Mezi tolika lidmi působí postarší muž osamoceně. V sále hostince Bärenwirt se sešly stovky lidí, na pódiu zpívá bard s uměleckým jménem Otto Normalverbraucher (Normální spotřebitel) píseň „Steirer Men are very good“, dav nadšeně tleská. Čtyři mladé dámy, fanynky hvězdného hosta s bílo-červeno-bílými šátečky kolem krku v barvách jeho nové strany, mávají bílo-červeno-bílými vlaječkami. Všechny jsou tmavovlásky, což je nezvyklé, osmdesátník Frank Stronach, rodilý Štýřan, se obvykle obklopuje jen blondýnkami. Sedí pod pódiem a jeho tým si drží uctivý odstup. Stronach s pohledem upřeným na desku stolu v rytmu hudby nepřítomně poklepává jednou z vlaječek do stolu. Jako by byl hostem na oslavě, jejíž důvod ani nezná.

Když později vyjde nahoru na pódium, sál uctivě ztichne. Většina návštěvníků zná šéfa „Stronach týmu“, který do nadcházejících voleb do zemského sněmu v Dolním Rakousku nastupuje jako vrcholný kandidát, jen z televize, kde dobře připravené moderátory pravidelně dohání k šílenství sáhodlouhými a poněkud zmatenými proslovy. Diskuzních pořadů před volbami do dvou zemských sněmů (kromě Dolního Rakouska se bude volit i v Korutanech) se ale neúčastní. Tam se všichni jen překřikují, vzkazuje. Pravdou je, že Stronach diskutovat neumí, odlišné názory tohoto seniora zcela jasně dráždí. Byl příliš dlouho šéfem, než aby teď mohl být týmovým hráčem, a to i přes název jeho strany.

Stronach čeří vody rakouské politiky teprve tři čtvrtě roku, několik měsíců v roce žije ve svém vyvoleném domově v Kanadě, kam odjel jako mladý a kde vybudoval automobilový koncern Magna. Dnes je Stronach miliardářem, řízení Magny předal a chce „sloužit Rakousku“.

Politika nehraje skoro žádnou roli

Peníze mu v tom pomáhají, během každého předvolebního vystoupení dostanou návštěvníci zdarma nápoj a občerstvení. Stronach vypráví příběhy ze svého života, o hladu, o první návštěvě domoviny v luxusním autě, o tom, že už je tak důležitý, že by si mohl dovolit odmítnout pozvání od anglické královny. Němčinu má silně ovlivněnou anglickým přízvukem, ale pořád ještě dobrou. Vypráví příběh selfmademana, popisuje svůj vývoj od štýrského mechanika přes kanadského umývače nádobí až k milionáři.

Když má ale mluvit o politice, zní jeho němčina najednou nerozhodně, hemží se to v ní samým „takovým tím“ a „ehm“. Lidem v sále je to jedno, slyšeli to, co slyšet chtěli: hodnoty, respekt, píle, vzestup, každý to může dokázat, zavedené politické strany musejí být zbaveny moci, tento systém malého člověka oslabuje, neochraňuje ho. Nakonec opět píseň, „Ruku v ruce“.

Politika nehrála skoro žádnou roli. Místo toho Stronach během dvou hodin minimálně čtyřikrát zdůraznil, kolik peněz daruje. Jaký je dobrý člověk, i ke svým zaměstnancům. Jiný než „tamti nahoře“. Sám si staví vlastní Panteon.

Jasný program tento rakouský Kanaďan nemá. Jeho „Stronach tým“ je ale hrozbou pro lidovou stranu ÖVP a pravicově-populistickou FPÖ, protože přitahuje voliče z pravé strany politického spektra. Od té doby, co Stronach v této části spektra začal v roce 2012 hledat svůj politický personál a rychlostí blesku sestavil vlastní frakci v Národní radě, je politická elita v pozoru. Průzkumy veřejného mínění mu přisuzují kolem deseti procent hlasů. A na federální i zemské úrovni hrozí, že jeho strana naruší rovnováhu ÖVP a SPÖ.

„Pravda, transparence, spravedlivost“

Neděle 3. března je teprve začátkem supervolebního roku. Další volby do zemských sněmů budou následovat, na podzim pak proběhnou volby do Národní rady. Vládní koalice nefunguje sice tak špatně, nicméně navzdory skvělým ekonomickým výsledkům se nemůže zbavit špatného image. Ale voliči už mají současného stavu po krk. Zelení, kteří během uplynulých měsíců se jim podařilo vyjít z množství korupčních skandálů s čistým štítem, jsou pro mnoho tradičně-konzervativních obyvatel kvůli svému programu nevolitelní a pravicově populistická FPÖ se své špatné pověsti kvůli někdejšímu klaunovi Jörgu Haiderovi jen tak nezbaví.

Stronach jako kanadský občan, který nechává svůj majetek spravovat ve Švýcarsku, musí Rakousko každých několik měsíců z daňově-právních důvodů opustit. Ale komu by to vadilo? A několik dní před dvěma důležitými volbami do zemského sněmu ještě nemá program, který by překročil jeho tři oblíbené pojmy „pravda, transparence, spravedlivost“. No a?

Stronach je svým vlastním programem: jednoduchý daňový systém, méně stranického jmenování na důležité posty, méně správy, méně vlivu Bruselu, zato více moci pro někoho jako on, kdo již dávno dokázal, že umí množit majetek. A jak říká: co jde v ekonomice, jde i v politice.