Sicílie není schopná využívat evropské dotace? Vůbec ne, odpovídá na to regionální administrativa inspektorům EU ze Štrasburku. A nejde o pár drobáků! Podle duchovních dědiců štědrého a marnotratného Fridricha II. Švábského, jehož palác ze sametu a zlata je dnes sídlem ostrovního parlamentu, se totiž vše dělá buď ve velkém anebo vůbec. A tak z 8,5 miliard eur, které v letech 2000 a 2007 vyplatila Evropská unie na vyrovnání opoždění ve vývoji oblasti, regionu nezůstalo vůbec nic, ani pomyslné drobky.

Škoda, že ve zprávě, která uzavírá období „Agendy 2000“, tedy období dešťů dotací pocházejících z Bruselu, které ostrov zavlažovaly v letech 2000 až 2006, administrativa připouští, že tyto peníze neposloužily ničemu. Třeba 700 milionů utracených na zlepšení rozvodu vody? V roce 2000 do 33 % domácností voda přitékala jen po kapkách. Dnes voda chybí v 38,7 % domácností. Incentivy, aby turisté region navštěvovali i mimo sezónu? Vyšly na 400 milionů euro, což stačí i na zaplacení leteckého spojení.

Ale ti nevděčníci místo toho, aby přijížděli v hojném počtu, začalo jich jezdit každým rokem méně: o 1,2 % v roce 2000 a o dalších 1,1 % v roce 2007. Co se týče 300 milionů investovaných do velkých a ještě větších projektů na obnovitelné zdroje energie, je sice pravdou, že každý sebemenší kopeček má dnes svou větrnou elektrárnu, ale produkce elektřiny na Sicílii nepřesahuje 5 % jejích energetických potřeb, zatímco jinde na jihu Itálie to je průměrně 9,1 %.

Pořád stejný příběh

A tak lze pokračovat dále. Třeba s dotací v podobě 230 milionů euro utracených na zlepšení stavu železnic, jež se přetavila do osmi kilometrů zrenovované trati. Co na tom, že Sicilané pro překonání vzdálenosti 400 km, které dělí Palermo od Messiny musí počítat se čtyřmi a půl hodinami cesty po jednokolejce, neplánované zastávky nepočítejme. Perly za perlami. Dozvídáme se, že se vyhodilo oknem 300 milionů euro na integrovaný systém odpadového hospodářství, zatímco města obtěžují hory odpadků. Finance na stavbu 260 skládek a třídíren odpadu Sicílii nepomohly ani k překročení hranice 6 % vytříděného odpadu, zatímco cíl byl stanoven na 35 %.

Tento paradox napsaný černé na bílém přímo bije do očí. Přesto by se Sicilané neměli znepokojovat, jsou už zvyklí se ničemu nepodivovat a dokonce si myslet, že za všemi dobrými záměry s nafouklými akronymy a evropským mýtem se odehrává stále, či téměř stále, stejný film. Samozřejmě, že dnes je král nahý, ale on byl už svlečený po celou dobu těch sedmi let dotací rozdrobených do 43 000 projektů rozdělovaných v útulných kancelářích předsedů různých výborů podle přání klientely a s množstvím výjimek.

Finance se využily i na zaplacení 29 000 lesních strážců či tisíců sčítačů památek, utratily se na projekty „competitive intelligence, „teritoriálního marketingu“ a další „propagace image“. Není třeba dodávat, že u velkých projektů jako pobřežní promenády, dálnice, přístavy pro rekreační lodě – které změnily tvář řady zemí jako třeba Španělska a Portugalska, nebyl položen ani jeden kámen. Pouze s výjimkou muzeí a ostrovních památek, které prošly rekonstrukcí.

Porcování koláče

Na kolosální koláč se sbíhaly sliny stovkám společností, firem a různých center založených a vytvořených jen pro realizaci projektů z evropských fondů. Kličkují mezi opatřeními, směrnicemi a všemožnými projekty, manipulují při tom s tak esoterickými zkratkami jako EFR, EFRR, EZZF či ERF* a čerpají z programů Equal, Urban, Leader či Interreg. Vytvořila se tak nová třída bílých límečků hýčkaných firmami a veřejnými orgány pro jejich vzácný talent: zázračný lov na dotace na širém oceánu „Agendy 2000“.

Tento obrovský sociální nárazník spatřil světlo světa v roce 1994 v rámci předchozího evropského programu a v současné době usiluje o novou manu v podobě 6,6 miliardy euro z programu na léta 2007-2013, který sice změnil název (jeho zkratka je nyní OP, jako Operační plán) ale nikoliv náplň. A potom jsou zde ještě čtyři miliardy z FAS na financování rozvoje, které Sicílii slíbil guvernér regionu Raffaele Lombardo – aniž by mu předseda vlády Silvio Berlusconi do této chvíli přidělil jediné euro. Bude to poslední zlatý déšť, protože poté Evropa své těžiště pomoci přesune do východoevropských zemí, které do Unie vstoupily před nedávnem.