Čína zachvátila Evropu. Konkrétně Belgii. Největší automobilový montážní závod Volvo Gent patří Číňanům od té doby, co kontrolu nad Volvem převzal Geely Automobile Holding. Tento týden v úterý přijel nový „boss“ Li Shufu, šéf Geely, do gentské automobilky na první návštěvu. Huawei, jeden z předních výrobců vybavení pro telekomunikační sítě, podepsal smlouvu o dodávce se společnostmi Proximus, Mobistar a Base. A Vlámsko doufá, že Čína převezme a zachrání Opel Antverpy. Řecko zatím o víkendu přijalo s úlevou podanou ruku Pekingu, který mu přislíbil pomoc s financováním kolosálního veřejného dluhu. Ovšem čínská pomoc, kterou osobně přijel nabídnout premiér Wen Ťia-pao, není nezištná. Čína si chce se svými výrobky udělat z Řecka hlavní vstupní bránu na evropský trh.

Čínská ofenzíva vyvolává jisté znepokojení. Příčinou je to, že Čína své zájmy prosazuje tvrdým vyjednáváním. Na pondělním summitu Asie-EU v Bruselu odmítl Ťi-pao diskutovat o kurzu čínského jüanu, který Evropané, stejně jako Američané považují za podhodnocený a který Peking s cílem podpořit čínský vývoz udržuje na velice nízkých hodnotách. Obchodní deficit vůči Číně přitom v posledních deseti letech výrazně vzrostl: do Evropy se dováží více čínských výrobků, než se jich odtamtud vyváží do Číny (graf). Ťi-pao zareagoval dokonce protiútokem a kritizoval… evropský protekcionismus. Je sice pravda, že Unie zavádí dovozní daň na některé čínské výrobky, jako kožené boty nebo jízdní kola, nicméně evropský trh zůstává i tak jedním z nejvíce otevřených trhů na světě.

Nekalá konkurence

Je třeba se Číny bát? Ohrožuje její levná pracovní síla, podhodnocená měna a sociální a fiskální dumping čínských podniků naši prosperitu? Představuje pro nás Čína nekalou konkurenci? Lovaňský podnik Option, který vyrábí (v Číně a v Irsku) modemy USB, je o tom plně přesvědčen: „Naši čínští konkurenti prodávají výrobky za abnormálně nízké ceny a s podporou státu,“ říká mluvčí podniku Jan Poté, který podal žalobu u Evropské komise. „Netvrdím, že všechny čínské podniky praktikují nekalou konkurenci, ale některé to dělají.“ Zkušenost lovaňského podniku jen prohlubuje podezření. „Evropa vedla dlouho s Čínou privilegovaný dialog. Ale s poměrně slabým výsledkem. Později začala být situace napjatější. A Evropa možná začíná chápat, že byla příliš naivní,“ tvrdí Antoine Sautenet zFrancouzského institutu mezinárodních vztahů (Ifri) v Paříži.

Sporů je mnoho: ať už se jedná o otevření trhu, přímé investice či přístup k veřejným zakázkám, nedá se říci, že by reciprocita byla pravidlem. Právě naopak. „Čínské podniky nemají žádný problém ucházet se o evropské veřejné zakázky. Loni získaly kontrakt na obnovu a výstavbu dálnic v Polsku. Čína ale své veřejné zakázky nezpřístupnila.“ A jak známo, země klade drakonické a nerovné podmínky evropským podnikům, které v ní chtějí investovat, zejména co se týče transferu technologií, po němž velice dychtí. „Evropa toho požaduje mnoho, ale nabízí málo.

Žádat mnoho, dávat málo

Čína nepotřebuje k průniku na evropský trh obchodní dohody. To, co Peking od Evropy požaduje, je statut tržní ekonomiky. Evropa je ale rozdělena. Dokud Čína tento statut nemá, může Unie snáze zavádět na čínské výrobky protidumpingová opatření, což ve srovnání s USA dělá poměrně málo. V roce 2016 získá Čína tento statut automaticky. S postupujícími lety přidaná hodnota obchodní dohody z pohledu Pekingu klesá.“

Jak vysvětluje Pierre Defraigne, výkonný ředitel Fondation Madariaga-Collège d’Europe, v době, kdy se velké země hádají o čínský trh, konkrétně o veřejné zakázky, Unie nemluví jedním hlasem. „Čína bude muset změnit strategii růstu. Země bude muset svůj rozvoj, podporovaný vývozem, čím dál více opírat o domácí poptávku, zejména domácí spotřebu, a o investice do životního prostředí. Tlak Číny na naše trhy tak bude menší a vzniknou příležitosti pro evropské vývozní podniky. To za předpokladu, že Evropa bude investovat do technologického rozvoje, zejména do technologií zvyšujících energetickou efektivitu, které Čína nutně potřebuje. Evropa ale žádný velký technologický program nemá. Lisabonská strategie je o ničem. A ‚Strategie 2020‘ není o mnoho lepší. Obavy bychom neměli mít ani tak z Číny, jako spíše z naší organizované slabosti.“

© Le Soir Všechna práva vyhrazena. info@copiepresse.be