Oslavy spojené s přistáním Airbusu na letiště Chengdu v Číně, 23. června 2009. AFP

Kdo je otcem? Hadají se Evropané o první Airbus Made in China

Včerejší slavnostní inaugurace prvního airbusu A320 vyrobeného mimo Evropu ohlašuje vstup čínského leteckého průmyslu na velice žádaný západní trh. Čínský úspěch je však také přehlídkou evropského egoismu jednotlivých států.

Zveřejněno dne 24 června 2009 v 15:34
Oslavy spojené s přistáním Airbusu na letiště Chengdu v Číně, 23. června 2009. AFP

Krásné počasí, přeplněný sál a VIP – vše bylo včera a priori připraveno k úspěšnému odhalení prvního Airbusu A320 vyrobeného v jediné konstrukční letecké továrně ležící mimo Evropu. Tím místem je Čína, vysněný odrazový můstek na trh, který si i přes krizi zachovává dynamičnost. Devět měsíců po svém vzniku předala továrna v Tianjinu v leteckém hangáru před tisícovkou pozvaných hostů svou první ratolest čínsko-evropské leasingové společnosti Dragon Aviation. Letecká společnost Sichuan Airlines bude stroj používat k zajištění letů na linkách mezi Chengdu, Pekingem a Šanghají.

Přehlídka ega

Čínský úspěch? Bezpochyby. „Zajistíme pevnou budoucnost evropskému leteckému průmyslu spolu s čínským leteckým průmyslem,“ pochvaluje si generální ředitel Airbusu, Němec Thomas Enders. Stavba montážní továrny v Tianjinu, nacházející se 115 kilometrů na jih od Pekingu, trvala jen něco málo přes rok. Provoz byl zahájen v září roku 2008. Je to vlastně koncese EADS výměnou za získání rekordní zakázky na výrobu 150 Airbusů, kterou Peking podepsal na konci roku 2005, a rovněž snaha o to, zajistit si „dlouhodobější strategickou pozici“, říká Enders. Airbus má dnes v rukou 40 % čínského leteckého trhu s dvouciferným růstem, který jinak ovládá Boeing. A míří k 50 %.

Jedná se tedy o evropský úspěch? Slavnostní představení prvního Airbusu made in China dalo podnět především k přehlídce národního ega, kde to vypadalo, že si Evropané vypůjčili tribunu k vyřizování si vzájemných účtů. William Geoffrey Ehrman, britský velvyslanec v Číně, tak upřesňoval, že „200 strojů už v Číně létá s motory Rolls-Royce“, přičemž šlo hlavně o to, nezůstat zcela v zákrytu Paříže a Berlína. Německý státní tajemník [při spolkovém ministru hospodářství a technologie] Hartmut Schauerte se zase vyjádřil v tom smyslu, že je „hrdý, že německý průmyslový model je reprodukován v Číně“. Na což okamžitě odpověděl francouzský velvyslanec Hervé Ladsous (za nápadné nepřítomnosti ministryně financí a ekonomiky Christiny Lagardeové, která byla v té době na kongresu ve Versailles), že tuto dodávku považuje za „příklad francouzsko-čínské, respektive evropsko-čínské spolupráce“, aniž by přitom explicitně zmínil Německo. „Proces má od začátku na starosti Francie“, zdůraznil mimo oficiální ceremonii. Tomu se říká atmosféra…

Newsletter v češtině

Tato vlastenecká klání svědčí o významu čínského trhu pro celosvětově oslabené odvětví. Místní letecké společnosti zvyšují i nadále své kapacity, a to i navzdory jistému zpomalení v důsledku krize a ne vždy dobrému finančnímu zdraví. Podle šéfa Airbus Chine Laurence Barrona by čínská flotila měla být do dvaceti let doplněna o 3000 nových strojů s kapacitou více než 100 míst. To je číslo, které má proč budit žádostivost. A stejně tak i napětí v srdci evropského leteckého společenství.

