Rozhodující a nerozhodní katolící

Lombardie, nejlidnatější a nejbohatší italský region, bude hrát v parlamentních volbách 24. a 25. února rozhodující roli. Místní katolické voličstvo, které je pro výsledek voleb klíčové, však v reakci na morální poklesky politiků dnes váhá víc než kdy předtím.

Zveřejněno dne 22 února 2013 v 16:07

Stejně jako každou neděli se musí ke starým dřevěným lavicím přistavět několik řad plastových židlí. Poněkud zchátralá chrámová loď sv. Eufemie je nacpána k prasknutí. Kostel poblíž bohatnoucí čtvrti Porta Romana je jednou z mnoha milánských farností. Těžké kabáty a norkové kožichy se tlačí vedle bund a tepláků. Jsou tu rodiny, řada starších lidí a mnoho mladých. Přibližně 20 % Italů chodí v průměru jednou týdně na mši, v milánské diecézi, která je v zemi největší, je však praktikujících katolíků mnohem víc.
Po mši diskutují malé skupinky farníků o nadcházejících volbách. „Berlusconiho výstřelky nás všechny znechutily, ale kromě morálních otázek jde i o všechny ty reformy, které slíbil a za osmnáct let nesplnil,“ zlobí se Matteo, učitel v katolické základní škole. „Každý si musí sám položit otázku, které problémy jsou dnes nejpalčivější a která ze stran na ně reaguje nejlépe. Dnes je to ale těžší než kdy předtím,“ přidává se Riccardo, který vystudoval literaturu a hledá zaměstnání. Jako desítky tisíc mladých katolíků v hlavním městě Lombardie zatím dělá „dobrovolníka“ – stará se o pacienty v psychiatrické léčebně a nabízí kurzy doučování.
Na druhé straně města, na krizí sužovaném průmyslovém předměstí Sesto San Giovanni, kterému se v minulosti kvůli zdejší masivní volební podpoře komunistů přezdívalo „italský Stalingrad“, stojí v budově někdejší základní školy charitní dům. Zařízení se stará o přistěhovalce v nouzi, o nezaměstnané bez prostředků a jako přímý důsledek krize nyní i o malé podnikatelé, které smetl bankrot. „Občanská společnost žije dál a je kreativní, zatím se jí ale nepodařilo najít si vlastní politické zastoupení,“ lituje Don Virginio Colmegna, jeden z hlavních tváří milánské křesťanské levice, který se sociální práci věnuje naplno.

Rozhodnou konzervativní hnutí?

Téměř 33 % Italů se zatím nerozhodlo, komu dají ve volbách hlas. Zvlášť mnoho nerozhodných je mezi katolíky a to především v Lombardii, která je ve volbách klíčovou oblastí. Vysoká většinová prémie, kterou získá vítězná strana, se v případě poslanecké sněmovny počítá podle celonárodních výsledků, v senátu však pro každý region zvlášť. Kdyby pravice v Lombardii vyhrála, měla by šanci, že si v horní sněmovně zachová většinu.
V Miláně a okolním regionu, který má dnes přes 10 milionů obyvatel a je zdaleka tím nejlidnatějším, nejbohatším a s nejvyšší mírou produktivity v Itálii, byla katolická hnutí vždy významnou politickou a kulturní silou. Na jedné straně jsou tu progresivní katolíci v širším slova smyslu, kteří se i nadále ztotožňují se sociální výzvou dnes již zesnulého jezuitského kardinála Carla Marii Martiniho, který v letech 1980 až 2002 zastával ve městě arcibiskupský úřad. Na druhé straně ti, kteří v duchu Jana Pavla II. horují především pro katolické hodnoty a mezi něž patří hnutí Společenství a osvobození (Comunione e Liberazione, CL). K němu má blízko současný arcibiskup, kardinál Angelo Scola, jeden z horkých kandidátů na nástupnictví po Benediktovi XVI. CL má v regionu vliv díky své rozsáhlé společenské i ekonomické síti. Zatímco progresivní katolíci volí levici a Demokratickou stranu, jiní – a především CL, které dlouhé roky podporovalo Berlusconiho – dnes tápou. Jejich nerozhodnost pak navíc zhoršil fakt, že Roberto Formigoni, člen CL a po sedmnáct let všemocná hlava regionu, byl nucen ze své funkce odstoupit kvůli obviněním z korupce.

