Vyberte si jazyk
Německo žije přípravami na letošní volby a v zahraniční politice táhne kartou, kterou už v minulosti vyložily na stůl Itálie, Nizozemsko, Francie a Velká Británie. Ukazují tak, že vzpomínky na přezíravou nadřazenost vůči Východu jsou stále živé.
Oficiální prohlášení německého ministra vnitra Hanse-Petera Friedricha, který nás upozorňuje, že Rumunsko a Bulharsko přivítá 7. března na zasedání Rady ministrů spravedlnosti a vnitra „vetem“, je důkazem o obsesích zemí EU a jejich vnitřních politických hrách, které mají daleko k principu rovného zacházení s členy Unie.
Rumunsko se opět ocitlo před zavřenými dveřmi schengenského prostoru a opět z důvodů, které nemají se vstupními kritérii nic společného. Friedrich (CSU – Křesťanskosociální unie), koaliční partner Angely Merkelové (CDU – Křesťanskodemokratická unie), bezesporu předloží stanovisko německé vládní aliance (CDU/CSU), a my si tak budeme moct udělat představu o tom, jak velkému volebnímu stresu koalice čelí.
Pověstná německá korektnost se rázem rozplývá, jakmile jeden z představitelů unijního „motoru“ zaměňuje v notné míře vnitřní politiku za evropskou. Jedno z volebních témat, jmenovitě sociální dávky, načíná ministr tím, že hovoří o korupci rumunského a bulharského systému udělování víz. „Je třeba efektivně zamezit tomu, aby si sem lidé jezdili jen pro sociální dávky, a zneužívali tak právo na volný pohyb osob,“ prohlásil ministr.
Proč Evropská unii útočí na Rumunsko?
Problém Schengenu už tímto způsobem řešili italský premiér Silvio Berlusconi a francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Strategie starých evropských států spočívající v odvrácení pozornosti veřejného mínění od citlivých témat domácí politiky je součástí arzenálu, který ubírá Unii na důvěryhodnosti Unii. Tím spíš, že je už takhle čím dál méně schopna řešit své problémy.
Narůstající znepokojivou tendenci patrnou v EU potvrzuje i současný postoj Velké Británie, která otevřeně odmítá respektovat evropskou dohodu o otevření trhu práce Bulharům a Rumunům počínaje 1. lednem 2014. Pod kotel přiložil i britský premiér David Cameron, když varoval před invazí rumunských a bulharských pracovníků a její dopad na britský trh práce a využil argument „cizince“ k tomu, aby navrátil lesk své image na domácí scéně.
Nic z toho by nebylo možné, kdyby bukurešťská vláda postupovala v záležitostech vnitřní politiky a vůči občanům korektním a koherentním způsobem. Žádný z rumunských ministrů vnitra nebo zahraničních věcí nedoplatil a nedoplatí na selhání vládního kabinetu, tím méně pak na urážlivé zacházení ze strany členských států Unie, jemuž jsou vystaveni evropští občané rumunského původu.
Podle rumunského ministra zahraničních věcí „Rumunsko od svého vstupu do EU v lednu 2007 fakticky zajišťuje bezpečnost vnějších hranic EU. […] Podle zpráv z evaluačních misí hodnotících technické pokroky byla veškeré ustanovení schengenského prostoru aplikována jednotným a korektním způsobem.“ Přirozeně tak vyvstává otázka, proč tedy Evropská unie na Rumunsko útočí. Jak dloouho bude ještě technická procedura sloužit jako prostředek k politickému a ekonomickému vydírání?
Vyděračské politiky máme dost
Reakce ministra zahraničí Tita Corlateana [podle níž v případě nového veta už Bukurešť „nebude mít zájem“], kterou premiér Victor Ponta schválil a prezident Traian Basescu odmítl, jasně vystihuje sociální realitu, jež je přinejmenším stejně tak reálná jako ta, o níž hovořil Hans-Peter Friedrich: Rumuni chápou, co je ve hře, a evropské vyděračské politiky mají plné zuby.
Kancléřka Angela Merkelová, znepokojená postojem Turecka – členského státu NATO, který zaujímá strategické postavení na křižovatce mezi Orientem a Evropou – se v únoru vydala do Ankary, aby zmírnila prohlášení tureckého premiéra, který se poté, co EU zmrazila přístupové rozhovory s Tureckem na dobu neurčitou, začal orientovat na Asii a Čínu.
Proto je možné, že odpovědní činitelé a členské státy EU začínají nyní jednat nikoliv jen pod nátlakem směřujícím ze Západu na Východ, ale i v opačném směru. Protože proč by Rumunsko v době, kdy Velká Británie a Francie [pouze v případě ultrapravicové šéfky Marine Le Penové] mluví o možnosti uspořádat referendum o odchodu z Unie, nemohlo přestat bezvýhradně snášet, že je jen odpadním trhem pro výrobky velkých států EU, přeborníků ve vydírání?
Pohled z Německa
Pozor na předsudky
Po prohlášeních ministra vnitra Hanse-Petera Friedricha o evropských přistěhovalcích kritizuje německý tisk předsudky proti Rumunům, Bulharům a zvláště Romům z obou zemí.
Ve svém seznamu „Šest pravd o Romech v Německu“, vysvětluje bulvární list Bild, že ačkoliv „mnoho přistěhovalců je chudých a některé vysoce zadlužené obce musí někdy utrácet miliony eur, aby jim pomohly,“ není pravda, že dochází k „masové imigraci Romů do Německa“.
Bild dodává, že „80% přistěhovalců z Bulharska a Rumunska našlo v Německu stálou práci“ a neexistují statistiky o tom, jakou část z bulharských či rumunských delikventů tvoří Romové.
Deník Tageszeitung, naopak píše, že:
kvalifikovaní Rumuni a Bulhaři sem přicházejí pracovat […]. Skutečností je, že ne vždy najdou práci. Ale říci, že to Romové dělají schválně je zlomyslným obviněním, které se naprosto nezakládá na pravdě. Pocit, že nás někdo neustále ohrožuje, je typicky německý. Někdy jsou to Řekové, jindy žadatelé o azyl, nikdo se však na tuto roli nehodí tak dobře jako Romové. Žádná jiná sociální skupina nevzbuzuje tolik negativních asociací a Unie [křesťanských demokratů] dělá všechno proto, aby to tak zůstalo.
