Vyberte si jazyk
Pro galeristy to možná „není dokonalé“ eldorádo. Když ale Francouz Sébastien Ricou, nejmladší galerista v Bruselu (nar. 1984), mluví o svém novém domově, nemůže se ubránit úsměvu. Když byl Ricou před pár lety na stáži v galerii Almine Rechové, uvědomil si, jak moudré bylo přesídlit z Paříže do belgické metropole. „V Paříži bych měl za stejné peníze poloviční prostor,“ říká. Ricou není jediným nadšencem, umělecké galerie v Bruselu rostou jako houby po dešti. Když k tomu připočteme nového uměleckého ředitele veletrhu současného umění Art Brussels, který se koná tento týden spolu s řadou dalších menších uměleckých veletrhů, nebo festival performativního umění Kunstencentrum Wiels, není divu, že média typu New York Times hovoří v souvislosti s Bruselem o „tvůrčí renesanci“.
Větší prostor pro experiment
V roce 2006 se do Belgie přestěhovala galeristka Almine Rechová, manželka Picassova vnuka. O dva roky později ji následovala Nathalie Obadiová. Jak tvrdí ředitelka galerie Obadia Constance Dumasová, zázemí v Bruselu poskytuje daleko větší prostor pro experiment. „Ve Francii je složité vést galerii spolupracující s umělci, jejichž díla ještě nejsou tak drahá.“
Přibližně ve stejné době si v belgické metropoli zřídila své evropské sídlo Barbara Gladstonová z New Yorku. Maxime De La Brousse z Galerie Gladstone ukazuje na dílo Sola LeWitta vystavené v zahradě a vysvětluje: „Barbara o galerii předem dlouho a hluboce přemýšlela. Umělci jako Anish Kapoor byli už v Paříži a Londýně široce zastoupeni a trh byl přesycen.“
Vznik mnoha prestižních galerií spolu s otevřením centra současného umění Wiels contemporary art centre v roce 2008 otevřelo stavidla. Galeristé najednou začali Brusel považovat za místo, kde prostě musíte být.
S ohledem na cílové zájemce o umění začali osidlovat budovy kolem Louizalaan, bruselských Elysejských polí s honosnými domy a rušným provozem, a kolem Dansaertstraat, kterou obklopují butiky a kanceláře renomovaných designerů a architektů.
Belgická „kultura sběratelství“
Zvlášť pozoruhodný je vysoký počet francouzských galerií. Galerie Obadia, Rech nebo VidalCuglietta jsou jen některými z nich. Nízká majetková daň přilákala do Belgie mnoho bohatých Francouzů, jako například Almine Rechovou, kteří si tu na sever od hranic zřídili rezidenci. Rechová si podobně jako jiní galeristé pochvaluje belgickou „kulturu sběratelství“ a to, že sběratelé umění v Belgii se slepě neženou za poslední módou, ale zůstávají věrni vybraným umělcům.
Prvními nizozemskými galeristy, kteří vyměnili Amsterdam za dansaertský okres, byli Chris Bestebreurtje a Petra Kuipersová z Motive Gallery. Brusel je nejen vstupní branou na atraktivní belgický trh, ale město je i lépe přístupné sběratelům ze zahraničí, tvrdí Bestebreurtje. Zvlášť díky vysokorychlostní železnici, která zkrátila cestu do Londýna, Kolína nad Rýnem a Amsterdamu na zhruba dvě hodiny. „Všimli jsme si, že do Amsterdamu míří velmi málo zahraničních návštěvníků.“ „To, že muzea Stedelijk, Rijksmuseum a Appel byly uzavřeny, evidentně větší návštěvnosti uměleckých agentů a sběratelů příliš nenahrálo. „Brusel je na rozdíl od Berlína místem, kde si může zahraniční galerie stále ještě vydobýt svůj podíl na trhu,“ tvrdí Bestebreurtje.
Administrativní chaos v Bruselu
Může se Brusel stát pro sběratele něčím víc než jen dočasnou stanicí? Může být dynamickým centrem nekomerční umělecké scény? Existuje tu sice mnoho velmi zajímavých iniciativ, ale je nezbytné zjednodušit administrativu,“ stěžuje si Dirk Snauwaert, umělecký ředitel Wielsu.
Snauwaert nesdílí pozitivní postoj lidí jako Bestebreurtje k administrativnímu chaosu, který vládne v belgické metropoli. Nizozemský galerista má například pocit, že se v Belgii dají různá oprávnění získat snadněji než v Nizozemsku, což je pro tvůrčí iniciativu dobré znamení. Snauwaert si všímá, že se v Bruselu usazuje čím dál víc mladých galeristů. Zároveň si ale myslí, že přestože je belgická metropole levnější než Londýn nebo Paříž, je pro lidi, kteří ve světě umění podnikají své první krůčky, přece jen příliš drahá.
O budoucnosti nově otevřených galerií pochybuje ze stejného důvodu i bruselská rodačka Sonia Dermiencová, členka neziskového sdružení uměleckých agentů Komplot. „Berlín je mnohem levnější. Lidé, kteří zakládají galerie zde v Belgii, mají už dostatečný základní kapitál a hýčkají si tu ideu ‚velkého belgického sběratele‘. Je to ale jen zbožné přání. Otázkou je, jestli tu za pět let ještě budou.
