Vyberte si jazyk
Romové se přizvali na evropský summit, který se bude konat 16. září v Bruselu. Na schůzce šéfů států a vlád sedmadvacítky, které budou doprovázet šéfové diplomacie, se měla původně projednávat výhradně nová evropská zahraniční politika. Ale vzhledem k tomu, že krize mezi Francií a evropskými institucemi dorostla do zneklidňujících rozměrů, byla romská otázka připojena in extremis na pořad dne.
Není to poprvé, co vztahy mezi Paříží a Bruselem procházejí krizí. Až doposud se ale neshody týkaly ekonomických otázek, jako je politika hospodářské soutěže, deficity, průmyslová politika nebo společná zemědělská politika. Tentokrát se spor dotýká základních evropských hodnot a připomíná střet mezi Unií a Rakouskem v roce 2000, kdy do vlády vstoupila extrémní pravice Jörga Haidera. Konflikt mezi Paříží a Bruselem, který začal probublávat už v srpnu, vypukl naplno tento víkend poté, co byl odhalen oběžník ministerstva vnitra, který je jasně zacílen na Romy, ačkoliv francouzská vláda Evropské komisi tvrdila, že se na žádnou specifickou etnickou skupinu cíleně nezaměřila.
Viviane Redingová tak 14. září oznámila svůj úmysl postavit Francii před Evropský soudní dvůr za etnickou diskriminaci, přičemž dodala: „Myslela jsem si, že Evropa už nebude po druhé světové válce svědkem takovýchto situací…“ Státní tajemník pro zahraniční záležitosti Pierre Lellouche pak místo toho, aby se snažil celou záležitost urovnat, vyslal tvrdou odpověď: „Trpělivost má své meze, se státem, jako je Francie, se takhle nehovoří.“ O několik hodin později pak k jeho výrokům připojil dávku arogance a opovržení i francouzský prezident.
Kvůli této kalamitní politice se Francie ocitla v Unii silně osamocená. Předseda Komise José Manuel Barroso vyjádřil své komisařce „osobní“ podporu a zdůraznil, že „unijní právo musí být respektováno“. Německo připomnělo, že Komise byla „v právu“, když po Francii požadovala vysvětlení, neboť jí evropské smlouvy, mezi nimi Lisabonská smlouva, kterou vyjednával Sarkozy, udělují pravomoci v oblasti občanských svobod. Ovšem většina evropských zemí, a Sarkozy to ví, vede vůči Romům, kteří nejsou vítáni nikde, stejnou politiku, nicméně se přitom vyhýbá lehce xenofobní rétorice, jakou používá francouzská pravice. Německo tak například před nedávnem podepsalo dohodu s Kosovem o repatriaci 12 000 Romů, z toho 5 000 dětí, kteří v zemi už víc než deset let nacházejí časté útočiště.
Paříž by tak byla jinými slovy vinna pouze tím, že říká nahlas to, co ostatní dělají potichu, čímž by si mohla u ostatní členských států vysloužit jistou podporu. Pokud by se Francii podařilo vyzvat ostatní k hledání evropského řešení a udělat z romské otázky otázku evropskou, mohla by z krize vyjít se ctí. Dokáže to Sarkozy, nebo raději zůstane u své bojovné rétoriky, která staví Francii proti zbytku světa?
Spojenectví
Nový tandem: Berlusconi-Sarkozy
„Berlusconi se Sarkozym proti EU,“ píše v titulku list La Repubblica. Podle římského deníku stojí „za rozhodnutím Evropské komise zahájit proti Francii řízení pro porušení smlouvy o Evropském společenství kvůli údajně diskriminačnímu opatření proti Romům“ snaha zabránit Itálii „v přijmutí ještě drakoničtějších opatření.“ „V řadě zemí totiž neustále roste tlak populistů, kteří se dožadují ‘exemplárních kroků’ proti romské menšině,“ zdůrazňuje deník. A Brusel nechce, aby francouzský příklad následovaly i ostatní členské země. „Obvykle opatrný předseda Komise José Manuel Barroso,“ který vyjádřil komisařce Viviane Redingové svou podporu, „si uvědomuje, že má na starosti hráz vystavenou obrovskému tlaku a také si je vědom toho, že nemůže ustoupit ani o krok.“