Čína chce brzy začít s výrobou civilních letadel. V roce 2010 by měla společnost China Commercial Aircraft Company představit své první proudové letadlo a do osmi let počítá i s prvním velkokapacitním letadlem C919.

Špionáž

Neměli bychom si ale představovat, že se Čína na věky spokojí s nákupem letadel od západních zemí. Podobně jako i v jiných odvětvích (železářství, energetice, telekomunikacích…) chce Peking brzy začít vyrábět vlastní civilní letadla mezinárodní třídy. V roce 2008 schválily úřady vznik společnosti China Commercial Aircraft Company (Comac). Jejím cílem je představit do roku 2010 první regionální dvoumotorové proudové letadlo ARJ21, cele vyrobené v Číně. S kapacitou 90 cestujících nepatří mezi velké. Nicméně Comac spolu s čínskými partnerskými leteckými konglomeráty Avic I a Avic II plánuje přijít do osmi let i s prvním velkokapacitním letadlem C919. Tyto konglomeráty jsou zároveň akcionáři továrny v Tianjinu (se svými 51 % má nad ní kontrolu Airbus), a je jasné, že Čína chce těžit z transferu technologií.

Airbus v Tianjinu údajně zmařil pokusy o průmyslovou špionáž. Generálního ředitele továrny Jean-Luca Charlese to zdá se nezneklidňuje: „Nedá se říct, že by technický pokrok přímo souvisel s montážní linkou. Odvětví civilního letectví vyžaduje trpělivost. Je velice složité v něm něco kopírovat.

Číňané se už nicméně postarali o překvapení, když se velice rychle dostali na trh, který západní země považovaly za svůj soukromý revír. Takže bude svět zanedlouho létat v čínských letadlech? První odpověď by mohla přijít za osm let. Do té doby je v zájmu Airbusu, aby si v Číně zaplnil knihu objednávek.

EKONOMIKA

Čína se probouzí

Čínská ekonomika překoná americkou v roce 2027. A v roce 2050 už bude dvakrát silnější. Je velkou chybou, tvrdí Martin Jacques v britském deníku The Times, nespojovat tuto zásadní ekonomickou změnu s významnými politickými a kulturními důsledky. Moderní čínská společnost nebude podle jeho slov ovládána západním způsobem myšlení, jeho systémem víry a hodnot. Spíše bude „hluboce utvářena svou vlastní dlouhou a bohatou historií a kulturou“. Zatímco v případě Evropanů je pro definici národa prvořadý pojem národní stát, mluví o sobě Číňané především jako o civilizaci založené na „pluralitě systémů“, jak to názorně ilustruje příklad zpětného převzetí Hongkongu pod heslem „jedna země, dva systémy“. Tím, jak se z ní stává hlavní světová velmoc, může vzkříšená Čína, stojící za rychlou rekonfigurací (asijského) regionu, skutečně významně konkurovat „globálnímu dominantnímu evropskému vynálezu… suverénním nezávislým národním státům.“ To bude mít zásadní dopad na „způsob, jakým uvažujeme a žijeme“. Jacques předpovídá, že podobně jako mezinárodní finanční systém, který se dnes přetváří v čínských finančních centrech v Šanghaji, bude i z mandarínského jazyka „lingua franca, jako je angličtina“. Naše děti a naši vnuci „budou vyrůstat ve světě, který je nám čím dál vzdálenější, ve světě, kde staré západní uspořádání už nebude považováno za samozřejmost.“ Poprvé za více než dvě stě let se obyvatelé západních zemí budou muset novým způsobem přizpůsobit jiným kulturám a učit se od nich.

Tags

Are you a news organisation, a business, an association or a foundation? Check out our bespoke editorial and translation services.

Podpořte nezávislou evropskou žurnalistiku.

Evropská demokracie potřebuje nezávislá média. Voxeurop potřebuje vás. Přidejte se k naší komunitě!

Na stejné téma