Vyberte si jazyk
Na neobvyklém politickém mítinku na pařížském předměstí, který připomínal obrovskou pouť, se organizace Lidoví Mudžahedíni Íránu [Lidoví mudžahedíni vznikli jako opoziční uskupení proti vládě šáha Páhlavího v šedesátých letech, ale ani islámská revoluce roku 1979 jim nepřinesla uznání], stojící v opozici vůči teheránskému režimu, snažila využít ke svému prospěchu povstání, které právě probíhá v Íránu. Tisíce lidí ze všech koutů Evropy v sobotu odpoledne nadšeně vítaly exilovou šéfku Národní rady odporu Íránu Maryam Rajavi.
Exiloví Íránci odmítají stejně tak Mira Hosejna Musávího, jako Mahmuda Ahmadínežáda, přičemž hlásají „třetí cestu: demokratickou změnu a nastolení lidové svrchovanosti íránským lidem a jeho hnutím odporu“. „Hnutím odporu“ je však třeba rozumět ozbrojené bojovníky, které až do ledna letošního roku považovala Evropská unie za teroristickou organizaci (Spojené státy tento názor zastávají dodnes).
Toto hnutí, dříve označované za „islámsko-marxistické“, přispělo ke svržení šáhu a poté se postavilo i proti režimu mullahů. Je hlavní opoziční exilovou silou, jež působila nejprve ve Francii a poté ji za vlády Sadáma Huseina dlouho chránil Irák. Dnes se nachází v nejisté situaci. Její vedení, sídlící v Auvers-sur-Oise [nedaleko Paříže], pořádá každoročně velké shromáždění diaspory.
„Je tu víc lidí než obvykle. Výstavištěm ve Villepinte prošlo na 90 000 lidí,“ ujišťuje nás Afchine Alavi, který má na starosti komunikaci s novináři a kontroluje, zda jsou všichni dovedeni ke „správným“ osobám a příliš se nezdržují uprostřed velmi nesourodého davu, který není zdaleka tak početný, jak nám tvrdí (je tu zhruba asi desetkrát méně lidí, než je oznámeno). Mluví se tu o „tisícovce autobusů“, které se sem sjely z celé Evropy na podporu hnutí. Jsou tu Rusové i Němci, kteří z projevů nechytají ani slovo, ale srdnatě mávají praporky, aby vyjádřili své „ne terorismu a ne Musávímu“.
Jsou tu i asociace afrických žen, které sem ze Sarcelles přivedla „solidarita s mučedníky z Achrafu“ – iráckého tábora, v němž se nachází 3 500 íránských, nedávno odzbrojených bojovníků.
Mezi „odpůrci“ se pohybuje i nemálo marxistických aktivistů, jako třeba důchodce Bernard Fortin, který v Maryam Rajavi vidí „skutečnou demokratku s velkým charisma, která by si zasloužila vládnout“. A na pozvání svých íránských přátel sem z Londýna dorazili i mladí Somálci, protože „víkend za 30 liber, to se dá ještě zvládnout“.
Dobře střežené pódium
Rajavi, nazývaná „Slunce revoluce“, má všechny rysy hlavy státu, kterou by si přála být. Kolona limuzín, ve které přijíždí na shromáždění, je snímána nespočetným množstvím kamer a přenášena na obří plátno, její tělesní strážci hlídají, aby se nikdo nedostal do její těsné blízkosti a její mluvčí všude rozšiřují projevy mučedníků spolu s jejich fotografiemi.
Jedním z nich je i Hasan Habibi, který se představuje jako vedoucí pařížské kanceláře mezinárodního výboru na podporu revolty v Íránu a nadšeně mluví o rozmanitosti koalice Národního výboru íránského odporu (v níž tvoří Lidoví Mudžahedíni hlavní složku): „Můžete tu vidět dívky v minisukních i zahalené ženy, zastánce pravice i levice, všichni jsme pro sekulárnost a demokracii. Naše hesla „pryč s diktaturou“ jsou ta, která se ozývají v ulicích Teheránu. Všichni si dnes uvědomují, jak důležitá je naše schopnost organizace zde i tam.“
Jakou přesně hrají Mudžahedíni v současné revoltě roli? To je opravdu těžké říct. Během soukromého rozhovoru, který pro nás zorganizovali její blízcí, odpovídala Rajavi na tuto otázku poněkud vyhýbavě: „Je to trochu tajemství, ale myslím si, že íránský lid, který teď vyšel do ulic, sympatizuje s našimi cíli.“
