosti Sienských.“ Ta může za nerozpletitelné propojení banky s místním politickým životem. „Přeměna staré veřejnoprávní instituce v akciovou společnost v roce 1995 tu byla vnímána bolestněji než jinde,“ vypráví bývalý europoslanec. „Sienští se jen špatně smiřovali s odloučením filantropické činnosti ,Monte’ od bankovních aktivit v pravém slova smyslu. Konkrétně mělo dojít k vytvoření dobročinné nadace na jedné straně a kotované banky na straně druhé. Když se tak nakonec stalo, věci se samozřejmě trochu změnily, dělalo se ale všechno proto, aby ve skutečnosti zůstaly při starém.”

Dojná kráva

Výsledkem bylo vytvoření „harmonického propletence“, jehož pouta dohromady dohromady spojovala staré křesťanské demokraty, komunisty, církev, svobodné zednáře, odboráře i bankéře. O jmenování do funkcí banky se rozhodovalo na stranických schůzích, o jmenováních do městské rady naopak v bance – všichni sienští starostové za posledních 25 let začali svou kariéru v Monte dei Paschi, s výjimkou toho posledního, Franca Ceccuzziho, který ve své funkci zůstal sotva rok, než ho krize „Monte“ smetla spolu s ostatními. Místní lidé banku nazývají „otec Monte“ – a podle zlých jazyků také „dojná kráva,“ kterou se nikdo, kdo v ní svého času dostal příležitost, nestyděl podojit.

A nutno říci, že mléka dávala požehnaně, a pro všechny: v letech 1995 až 2010 její nadace „po místním území“ rozptýlila téměř dvě miliardy eur. Silnice, obnova památek, sportovní zařízení, různé organizace a jejich dobrovolníci – těm všem se dle neměnných pravidel dostalo, takže si nikdo, bez ohledu na své politické vyznání, nemohl doopravdy stěžovat.

Hra skončila před necelým rokem, když si nadace uvědomila, že stojí na okraji propasti. Pak už šly věci rychle. Místní Demokratická strana [následnická strana komunistů] se během hlasování o důvěře rozpadla. Jedna z jejích částí (Sedmikráska) odmítla dát důvěru tehdejšímu starostovi Franco Ceccuzzimu, poté co představil nový rozpočet, na protest proti rozdělování dotací, které nadace odsouhlasila.

Starý systém v troskách

Zatímco se malá místní politická scéna rozpadá a „sienský systém“ leží v troskách, občanská společnost se sama sebe ptá, co bude dál. Úsporná opatření, která si červená čísla na nadačním účtu vyžádala, vedla v posledních dnech k drastickým škrtům v jejím financování a patronátech. Jako první za to zaplatily fotbalový klub Siena Calcio, jehož dotace se údajně prudce snížily ze čtyř na dva miliony eur, a basketbalový tým Mens Sana, velká láska Sienských, který dostal místo dvanácti jen čtyři miliony eur. Ale to není všechno. Méně peněz vyšlo i pro proslulý dostihový závod Palio: jeho dotace se snížily o 250 tisíc eur, tedy o 15 tisíc méně pro každou soutěžící contrade [městskou čtvrť]. Zdá se to málo, jde však o jasný signál.

„Konec éry hojnosti by paradoxně mohl mít alespoň jednu výhodu,“ píše na svém blogu oblíbený místní komentátor, který si říká „Sienský kacíř“. „Každý teď bude muset pochopit, že jedna éra skončila, a to definitivně.“