Nepodplatitelný pan Morar

Odchod Daniela Morara z funkce prvního náměstka nejvyššího státního zástupce při Nejvyšším kasačním a trestním soudu 5. dubna naštval hodně lidí. Ale nerozlobil je samotný odchod – ten přišel spoustě lidí naopak víc než vhod – ale způsob, kterým tak učinil: veřejným odsouzením politické dohody mezi prezidentem Traianem Băsescem [pravice] a premiérem Victorem Pontou [levý střed] ohledně jmenování státních zástupců [do Nejvyššího soudu a Národního ředitelství pro boj proti korupci - DNA]. Očekávalo se, že bude mlčet a dohodu mezi Pontou a Basescem překousne. Především proto, že jej prezident jmenoval soudcem Ústavního soudu.

Ale někdejší šéf DNA Morar má za to, že nikomu nic nedluží a že může dotahovat svou práci až do konce. „Baseskův muž“, jak jej nazývali jeho kritici, zahájil svou kariéru tím, že se právně postavil prezidentovi [v té době ministrovi dopravi] ve skandálu přezdívaném „Flotila“ [korupční kauza kolem privatizace rumunské obchodní flotily v 90. letech], a skončil ji kvůli střetu se světem politiky. Opustil systém po téměř osmi letech vyšetřování, do posledního okamžiku dokazoval, kým byl: státním zástupcem, jak má být.

Daniela Morara jsem poznal ještě předtím, než se chopil otěží DNA. Ministryně spravedlnosti Monica Macoveiová mi v roce 2005 zavolala s žádostí, abych se setkal s někým, koho chtěla navrhnout do čela protikorupčního státního zastupitelství, které se tehdy ještě nejmenovalo DNA. Přijal jsem.

Pamatuji si jen, že mluvil málo, zato s důrazně, se silným klužským přízvukem [město na severozápadě země], a že jeho obličej byl podivně zsinalý. Detaily už si nevybavuji, ale vím, že jsem Macoveiové odpověděl na otázku, co si o něm myslím. Se smíšenými pocity jsem jí tehdy řekl: „Byl by schopen zatknout i tebe, kdyby tě chytil při porušování zákona." Tento rodák ze Sedmihradska, kterému tenkrát teprve táhlo na čtyřicítku se vždy tvářil vážně. Vyzařovala z něj podivná síla a vyznačoval se určitým příkrým způsobem formulování vět. Jeho pohled byl pronikavý, jeho řeč upřímná.

Americký velvyslanec v Bukurešti Mark Gitenstein mu po nástupu do funkce šéfa DNA veřejně vyjádřil obdiv. Velvyslanec, bývalý advokát, vyprávěl během návštěvy generálního státního zástupce státu Delaware, Beau Bidena (syna amerického viceprezidenta), že představitelé ministerstva zahraničí na tohoto „návladního tělem a duší" nešetřili chválou. Sám Gitenstein jej nazýval „definicí prokurátora". Myslím, že je to ten nejvýstižnější popis. Morar ztělesňuje přísnost státního zástupce zcela oddaného své práci.

Odsouzení bývalého premiéra Adriana Năstase k trestu odnětí svobody rozbilo na začátku roku 2013 mýtus beztrestnosti, který je v rumunském politickém myšlení hluboko zakořeněn, a v určitých kruzích vyvolalo vlnu paniky. Nejenže za Năstasovy vlády bylo vyšetřování velkých případů zcela nemyslitelné, ale ti nejopovážlivější prokurátoři byli exemplárně zbavováni funkcí. Morarova DNA zpřeházela všechny tyto vrstvy rumunské společnosti zasažené korupcí: vládu, parlament, místní samosprávy, justici, policii, celní správu i sport. V řadě případů se podařilo zpřetrhat chapadlovité korupční sítě, jako třeba v případě kauzy celníků.

V Rumunsku se narodilo velmi málo zářných osobností schopných měnit mentalitu a systém a zachovat si při tom vlastní identitu. Daniel Morar mezi ně patří. Nezopakuje politická moc, ať už bude jakákoli, tu „chybu“, že ponechá na náhodě otěže této mocenské protiváhy a pustí k ní nezávislé lidi, jako je Morar? To je velice málo pravděpodobné, příliš mnoho obchodníků, vysoce postavených politiků a dalších vlivných osobností totiž zjistilo, že při neexistenci korupčních sítí a při absenci kontaktů na klíčových postech v justici jim nikdo nemůže zajistit beztrestnost. Existence lidí jako Morar v čele protikorupčních státních zástupců je sráží na úroveň obyčejných smrtelníků.

Západní diplomaté od Washingtonu po Londýn však dospěli k závěru, že jmenování nových státních zástupců [na základě politického handlování] je třeba podpořit, aby skončilo už rok trvající bezvládí. Ale domnívat se, že jméno toho, kdo řídí v Rumunsku nějakou instituci nemá význam, je velká chyba. Toto typicky západní uvažování funguje v zaběhnutých demokraciích. Rumunsku chybí kontrolní mechanismy, které by mohly uvést systém do rovnováhy a zajistit jeho nezávislé fungování na osobě, které tyto instituce vede. Pokud se do čela klíčových institucí dostanou schopní lidé s reformním odhodláním, dají se věci do pohybu. Jinak je to návrat starých pořádků. Za 23 let demokracie jste přišli na něco serióznějšího? Bohužel ne.

S podprůměrnými či slabými prokurátory Západoevropanům rychle dojde, kde se stala chyba. Stejně jako se dlouho blahosklonně přehlížely skluzy Budapešti, a to až do chvíle, kdy se s nimi v současné době nedá nic dělat. Maďarsko překračuje červenou linii demokracie už dlouho.

Evropská komise však mezitím dávala najevo, že svůj postoj k nedostatkům Bukurešti v oblasti korupce nezmění. Vyplývá to z poslední zprávy Komise v rámci mechanismu spolupráce a ověřování [před vstupem do schengenského prostoru]. Důvodem je transparentnost při výběru nových prokurátorů.