Žádná demise, žádné předčasné volby, žádné zvyšování daní. Velmi dobře. Škrtá se ve výdajích. Prezident to podporuje. A ústavní soud otevírá brány definitivní rovnosti mezi zaměstnanci ve veřejném a soukromém sektoru. Co by mohl premiér Passos Coelho chtít víc k tomu, aby udělal, co vždycky udělat chtěl?

Passos Coelho dostal lekci. Ustál reakci. Dramatizoval. Svalil vinu na ústavní soud. A chystá se vydělat na tom, že se vedle zavřených bran otevřela okna. Politická obratnost. Příležitost dělat politiku, která se nikdy nedělala.

Cesta, nikoliv cíl

Passos Coelho chtěl, aby program úsporných opatření umožnil reformovat stát a vytvořit modernější instituce. To vše v prostředí hospodářské soutěže a ekonomiky založené na rovných právech a příležitostech. Neuspěl, protože to ani nezkusil. Místo o pokrok usiloval o návrat – na trhy. Stále dnes ještě nevíme, co vláda reformou státu vlastně zamýšlí. Víme, že je nutné jednou provždy seškrtat veřejné výdaje. Ale cíl snížit je v příštím roce o 2,5 miliardy eur z celkových čtyř miliard v roce 2015 je politicky a sociálně nemožný. Šlo by ho dosáhnout, kdyby ho ústavní soud býval nezamítl?

Země, která odmítá platit vyšší daně, odmítla i škrty ve veřejných výdajích, jakmile zjistila, že se týkají platů a důchodů. Právě to ale byla a je správná cesta. Cesta, nikoliv cíl sám o sobě. Cesta teď možná povede přes zavírání nemocnic, snižování sociálních dávek, propouštění učitelů a rušení státních podniků. Část této cesty měla země urazit už dávno. Dva roky poté, co země požádala o zahraniční pomoc, se domácnosti a firmy přizpůsobily. Nikoliv však stát.

Rozpočet nelze ohýbat věčně

Přijde požadavek na pružnější deficit a sjednání nových podmínek pro veřejný dluh. Ohlašovaná úsporná opatření v podobě sociálních škrtů zvýší chudobu, a propouštění státních zaměstnanců nezaměstnanost. Tím spíš, že nová opatření opět nejsou náhradou za opatření předešlá, ale pouze je navýší. Snížení veřejných výdajů vyřeší jen část toho, co je v sázce, tedy budování lepšího státu s nezkorumpovaným politickým systémem, silnějšími institucemi a společností, která v jeho projekt věří. Passos Coelho už nemá jinou možnost. Bude rozhodnutí ústavního soudu a odchod Miguela Relvase znamenat novou kapitolu, nebo je potřeba celou knihu rovnou vyhodit?

Právě v tom okamžiku vstupuje na scénu Socialistická strana PS, hlavní opoziční strana, která 3. dubna hlasovala o důvěře vládě. Země se ocitla v politických kleštích: z jedné strany pravice, z druhé levice, střed přechodně prázdný. Mosty byly spáleny. Pokud tato situace přetrvá, vláda, kterou nepoložil 7. duben, do 15. října nepřežije. S rozpočtem se ohýbá, jak to jen jde. Ale s ohledem na rozpočet na příští rok je nemožné, aby se ohnul a nezlomil. Zemi nebude možné reformovat, pokud se levice a pravice neusadí ve středu a pokud Pedro Passos Coelho a [lídr Socialistické strany António José] Seguro z hory, která se mezi nimi tyčí, neodstraní jediný kámen.