Vyberte si jazyk
Pro Kolontár už nic udělat nelze. Maďarský premiér Viktor Orbán na návštěvě první obce postižené záplavou toxického kalu, který unikl z retenční nádrže hliníkárny Ajkai, prohlásil, že místo již nelze obnovit a nezbývá, než zde postavit památník. Návrh se dostal na titulní stranu listu Népszabadság. Deník si, stejně jako celý maďarský tisk klade otázku, kdo je za katastrofu z 5. října zodpovědný. Pohroma si vyžádala pět lidských obětí a 150 zraněných. Magyar Nemzetpoukazuje na to, že „náměstek státního tajemníka ministerstva životního prostředí je bývalým komisařem pro místní dohled. To on před čtrnácti dny podepsal dokument označující smrtící tekutinu za ‚neškodný průmyslový odpad‘“.
„*Rudý jed už zachvátil Dunaj a v*úterý zasáhne území Rumunska,“ znepokojuje se bukurešťskýAdevărul.Deník si přitom neodpustil ironickou poznámku o zápase „Maďarsko-Rumunsko, 1-1 na pohromy“ odkazující na ekologickou katastrofu v Baia Mare v roce 2000, kdy do rumunských a maďarských toků uniklo z protržené hráze u dolu na těžbu zlata více než 100 000 m3 odpadních vod s kyanidovým louhem. Letos do koryta Dunaje uniklo přibližně 1 000 000 m3 odpadní vody z hliníkárny Ajkai.
Další bomby, které mohou vybuchnout
Z této nové pohromy „bychom si měli vzít všichni příklad!,“ hřímá na titulní straně Jurnalul naţional.Bukurešťský deník soudí, že „sledovat souseda a pokoušet se předpovídat katastrofy namísto toho, abychom raději opustili zastaralé technologie, se rovná nechuti *žít vjednadvacátém století. Dostupné technologie a evropská legislativa vsoučasné době umožňují vyhnout se nehodám na 99 %.“ Stát a občanská společnost by podle deníku „měli každého investora donutit ktomu, aby se zbylé procento rizika nikdy nenaplnilo*“.
Nepříjemná překvapení tím pro Evropu bohužel nekončí, upozorňuje Die Presse. Vídeňský deník je přesvědčen o tom, že střední a východní Evropa jsou prošpikovány „environmentálními bombami“. Co se týče značného počtu bývalých průmyslových zařízení, existuje tu „v důsledku socialistické industrializace množství technologií nebezpečných pro životní prostředí, jako jsou špatně zajištěné odpadní skládky a nádrže,“ vysvětluje deník. „*Za komunismu se vAjce používal bauxit, který se posílal ve formě jílu do Sovětského svazu, odkud se dovážel zpět vpodobě hliníku. Zodpovědnost za všechna rizika spojená s*životním prostředím tak ležela a leží na Maďarsku.“
Vážné mezery v legislativě
Jak upřesňuje Die Presse, v Maďarsku existuje 21 lokalit označovaných za nebezpečné, mezi nimi i několik bývalých sovětských letišť. Ajka je na seznamu v pořadí až dvanáctá. Ještě větší nebezpečí představuje odpadní nádrž Oradea v západním Rumunsku. Závod býval součástí hliníkárny uzavřené po pádu Berlínské zdi, následně ho odkoupil ruský investor, který v roce 2006 vyhlásil bankrot. Továrna i nádrž od té doby chátrají, aniž by to vyvolalo nějaký protest.
„*Jakmile dojde kpodobné katastrofě, obracíme se na Evropskou unii,“ poznamenává bruselský De Standaard. „A to je dobře. Vědomí toho, do jaké míry závisíme jedni na druhých, napomáhá evropské integraci.“ Vlámský deník ale upozorňuje i na to, že „v evropské legislativě jsou vážné mezery. Díry vpředpisech jsou často dílem vlivných profesionálních organizací. A stává se až přespříliš často, že obecný zájem zvítězí až po katastrofě.“ Národní a evropské úřady by tak měly lépe bdít nad dodržováním předpisů. „Občané mají nadále k*Evropě ambivalentní vztah. A neexistuje lepší způsob, jak si získat jejich srdce, než jednat jako přísný strážce obecného zájmu.“
