Proč jsme milovali Hitlera?

První výstavu o Hitlerovi v Německu provázel velký rozruch. Expozice s názvem „Hitler a Němci“, která otevřela své brány návštěvníkům 15. října, představuje objekty, fotografie a dokumenty ve snaze vysvětlit vztah mezi nacistickým diktátorem a jeho lidem.

„Je to o nás, je to o něm?,“ táže se Tagesspiegel. „Ten, kdo očekává psychologické rozbory, biografický přístup, vysvětlující model“ nebo portrét *„zločinné zrůdy, mýtus, ikonu pop artu nebo přízrak, bude zklamán,*“ soudí deník. Návštěvník se tu naopak setká s „dobrou knihou dějin národního socialismu“ a snahu „vyhnout se za každou cenu poválečnému diabolizujícímu pohledu.“

Výstava klade moc velký důraz na charisma a propagandu

Podle Süddeutsche Zeitung vyvolává nacismus pouze jednu jedinou otázku: „Jak se to mohlo stát?“ V tomto směru si výstava kladla za cíl „neskrývat zločiny za vztah mezi Hitlerem a Němci.“ Projevem tohoto záměru jsou tři Hitlerovy portréty zavěšené u vstupu na výstavu, za nimiž visí obrazy zločinů a destrukce. „Největší problémem výstavy“ je podle deníku to, že expozice prezentuje vztah Hitlera a Němců jako vztah podřízený „charismatu a propagandě“ a přitom zapomíná na „praktické výhody“ nacismu pro jeho stoupence. „Třetí říše byla obří továrnou na kariéru ve všech odvětvích,“ připomíná SZ.

Výstava znázorňuje, jak se propaganda opírala o dětské hračky a hry pro dospělé, ale klade příliš velký důraz na manipulaci s lidmi. Jak přitom podotýká Die Welt, „sbírka kýčovitých bust, vychvalujících dopisů a vyznání lásky od dětí i od dospělých“ má za cíl poukázat na „nostalgii po vykupiteli, která byla v německé společnosti [té doby] hluboce zakořeněna.“ Deník se domnívá, že výstava „Hitler a Němci“ „rozbíjí mýtus Führerova ‚charismatu‘“ a ukazuje, jaký Hitler ve skutečnosti byl: „žádný démonický génius, ale chabý podvodník nasáklý kýčem.“

Nejznámější Němec byl Rakušanem

Zbývá dodat, že Hitler nadále „zůstává nejznámějším Němcem, ačkoliv to byl Rakušan,“ konstatuje Tagespiegel. „Ať se nám to líbí, či ne, Hitler je naší nejvýznamnější národní značkou,“ přisazuje si Die Welt s tím, že se mezinárodní tisk výstavě horlivě věnoval ještě dříve, než začala, a to „způsobem, jaký by byl v případě jiných dějinných událostí nemyslitelný.“ Deník tento zájem vysvětluje „přirozenou povahou věci, neboť na otázku, jak mohla tak civilizovaná země, jako je Německo, dospět k tak zrůdnému režimu a jak se mohl takový režim až do svého konce opírat o širokou podporu německého lidu, nebude nikdy nalezena jednoznačná a definitivní odpověď.“

Jak ale doufá Die Welt, němečtí, stejně jako zahraniční návštěvníci budou mít možná po zhlédnutí výstavy „menší respekt a menší strach ze současných i budoucích diktátorů“ a budou umět odhalit „za maskou velkých lídrů mrzké a zkrachovalé existence“.