Vyberte si jazyk
Německý ministr financí zdůvodnil nebývalé rozhodnutí uvalit daň na bankovní vklady tím, že kyperský ekonomický model „zkrachoval“. Podle jeho fašistického názoru „ten, kdo investuje peníze do země s nízkými a slabě kontrolovanými daněmi, za to musí v případě, že tamní banky přestanou být životaschopné, nést následky“.
Jsme přesvědčeni o tom, že o zmíněných daňových iniciativách proběhla debata s řeckým a kyperským ministrem. A co na to odpověděli? Připomněli, že kyperský model nevymyslela parta intrikánů, ale evropský stát, který zažil invazi a vojenskou okupaci a musel si najít způsob, jak přežít?
Cestovní ruch, pronájem lodí a bankovní transakce byly přitažlivé díky nízké dani z příjmu a různým daňovým úlevám a srážkám. Stát – který je z poloviny vojensky okupován, na což žádný Schäuble neupozornil – musel přitáhnout zahraniční investice, aby se nezhroutil.
Kyperský stát totiž škrtilo Turecko, které v Německu kontroluje 700 000 tureckých voličů a které Kypru ukradlo 65 % hotelů, 87 % projektů na výstavbu turistických komplexů, 40 % školních zařízení, 48 % zemědělského vývozu a 56 % pláží (tato čísla budeme neustále opakovat, abychom nezapomněli na minulost). Kypr si proto musel najít vlastní prostředky k rozvoji.
Jak by bývala Kyperská republika přežila, kdyby se nemohla opřít o hospodářský model přitahující investice nutné k tomu, aby se vzpamatovala z [turecké] invaze? Drží se pan Schäuble svých kurzů ekonomie, aniž by bral ohled na dějiny? Nikdo mu neřekl, že z 80 zahraničních námořních společností registrovaných v Limassolu jich je 36 německých a jen 3 ruské? Nebo je snad problém v tom, že Němci mají v patách tři ruské společnosti v momentě, kdy tu bude práce se zemním plynem a Středozemní moře budou křižovat ropné tankery?
Analýza
Netransparentní a nedemokratická euroskupina
Poté, co kyperský parlament odmítl zdanit bankovní vklady, „nechce nikdo v Evropě za návrh uvalit nucenou správu na všechny bankovní vklady převzít odpovědnost“, píše Il Sole 24 Ore. Podle deníku „způsobil nejasnosti kolem této odpovědnosti nevyvážený rozhodovací mechanismus charakteristický pro poslední léta evropské krize“. Problém je jako obvykle v tom, že „úroveň, na níž se přijímají rozhodnutí“ (Evropská rada a euroskupina), „není nikdy úrovní podřízenou demokratickému rozhodování“ (národní parlamenty). Navíc
transparentnost evropského rozhodovacího procesu je velmi slabá. Ze zasedání euroskupiny se nepořizuje zápis a její poslední šéf byl vybrán mimo jiné proto, že není moc výřečný. Předsedové vlád se následně domlouvají bilaterálně po telefonu. Hlavně tu ale schází skutečná veřejná debata, existuje jen 17 debat na národní úrovni.
Podle hospodářského deníku nejasnosti uvnitř EU komplikují také vztahy s dalším aktérem v této záležitosti: Ruskem, které „má na Kypru vklady ve výši 20-25 miliard eur“.
Berlín je první, kdo požaduje, aby Kypr uzavřel finanční kanály, které ho pojí s Moskvou. Jednání o tom nepřísluší ministrům financí, ale ministrům zahraničních věcí. Evropa ale nemá společnou zahraniční politiku, tím méně pak na úrovni eurozóny. Výsledkem je, že Kypr nakonec požádá o pomoc Moskvu. Na Moskvě by dokonce mohl záviset do té míry, že opustí eurozónu. […] Kypr má do června čas na to, aby se rozhodl, zda se spojí s Moskvou, nebo vyhlásí bankrot.
