Vyberte si jazyk
Beppe Grillo má cíl: Evropu. Zatímco se italská politika těžce vzpamatovává z nedávného tsunami, lídr Hnutí 5 hvězd (M5s) už se doma v Janově vznáší v myšlenkách nad hranicemi. Jeho nynějším cílem je přenést nabyté zkušenosti do dalších evropských zemí, které procházejí podobnou politickou a hospodářskou krizí jako Itálie. „Nemůžeme si myslet, že jsme tohle všechno dělali jen proto, abychom skončili tady v Římě. Musíme jít dál. Naším cílem pro rok 2014 je Štrasburk, Evropský parlament. Protože tam existuje podobná potřeba jako v Itálii, a když se dostaneme do Evropy, bude to znamenat rozhodující změnu pro celou naši epochu,“ prohlásil před svými stoupenci.
Snílek, nebo vizionář? V posledních týdnech, kdy diskuze na sociální síti Meetup překročily hranice států a jazyků, je Grillův cíl daleko konkrétnější. „Revoluce“, tvrdí jeho příznivci, „jakýsi internetový květen 1968“. „Teprve začínáme,“ vysvětluje Grillo a jeho spolupracovníci těm, kdo je v těchto dnech poslouchají a kterých není tolik, jak by se mohlo zdát. Hnutí 5 hvězd má kontakty především ve východních zemích: na Slovensku, v Rumunsku a v Bulharsku. Pozornost ale upíná hlavně k Řecku, Španělsku a Portugalsku: „Proto opakuji, že jsme sotva začali.“
Hlavními tématy hnutí jsou životní prostředí a nerůst. K cílovým skupinám patří Indignados, ale také němečtí Zelení. Žádní pravicoví či levicoví extremisté z řeckého Zlatého úsvitu nebo Syrizy či francouzské Národní fronty. Spíše miliony občanů jako v Itálii, které pojí společná bitva spíš než ideologie nebo stranická příslušnost. Evropané, kteří doposud nenašli politický „domov“ dle svých představ. Lidé s umírněnými názory, mladí lidé, ale nejen ti, stejně jako v Itálii. „Názvu ‚5 hvězd‛ se samozřejmě nedožadují, ale program a působnost jsou naprosto stejné. Své zástupce si najdou v každé zemi.“
Odcizení mezi občanskou společností a politikou
Evropský tisk není v názoru na Grilla zajedno. Manuel Castells považuje na stránkách deníku La Vanguardia za „zřejmý experimentální charakter tohoto projektu, který útočí na tradiční politiku. Podpořily ho miliony občanů a značný počet mladých lidí, kteří se ztotožňují s přáním vyjít ze slepé uličky manipulace a netransparentnosti. Ostatně pocit odcizení mezi občanskou společností a politickými institucemi se šíří i ve Španělsku.” Přesně tak, ve Španělsku, které by se mohlo stát jedním z výchozích bodů možného šíření myšlenek M5s v Evropě. Ulice a náměstí se 15. října 2011 zaplnily mladými lidmi požadujícími nový svět. Byli to španělští Indignados, francouzští „rozhořčení“, američtí stoupenci hnutí Occupy Wall Street. Byly jich tisíce. V Itálii vyrabovali pár obchodů, policie sem tam někoho zbila a víc nic.
Co se stalo s protesty? Už o nich neslyšíme. Přelily se na sociální sítě a tam vyčkávají na další úder. Itálie, která si každý politický jev vykládá po svém, měla nejen rozhořčené v ulicích, ale i hnutí odhodlané proniknout do institucí. A to také udělalo. Dnes má nový cíl: stát se nositelem společného jazyka, který by sjednocoval hnutí po celé Evropě i mimo ni. Hnutí, které by bylo slovy Grillových přátel konstruktivní. Radikální v projevu, ale respektující instituce. Jak tvrdí blízcí Grillovi spolupracovníci, „žádná vstřícnost vůči extremistům ani rasistům, protože provolávat ‚vaffanculo‛ nebo ‚jděte všichni do háje‛ už není k ničemu. Nadešel čas vstoupit do parlamentu.“ A dodávají: „V současné politice dochází k převratu, který musí navrátit politice její význam.“
Zahraniční reakce jsou velmi různorodé. „Nejde jen o to, že Itálie povolala na scénu klauny,“ tvrdí Jonathan Hopkin, profesor komparativní politologie na London School of Economics. Energicky odpovídá listu The Economist, který v Grillových úspěších a x-tém Berlusconiho návratu vidí zoufalé duo italské komedie. „Výzva nemíří jen proti politice úsporných opatření, ale také proti tradičnímu stranickému systému. Svůj podíl na tom sice nese hospodářská krize, nicméně Grillova ofenzíva vůči zkorumpované a sobecké politické třídě visela ve vzduchu už od začátku politického úpadku,“ tvrdí Hopkin. „Všude v Evropě je angažovanost v politických stranách na nejnižší úrovni od druhé světové války.“ Důkazem by mohl být úspěch Strany za nezávislost Spojeného království (UKIP) ve Velké Británii, Pirátské strany ve Švédsku, protiislámské strany Geerta Wilderse v Nizozemsku a populistických stran, jako je Národní fronta ve Francii. Jak dodává Hopkin, „Itálie by mohla otevřít cestu ke změně, která by se týkala celé Evropy.“
„Vláda není řešením, ale problémem“
Žádná strana odmítající politiku úsporných opatření v žádné evropské zemi doposud ve volbách nezvítězila, určitě ne od té doby, co v Evropě zakotvila velká hospodářská krize. Španělsko Mariana Rajoye a Portugalsko Pedra Passose Coelha jsou státy, kde bylo utahování opasků vždy pravidlem. Před týdnem vyvěsil portugalský premiér na Facebooku vzkaz, pod nějž se podepsal jako Pedro a ve kterém Portugalce žádá o další oběti. Obdržel zhruba 36 000 odpovědí, z nichž mimořádný úspěch zaznamenala reakce s použitou citací amerického prezidenta Ronalda Reagana: „Vláda není řešením našeho problému, to vláda je problém.“
Státy Evropy, která léta vyzývá k utahování opasků, jsou vyčerpané. Hnutí 5 hvězd navrhuje vytvořit Evropskou unii, která by občanům jasně vysvětlila svá rozhodnutí. „Nikdy jsem neřekl, že chci být v eurozóně nebo mimo ni,“ tvrdí Grillo. „Mým požadavkem jsou korektní informace. Chci znát plán B, plán na to, jak přežít příštích deset let. Potom rozhodneme v referendu. Nejdřív je třeba informovat: zkusme porozumět tomu, jaké jsou náklady a zisky. Jen co jsem o tom začal mluvit, už se mi dostalo výtky: ‚Jsi demagog, šílenec, chceš přivést Itálii k bankrotu, jsi nezodpovědný.‛ A to jen proto, že jsem řekl, že se touto hypotézou musíme zabývat.“
Myšlenku s ním ale sdílí mnoho Italů a Evropanů, kteří považují Unii za něco vzdáleného, co se ztrácí někde v nedohlednu v zasedacích sálech Bruselu či ve štrasburském Parlamentu. Nový pokus o dialog italského typu by se mohl mnohým líbit. V době, kdy všichni upínají s obavami zrak k italskému parlamentu, již někteří pomýšlejí na evropské volby. Na shledanou v roce 2014.
