Dnes ráno se skupina za přísného utajení setkává na madridském nádraží Atocha, aby si tu počíhala na svou „kořist“. Při cestě ze svého volebního okrsku na plenární schůzi parlamentu tudy denně projde velký počet poslanců. O půl osmé ráno už v příjezdové hale rychlíků postávají desítky aktivistů vybavených píšťalkami a tlampači. Každý z nich také drží dvě tabule, zelenou s nápisem „Ano, jde to“ (tedy zastavit zabavování nemovitostí), a červenou, která politiky naopak obviňuje slovy „Ale oni nechtějí“.

Přibližně v 9 hodin přijíždí několik vlaků z Valencie, Barcelony či Sevilly. Atmosféra rychle houstne. „Zruště dluhy a zajistěte pro vystěhované sociální bydlení“, žádají aktivisté. Policisté, kteří sotva přispěchali, rychle formují improvizovaný ochranný kordon a jakmile se nějaký poslanec z dálky objeví, spěchají, aby ho chránili a usnadnili mu odchod z nádraží na zastávku taxi.

Po čtyřech letech bojů za zastavení dramatických soudních vystěhovávání – od počátku roku 2013 jich probíhá 510 denně – se přibližně sto protestních sdružení z celého Španělska uchýlilo k nové strategii tzv. escraches (odhalení). Původně argentinský výraz označuje občanské manifestace, které se na začátku 90. let snažily poukázat, nejčastěji v místě jejich bydliště či pracoviště, na konkrétní osoby zodpovědné za vojenské represe z let 1976 až 1983.

„Nenecháme je na pokoji“

Ve Španělsku, které se bouří proti násilnému vysídlování těch, kteří ztratili práci (26 % pracovní síly je bez zaměstnání) a nemohou dál splácet hypotéční půjčky, se metoda eskraší stala oblíbeným způsobem kritiky politiků, kteří nejsou ochotní současnou legislativu v oblasti hypoték změnit. „Zatím se pořád ještě zajíždíme,“ říká Guillem, koordinátor protestu na nádraží Atocha, „ale zlepšujeme se, a brzy budeme schopni veřejně zahanbit ty nejzarputilejší poslance – půjdeme za nimi domů, překvapíme je v restauraci nebo v hotelu. Nenecháme je na pokoji.“

Od poloviny března tak rozhořčení už stihli okupovat madridský hotel Ritz a zorganizovali hlasitý sit-in před barcelonským bytem jedné konzervativní poslankyně. „Naše strategie je výhradně pacifistická. Nikoho nebijeme ani neurážíme, zato ale vyvíjíme neustálý tlak. Pokud náš hlas, který podporuje většina Španělů, nebude vyslyšen, znamená to, že tu žádná demokracie není,“ varuje Ada Colauová, jedna z inspirátorek sdružení proti vystěhováváním, která za tři poslední roky společně získala 1,4 milionů podpisů. To jim 12. února umožnilo, aby poslanecké sněmovně předložili návrh občanské zákonodárné iniciativy. Ta sestává ze tří částí: moratoria na další soudní zabavování, retroaktivního zrušení nedoplatků po ztrátě bydlení a výstavbu sociálních bytů. Cílem aktivistů, kteří používají strategie eskraší, je přinutit k jejímu přijetí poslance vládnoucí konzervativní Lidové strany, která disponuje absolutní parlamenntí většinou a jako jediná proti občanské iniciativě vystupuje.

Od minulého týdne snahy aktivistů zesílily. Několik desítek jich vyrazilo ve stopách překvapených konzervativních poslanců, především členů lidoveckého vedení, od parlamentu k jejich kancelářím a stale častěji až na práh jejich domovů. V každém z případů se tak děje za hlasitých projevů nevole: pískání, rachotu hrnců a z tlampačů hřmících sloganů. „Občané v ulicích jim připomínají jejich demokratické povinnosti,“ vysvětluje Ivan, jiný z koordinátorů. Poslanci však jejich metody považují za nepřijatelné.

Stačí nezaplatit jedinou splátku

„Toto obtěžování politiků odporuje demokracii,“ prohlásil v pondělí 25. března premiér Mariano Rajoy. Předseda Lidové strany, který stále ještě neurčil termín hlasování o občanské zákonodárné iniciativě, byl zatlačen do kouta. Navzdory tlaku občanů odmítá zatím vzít jejich žádost v úvahu. „Vedlo by to pouze k pádu dalších hypotéčních ústavů. S ohledem na naši finanční nestabilitu jde o příliš velké riziko,“ vysvětlila svůj postoj vláda.

Nad lidovci se však začínají stahovat mraky – podle únorového průzkumu institutu Metroscopia podporuje boj proti soudnímu zabavování 85 % Španělů, které dojal osud četných rodin stanujících na veřejných prostranstvích. Opoziční strany zaujaly jednotnou pozici a soudci uplatńují právo zamítat žaloby z výhrady svědomí. Od prosince spáchalo sebevraždu šest osob, kterým hrozilo, že se kvůli soudnímu příkazu ocitnou na ulici.

Evropský soudní dvůr navíc 14. března rozhodl ve prospěch španělského stěžovatele a označil španělskou legislativu za „nespravedlivou“. Zákon, který platí již od roku 1909, umožňuje nájemníky vystěhovávat velmi rychle (stačí, aby nezplatili jedinou splátku), přičemž zároveň znemožňuje majiteli bytu napadnout často protiprávní podmínky hypoteční smlouvy a zavazuje ho k příliš vysokým splátkám. „Toto rozhodnutí Evropského soudu otevírá nové možnosti,“ říká soudce Fernandez Seljo, který žalobu inicioval. „Nyní budeme schopni zabírání nemovitostí blokovat mnohem snáze“.

Rajoyova vláda, která byla verdiktem zahnaná do kouta, oznámila, že nový zákon „vezme v úvahu některé z výtek“ Evropského soudního dvora. Dodala však, že „s možností zpětného rušení dluhů se v žádném případě nepočítá“. Boj se sdruženími proti soudním vystěhováváním, pro která jde o neoddiskutovatelnou podmínku, tak pokračuje. A pokračovat by měly i eskraše.