Tierri Rodrigues stojí jako poslední ve frontě asi čtyřiceti lidí, kteří před mozambickým velvyslanectvím v Portugalsku čekají, až se otevře. Je mu 43 let a na úřad přichází s posledními dokumenty, které potřebuje k vyřízení turistického víza do Mozambiku s šedesátidenní platností. Tierri Rodrigues tam ale jede s jiným cílem: najít si práci, kterou v Portugalsku marně hledá už čtvrt roku. „Mám kontakty na firmy, ale nic jistého.“

Tierri Rodrigues je stavební inženýr, absolvent vysoké školy ISEL v Lisabonu. Na cestu do hlavního města Mozambiku Maputa věnoval část peněz z odstupného. „Přátelé a známí mi dali dobré informace“ o zemi, prý je tam „hodně práce“. Právě u přátel také bude v Mozambiku bydlet. A je si jist, že tu najde to, co mu v Portugalsku chybí – práci.

Proč nejede do Angoly, která nabízí spoustu pracovních příležitostí? „Chci se vrátit domů živý,“ odpovídá. O Mozambiku má Tierri v tomto směru dobré reference: „Je tam bezpečněji a tamní společnost je vůči Portugalcům otevřenější“.

Velká poptávka

Po angolském „boomu“ našli Portugalci v Mozambiku zemi s dobrými podnikatelskými a pracovními příležitostmi. Viditelně se to projevuje na letech portugalských aerolinek TAP. Loni společnost přepravila do Maputa 70 563 cestujících, o 26 % více než v roce 2011. Obsazenost letů vzrostla z 79,2 % v roce 2011 na loňských 84,5 %.

V roce 2011 vyčíslilo mozambické ministerstvo práce počet portugalských rezidentů v zemi na 4 355. Oficiální čísla za minulý rok ještě neznáme, nicméně výše uvedený ukazatel naznačuje astronomický růst. Podle odhadů žije dnes na Mozambiku zhruba 25 000 Portugalců.

Poptávka po vízech byla taková, že mosambické Generální ředitelství pro migraci (DNM) přestalo na začátku ledna vydávat víza na hranicích. Mnoho Portugalců žádalo v Maputu o vízum údajně pro turistické účely.

„DNM odhalila případy víz vydaných v rozporu s předpisy nebo takových, která neodpovídala skutečnému účelu návštěvy,“ konstatuje generální konzul Portugalska v Maputu v komuniké z 30. ledna. Striktní úprava předpisů regulující vstup zahraničních občanů do země Portugalce v prvních dnech zaskočila, a někteří se dokonce museli vrátit domů. Zmatek nastal i na konzulárním oddělení, které nebylo na takový nápor připraveno.

„Není to eldorádo“

V důsledku portugalské krize obrací k mozambickému trhu pozornost čím dál více řadových občanů i firem. Přispěly k tomu i nejrůznější promoční akce bank a obchodních komor.

Diogo Gomes de Araújo, výkonný ředitel úvěrové finanční instituce Sofid zaměřené na rozvíjející se země, v níž stát drží většinový podíl, nicméně lidem nedoporučuje jezdit do země „bez jakékoliv předešlé přípravy“. Upozorňuje, že Maputo je „čím dál dražší město“ a že „nezaměstnaní tu nemají lehký život“. Množí se případy Portugalců žijících na ulici i žádosti o repatriaci.

Diogo Gomes de Araújo radí občanům a firmám, aby se „před odjezdem nebo než začnou v zemi rozvíjet podnikatelskou činnost předem dobře informovali a seznámili se s trhem a jeho rytmem a pravidly“. „Je potřeba poznat zemi, mluvit s co nejvíc lidmi, připravit si detailní podnikatelský plán, zhodnotit rizika a konkurenci,“ upozorňuje. Jednak zde prudce rostou ceny a rozmáhá se spekulace s nemovitostmi, jednak tu není příliš zastoupena střední třída a chybějí spotřebitelé.

Zájem o Mozambik, který se projevuje v posledních dvou letech, pramení podle Dioga Gomese de Araújo ze dvou faktorů: rozvoje země a portugalské krize. Mozambik je podle něj „v současnosti módní zemí“, ale „je třeba si uvědomit, že to není eldorádo“. Stejný názor má i předseda Federace průmyslových a veřejných staveb (Fepicop) Ricardo Pedrosa Gomes, který poukazuje na rozlohu země a domnívá se, že „spousta lidí přistála na špatném místě“. Nicméně „na každé módě něco je“ a „Mozambik má nesporný potenciál“. Vzhledem k sedmi až osmiprocentnímu růstu ekonomiky není abnormální příliv cizinců do země zdaleka jen portugalskou záležitostí.