Britská vláda 20. října zveřejnila své plány na snížení veřejných výdajů, zrušení téměř půl milionu pracovních míst a zvýšení věku pro odchod do důchodu z 65 na 66 let. Avšak Britové odolali potřebě následovat příkladu svých francouzských sousedů a zaplnit ulice svými bouřlivými a někdy i násilnými protesty proti úsporným opatřením.

Den poté, co se tisíce francouzských občanů připojily k protestům proti návrhu na zvýšení věku pro odchod do důchodu z 60 na 62 let, si korespondent britské televizní stanice Channel 4 News Jonathan Rugman položil otázku, zda návrh na zvýšení minimálního důchodového věku na 62 let neučinil Nicolase Sarkozyho stejně nepopulárním, jako Margaret Thatcherovou před 20 lety prosazení daně z hlavy.

Thatcherovské reformy vytvořily politický konsenzus

Rugmanův postřeh zdůrazňuje ostrý kontrast mezi reakcí francouzských a britských občanů na oznámení o zavedení úsporných opatření, ke kterým došlo tento týden souběžně v obou zemích. Po oznámení škrtů v Británii deník Guardian přinesl informace o pořádání protestů v Londýně za účasti zhruba 3 000 osob.

Proč jsou tedy tento týden Francouzi v ulicích, zatímco Britové se spokojí s psaním ironických poznámek na komunitní síť Twitter, v nichž se vysmívají majetnému ministru financí kvůli tomu, že si nechal změnit své jméno z Gideona na George, aby nezněl tolik nóbl?

Britskopákistánský filozof Tariq Ali si tohoto kontrastu všímá ve své eseji pro deník Guardian, ve které vyslovuje názor, že dalekosáhlým reformám volného trhu se v Británii podařilo vytvořit určitý politický konsenzus, který trvá do dnešního dne. Zatímco ve Francii „rostou barikády, tenčí se zásoby ropy, vlaky, letadla fungují jen dle rámcových jízdních řádů a protesty stále eskalují,“ i v Anglii se projevuje zahořklost a roste hněv, ale rozhodně ne v takové míře. „Mohlo by se to změnit. Francouzská epidemie by se mohla rozšířit, ale nahoře se stejně nic nezmění. Proti Thatcherové bojovali mladí i staří a prohráli. Její následovníci z New Labour zajistili, že se porážky, které jim způsobila institucionalizovaly.“

Britové se podobají Američanům

V aktuálním vydání časopisu London Review of Books vyslovuje John Gray, politický filosof, který se odvrátil od thatcherismu názor, že vůbec není překvapující, že lídr Liberálních demokratů a vicepremiér Nick Clegg na tak rozsáhlé škrty veřejných výdajů konzervativního ministra financí koaliční vlády přistoupil. Gray připomíná, že šéf Liberálních demokratů v lednu 2008 pronesl na London School of Economics projev, ve kterém potvrdil svou víru v řešení zakládajících se na trhu. „Ve skutečnosti,“ dodává Gray, „ideologie trhu zastávaná v 80. letech Konzervativní stranou zevšeobecněla napříč politickým spektrem natolik, že je už dnes není považována za nic víc než zdravý rozum. Jakoby Cameron a Clegg nic jiného neznali.“

Jinými slovy: Britové toho v roce 2010 mají možná víc společného s Američany – jejichž víra ve volný trh je tak neotřesitelná, že návrhy na státní zdravotní pojištění byly přirovnávány k myšlenkám Marxe a Hitlera – než s Francouzi, kteří se stále a neustále vydávají do ulic na obranu svého sociálního státu.