Stejně jako každou neděli se musí ke starým dřevěným lavicím přistavět několik řad plastových židlí. Poněkud zchátralá chrámová loď sv. Eufemie je nacpána k prasknutí. Kostel poblíž bohatnoucí čtvrti Porta Romana je jednou z mnoha milánských farností. Těžké kabáty a norkové kožichy se tlačí vedle bund a tepláků. Jsou tu rodiny, řada starších lidí a mnoho mladých. Přibližně 20 % Italů chodí v průměru jednou týdně na mši, v milánské diecézi, která je v zemi největší, je však praktikujících katolíků mnohem víc.
Po mši diskutují malé skupinky farníků o nadcházejících volbách. „Berlusconiho výstřelky nás všechny znechutily, ale kromě morálních otázek jde i o všechny ty reformy, které slíbil a za osmnáct let nesplnil,“ zlobí se Matteo, učitel v katolické základní škole. „Každý si musí sám položit otázku, které problémy jsou dnes nejpalčivější a která ze stran na ně reaguje nejlépe. Dnes je to ale těžší než kdy předtím,“ přidává se Riccardo, který vystudoval literaturu a hledá zaměstnání. Jako desítky tisíc mladých katolíků v hlavním městě Lombardie zatím dělá „dobrovolníka“ – stará se o pacienty v psychiatrické léčebně a nabízí kurzy doučování.
Na druhé straně města, na krizí sužovaném průmyslovém předměstí Sesto San Giovanni, kterému se v minulosti kvůli zdejší masivní volební podpoře komunistů přezdívalo „italský Stalingrad“, stojí v budově někdejší základní školy charitní dům. Zařízení se stará o přistěhovalce v nouzi, o nezaměstnané bez prostředků a jako přímý důsledek krize nyní i o malé podnikatelé, které smetl bankrot. „Občanská společnost žije dál a je kreativní, zatím se jí ale nepodařilo najít si vlastní politické zastoupení,“ lituje Don Virginio Colmegna, jeden z hlavních tváří milánské křesťanské levice, který se sociální práci věnuje naplno.
Rozhodnou konzervativní hnutí?
Téměř 33 % Italů se zatím nerozhodlo, komu dají ve volbách hlas. Zvlášť mnoho nerozhodných je mezi katolíky a to především v Lombardii, která je ve volbách klíčovou oblastí. Vysoká většinová prémie, kterou získá vítězná strana, se v případě poslanecké sněmovny počítá podle celonárodních výsledků, v senátu však pro každý region zvlášť. Kdyby pravice v Lombardii vyhrála, měla by šanci, že si v horní sněmovně zachová většinu.
V Miláně a okolním regionu, který má dnes přes 10 milionů obyvatel a je zdaleka tím nejlidnatějším, nejbohatším a s nejvyšší mírou produktivity v Itálii, byla katolická hnutí vždy významnou politickou a kulturní silou. Na jedné straně jsou tu progresivní katolíci v širším slova smyslu, kteří se i nadále ztotožňují se sociální výzvou dnes již zesnulého jezuitského kardinála Carla Marii Martiniho, který v letech 1980 až 2002 zastával ve městě arcibiskupský úřad. Na druhé straně ti, kteří v duchu Jana Pavla II. horují především pro katolické hodnoty a mezi něž patří hnutí Společenství a osvobození (Comunione e Liberazione, CL). K němu má blízko současný arcibiskup, kardinál Angelo Scola, jeden z horkých kandidátů na nástupnictví po Benediktovi XVI. CL má v regionu vliv díky své rozsáhlé společenské i ekonomické síti. Zatímco progresivní katolíci volí levici a Demokratickou stranu, jiní – a především CL, které dlouhé roky podporovalo Berlusconiho – dnes tápou. Jejich nerozhodnost pak navíc zhoršil fakt, že Roberto Formigoni, člen CL a po sedmnáct let všemocná hlava regionu, byl nucen ze své funkce odstoupit kvůli obviněním z korupce.
Katolická církev Berlusconiho dlouho podporovala, ale od začátku podzimu 2011, ještě předtím, než byl [bývalý premiér] pod nátlakem trhů donucen podat demisi, přešla do ofenzívy a vyzvala k naléhavé etické obrodě. „Nejde o to určovat, koho má koho volit. Jde o to znovu stvrdit některé principy a zamyslet se nad tím, jak posílit roli občanské společnosti tak, aby vzkřísila politiku,“ vysvětluje Massimo Ferlini, milánský zástupce ředitele organizace Compagnia delle opere sdružující zhruba 40 000 malých a středních firem s ročním obratem zhruba 70 miliard eur, z nichž přibližně polovina sídlí v Lombardii. Firmy působí v sektoru zdravotnictví, pohostinství, zpracování odpadu, v biotechnologiích a ve špičkových technologiích, ale přebírají záštitu i nad potravinovými a lékovými bankami na pomoc chudým. Odpůrci považují organizaci za údernou ekonomickou páku CL a jádro mocenského systému napojeného na regionální správu.
Společné humanistické hodnoty
Massimo Ferlini, bývalý člen vedení Mladých komunistů, se navrátil k víře svého mládí. Důležité je podle něj „udržovat směr Evropa“ a nedopustit, aby oběti, k nimž [Itálii] už rok tlačí Mario Monti a jeho úřednická vláda, přišly vniveč. Těch, kdo se rozhodli stejně, je celá řada, včetně významných představitelů typu evropského poslance Maria Maura, který vystoupil z Berlusconiho strany Lid svobody (PDL). Jiní zůstavají Berlusconimu navzdory všemu věrni, protože žádnou jinou věrohodnou alternativu nevidí.
„Ještě nikdy nebyli katolíci roztříštěni mezi tolika různými politickými proudy jako dnes. Může to ale znamenat i příležitost, jak skrze společné humanistické hodnoty probudit levici bez vize k novému životu,“ tvrdí někdejší „osmašedesátník“ Paolo Sorbi, který se stal lídrem komunistického revolučního uskupení Lotta Continua a ke katolictví se vrátil tak horlivě, že po několik let zasedal v milánském vedení Hnutí pro život. Nyní ho láká Demokratická strana, tím spíš, že někteří její kandidáti vzešli z katolického prostředí nebo se ve své kampani zabývají tématy, která jsou věřícím blízká.
„V posledních dvaceti letech jsme mohli sledovat devastační účinky vášnivého egoismu a individualistické arogance,“ rád připomíná Umberto Ambrosoli, který za „základ své angažovanosti považuje jednu hodnotu, a to zákonnost“. Politický nováček, mladý odborník na trestní právo a syn Giorgia Ambrosoliho (renomovaný advokát zavražděný mafií v roce 1979) se o krajské vedení uchází v barvách levice poté, co jako kandidát občanské společnosti zvítězil v primárkách. Před necelými dvěma lety vyhrál regionální volby v Lombardii s více než 54 % hlasů již potřetí Roberto Formigoni.
Nezmění tradičně pravicový region tábor tak jako loni Milán? Podle průzkumů se Umberto Ambrosoli drží bok po boku s lídrem Ligy Severu a Berlusconiho spojencem Robertem Maronim. Mnoho katolíků se obává, aby strana se separatistickými sklony, která už kontroluje ostatní severoitalské regiony, nezvítězila i v Lombardii. Xenofobní odér „ligistů“ mnohé věřící dráždí.