Strach z neznámého prostředí jako by vůbec neznal. A na otázku, zda musel před cestou překonávat obavy ze samoty, odpovídá dost nečekaně: „Vzal jsem si s sebou velkou černou duši z naší prvotřídní Pragy V3S, která drží vzduch po celou dobu mého pobytu.“ Oldřich Šubrt (80) se po náročné operaci srdce rozhodl dát vale perspektivě šouravých procházek a sám odešel žít aspoň částečně tam, kde, jak říká, našel ráj. Bál se přitom jediného: aby se náhodou neutopil při cachtání v krásném řeckém zálivu, na jehož břehu si založil nový domov.

Pan Šubrt se nepotřeboval obrnit proti strachu, protože svůj krok do neznáma za odvážný nepovažuje. Právě naopak. Řecko zvolil proto, že v něm žije mnoho dlouhověkých lidí a on věří, že si tamním pobytem prodlužuje život. Osmdesátník s šesti by-passy si hlavu se zdravotními komplikacemi neláme a nebojí se ani samoty. „Svět je přátelské místo, a když opravdu potřebujete, lidé pomůžou. Navíc v životě je i doma člověk kolikrát sám,“ říká už mnoho let rozvedený muž, který má dva syny a osm vnoučat. Celý život pracoval v zemědělství jako agronom, několikrát však měnil místo a na sklonku socialismu byl vyslán zvyšovat výnosnost na Ukrajinu, kde strávil jedenáct let. Ještě předtím si ale odseděl dva roky v komunistickém vězení za chyby při vedení JZD. Naučil se zvednout kotvy.

Celý článek naleznete na stránkách týdeníku Respekt