Katolická církev Berlusconiho dlouho podporovala, ale od začátku podzimu 2011, ještě předtím, než byl [bývalý premiér] pod nátlakem trhů donucen podat demisi, přešla do ofenzívy a vyzvala k naléhavé etické obrodě. „Nejde o to určovat, koho má koho volit. Jde o to znovu stvrdit některé principy a zamyslet se nad tím, jak posílit roli občanské společnosti tak, aby vzkřísila politiku,“ vysvětluje Massimo Ferlini, milánský zástupce ředitele organizace Compagnia delle opere sdružující zhruba 40 000 malých a středních firem s ročním obratem zhruba 70 miliard eur, z nichž přibližně polovina sídlí v Lombardii. Firmy působí v sektoru zdravotnictví, pohostinství, zpracování odpadu, v biotechnologiích a ve špičkových technologiích, ale přebírají záštitu i nad potravinovými a lékovými bankami na pomoc chudým. Odpůrci považují organizaci za údernou ekonomickou páku CL a jádro mocenského systému napojeného na regionální správu.

Společné humanistické hodnoty

Massimo Ferlini, bývalý člen vedení Mladých komunistů, se navrátil k víře svého mládí. Důležité je podle něj „udržovat směr Evropa“ a nedopustit, aby oběti, k nimž [Itálii] už rok tlačí Mario Monti a jeho úřednická vláda, přišly vniveč. Těch, kdo se rozhodli stejně, je celá řada, včetně významných představitelů typu evropského poslance Maria Maura, který vystoupil z Berlusconiho strany Lid svobody (PDL). Jiní zůstavají Berlusconimu navzdory všemu věrni, protože žádnou jinou věrohodnou alternativu nevidí.

Newsletter v češtině

„Ještě nikdy nebyli katolíci roztříštěni mezi tolika různými politickými proudy jako dnes. Může to ale znamenat i příležitost, jak skrze společné humanistické hodnoty probudit levici bez vize k novému životu,“ tvrdí někdejší „osmašedesátník“ Paolo Sorbi, který se stal lídrem komunistického revolučního uskupení Lotta Continua a ke katolictví se vrátil tak horlivě, že po několik let zasedal v milánském vedení Hnutí pro život. Nyní ho láká Demokratická strana, tím spíš, že někteří její kandidáti vzešli z katolického prostředí nebo se ve své kampani zabývají tématy, která jsou věřícím blízká.

„V posledních dvaceti letech jsme mohli sledovat devastační účinky vášnivého egoismu a individualistické arogance,“ rád připomíná Umberto Ambrosoli, který za „základ své angažovanosti považuje jednu hodnotu, a to zákonnost“. Politický nováček, mladý odborník na trestní právo a syn Giorgia Ambrosoliho (renomovaný advokát zavražděný mafií v roce 1979) se o krajské vedení uchází v barvách levice poté, co jako kandidát občanské společnosti zvítězil v primárkách. Před necelými dvěma lety vyhrál regionální volby v Lombardii s více než 54 % hlasů již potřetí Roberto Formigoni.

Nezmění tradičně pravicový region tábor tak jako loni Milán? Podle průzkumů se Umberto Ambrosoli drží bok po boku s lídrem Ligy Severu a Berlusconiho spojencem Robertem Maronim. Mnoho katolíků se obává, aby strana se separatistickými sklony, která už kontroluje ostatní severoitalské regiony, nezvítězila i v Lombardii. Xenofobní odér „ligistů“ mnohé věřící dráždí.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma